ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1096.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1096/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hana Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalovaným 1) Ing. J. Š., a 2) MUDr. P. Š., o zaplacení částky 10,000.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Sm 564/2001, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2005, č. j. 7 Cmo 187/2004 - 130, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. května 2003, č. j. 5 Sm 564/2001-107 – odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) – vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila Č. k. a., se sídlem v P. (dále také jen „agentura“).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v průběhu řízení, na základě smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 21. února 2002, navazující na smlouvu o postoupení pohledávky z úvěru ze dne 21. února 2002, došlo k převodu práv ze směnky i směnky samostné ze stávající žalobkyně na Č. k. a., přičemž žalobkyně vstup agentury do řízení ve smyslu ustanovení 107a o. s. ř. navrhla a agentura se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Dovolatelé mají za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – tedy uplatňují dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku aktivní legitimace agentury jako nabyvatelky práva, přičemž argumentují tím, že ačkoli napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 19. května 2005, již dne 18. srpna 2003 bylo soudu prvního stupně doručeno podání, ze kterého mimo jiné vyplývá, že dne 5. srpna 2003 byla uzavřena smlouva o postoupení uplatněné pohledávky mezi agenturou jako postupitelem a společností A.-R.P., a. s. jako postupníkem.
Proto dovolatelé požadují, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Takovou právní skutečností (v řízení řádně doloženou) je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 381 až 384), tak soudní praxe (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 136). Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Důvodná není ani námitka dovolatelů, že o právním nástupnictví nelze rozhodnout proto, že v mezidobí došlo k dalšímu převodu uplatněné pohledávky. Takový převod nemá žádný vliv na to, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o navrženém procesní nástupnictví.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. ledna 2007
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu