ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1147.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1147/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně M. L., zastoupené JUDr. V.C., advokátem, proti žalovanému S. b. d. v P., o uložení povinnosti přidělit byt a uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 9/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2005, č. j. 11 Cmo 342/2004-84, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2005, č. j. 11 Cmo 342/2004-84 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2004, č. j. 25 Cm 9/2003-53, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. června 2004, č. j. 25 Cm 9/2003-53, Městský soud v Praze zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému přidělit byt - uvedený ve výroku - bez úhrady s ohledem k již plně zaplacenému členskému podílu včetně anuity a uzavřít nájemní smlouvu k tomuto bytu s nájemným ve výši určené dle stanov žalovaného platných k 10. lednu 2003 pro člena - nájemce družstevního bytu, tj. ve výši skutečných nákladů (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobkyně je členkou žalovaného S. b. d. v P.(dále jen „družstvo“), členský podíl v družstvu zdědila po své matce E. L., dne 18. března 1980 byla mezi žalobkyní a družstvem uzavřena dohoda o užívání družstevního bytu č. 1 v domě v P., (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“). Žalobkyni bylo povoleno vystěhování do Š. v roce 1976, od roku 1986 jí byl povolen pobyt ve V. B., při návratech do republiky užívala v bytě jednu místnost, od roku 1994 užívá byt výlučně sama. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. června 1988, č. j. 7 C 35/87-14, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 1989, č. j. 11 Co 695/88-20, který nabyl právní moci dne 5. dubna 1989, bylo žalobkyni zrušeno právo osobního užívání předmětného bytu. Následně byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu, žalobkyně byt nevyklidila. Podle čl. 11 stanov družstva platných ke dni 30. května 2001 (dále jen „stanovy“) představenstvo určí před uzavřením nájemní smlouvy k uvolněnému bytu cenu bytu a příděl se uskuteční za podmínky, že člen při přídělu cenu bytu uhradí. V čl. