ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1135.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1135/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně H., v. o. s., zastoupené JUDr. M. B., advokátem proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému JUDr. S. K., advokátkou o zaplacení 6.034,128 EUR ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 279/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2005, č. j. 5 Cmo 379/2004 – 90, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2005, č. j. 5 Cmo 379/2004–90, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. března 2004, č. j. 50 Cm 279/2001 - 68, tak, že ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný Krajským obchodním soudem v Praze dne 27. prosince 2000, č. j. Sm 839/2000 – 8 a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vycházel zejména ze skutečnosti, že žalovaný vystavil platnou směnku vlastní (dále jen „směnka“), za níž se zavázal zaplatit žalobkyni u K. b. a. s. v P. 10 11.802,- DEM. Ze směnečného vyplňovacího prohlášení podepsaného dne 25. října 1999 soud zjistil, že směnka byla vystavena jako bianco směnka bez uvedení data splatnosti a zajišťovala závazek společnosti P. G. s. r. o. zaplatit fakturu č. 038/00058 na částku 50.302,08 DEM, která byla splatná 8. ledna 1999, do 363 dnů od data její splatnosti. Při prodlení se zaplacením faktury byla žalobkyně oprávněna doplnit do bianco směnky datum splatnosti. Součástí prohlášení je konstatování, že podpis žalovaného byl učiněn nikoli v tísni a za jednostranně nevýhodných podmínek.
Žalovaný vypověděl, že jako obchodní ředitel společnosti P. G. s. r. o. se v říjnu 1999 na pozvání žalobkyně v P. zúčastnil kontraktačního výběru zboží pro novou sezónu. Při této příležitosti měl v kanceláři žalobkyně jednání o způsobu uhrazení faktur za dodané zboží. Žalobkyně – dle tvrzení žalovaného – požadovala, aby vystavil na neuhrazené faktury směnky, ačkoli to nebylo v jeho kompetenci a ani to nebylo součástí obchodních podmínek mezi zaměstnavatelem žalovaného a žalobkyní. Žalovaný dále uvedl, že mu žalobkyně naznačovala, že bez podpisu směnek nebude moci z kanceláře odejít živý a zdravý, přičemž jednatel žalobkyně pan H. mu zabránil opustit místnost tím, že zatarasil celým svým tělem dveře. Podpisu směnky, jakož i dalších směnek, které podepsal v týž den, vyjma žalovaného a jednatele žalobkyně nikdo přítomen nebyl. Žalovaný pod tímto psychickým nátlakem po hodině podlehl a směnky podepsal.
Soud prvního stupně tu část výpovědi žalovaného, v níž uvádí, že byl na kontraktačním jednání v říjnu 1999 žalobkyní nucen pod pohrůžkou a omezením odchodu z místnosti směnku podepsat, zhodnotil jako nevěrohodnou. Žalovaný jako obchodní ředitel společnosti, která byla dlužníkem žalobkyně, se sám dobrovolně dostavil na jednání se žalobkyní za účelem uzavírání smluv o dodávce zboží na novou sezónu a tudíž, dle názoru soudu, musel počítat s tím, že před uzavřením smlouvy o nových dodávkách, bude jednáno o úhradě dluhu a způsobu jeho zajištění, s takovým postupem se musel z titulu své funkce zcela běžně setkávat. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že shora popsanou situaci nelze hodnotit jako omezující svobodu projevu vůle žalovaného.
K odvolání žalovaného odvolací soud, poté, co opakovaně provedl důkaz zápisem o účastnickém výslechu žalovaného provedeným dožádaným Okresním soudem v Košicích, se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že by účastnická výpověď žalovaného byla nevěrohodná. Žalobkyně měla možnost v průběhu řízení nabídnout důkazy, kterými by učiněná zjištění byla vyvrácena nebo alespoň zpochybněna, žádné důkazy však neoznačila. Odvolací soud tedy vyšel ze zjištění učiněných na základě provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žalovaný své tvrzení o nedostatku svobody vůle při podpisu směnky i při podpisu směnečného vyplňovacího prohlášení prokázal. Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil a směnečný platební rozkaz zrušil (I. výrok) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, odůvodňujíc je tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování – specifikuje tedy dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že vycházel toliko z účastnického výslechu žalovaného, který svá tvrzení ohledně údajně vyvíjeného nátlaku při podpisu směnek nikterak nedoložil, naopak v jeho výpovědi jsou nesrovnalosti, zejména, pokud jde o to, kdy mělo být do vystavených směnek doplněno datum (žalovaný nejprve tvrdil, že se žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že si datum doplní sama podle svého uvážení, následně pak prohlásil, že datum doplněné na směnky se mělo shodovat s datem nových dodávek zboží, jestliže nebude vystavena nová blankosměnka a k ní vyplňovací dohoda). Dovolatelka dále namítá, že žalovaný uplatnil námitky spočívající v údajném omezení svobody projevu vůle při podpisu směnek až v okamžiku, kdy mu směnečným platebním rozkazem bylo uloženo, aby uhradil příslušnou částku ve prospěch žalobkyně, přičemž v mezidobí neučinil žádné kroky směřující k tomu, aby se vyhnul pro něho nepříznivým důsledkům plynoucím z podpisu zajišťovacích směnek, a poukazuje rovněž na to, že žalovaný podepsal více směnek, přičemž ve všech případech se bránil naprosto totožným způsobem – tedy údajným nátlakem, který na něho byl při podpisu směnek vyvíjen. Dovolatelka uzavírá, že z výpovědi žalovaného rozhodně nelze učinit závěr, že by svoboda jeho projevu vůle byla při podpisu směnek omezena a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl – oproti soudu prvního stupně – k odlišnému závěru ohledně tvrzené neplatnosti směnky z důvodu nedostatku svobody vůle. Podle odvolacího soudu měla žalobkyně možnost v rámci řízení nabídnout důkazy, kterými by byla učiněná zjištění vyvrácena nebo alespoň zpochybněna, žádné důkazy však neoznačila. Odvolací soud proto vyšel ze zjištění učiněných na základě provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žalovaný prokázal své tvrzení o nedostatku svobody vůle při podpisu směnky i při podpisu směnečného vyplňovacího prohlášení.
Napadené rozhodnutí, nestojí (jak by se mohlo na první pohled jevit na základě odvolacím soudem nepřiléhavě užitých formulací) na závěru, že žalobkyně neuspěla v důsledku neunesení důkazního břemene, nýbrž na závěru, že směnka je neplatná pro nedostatek svobody projevu vůle u osoby, která ji jako směnečný dlužník podepsala (formuluje-li soud jednoznačně jinou skutkovou verzi případu účastníku nepříznivou, není to totéž jako případ, kdy se žaloba zamítá jen proto, že účastník neunesl důkazní břemeno ohledně svého skutku).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V ustanovení §120 odst. 3 věty první o. s. ř. se určuje, že nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2 (tj. o tzv. nesporná řízení), může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Oprávnění soudu provést účastníky nenavržené důkazy se uplatní především v souvislosti s právním posouzením věci tam, kde soud bude na skutkový základ aplikovat právní předpis kogentní (donucující) povahy. Má-li rozhodnutí soudu odpovídat hmotnému právu, pak soud musí mít možnost zjistit též skutečnosti rozhodné podle hmotného práva, aniž by účastníci k jejich prokázání navrhli všechny potřebné důkazy, jsou-li pro soud dosažitelné a vyplývají-li z obsahu spisu (viz Bureš, J., Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck 2006, s. 570).
Taková situace nastala v projednávané věci, kdy soud založil své rozhodnutí pouze na hodnocení důkazu výpovědí jednoho z účastníků, kterou tento účastník prokazoval skutkové okolnosti, jichž se zúčastnili pouze oba účastníci (resp. statutární orgán jednoho z nich a druhý účastník). Přitom se odvolací soud ani nepokusil provést důkaz výslechem statutárního orgánu druhého účastníka ač nebylo pochyb o tom, že jeho výpověď je pro objasnění skutkového stavu přinejmenším stejně významná, jako výpověď žalovaného, a to přesto, že se žalobce ve vyjádření k odvolání (čl. 82) ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedostatku nesvobody žalovaného při podpisu směnky a vyplňovacího prohlášení. Tím zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V další fázi řízení se odvolací soud prvního stupně neopomene zabývat se výhradami, uplatněnými v dovolání, podle nichž žalovaný podepsal více směnek a existuje tedy více případů, jejichž předmětem je právě jeho povinnost uhradit předmětné částky, současně prověří, zda tyto směnky byly všechny podepsány při jednom jednání.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu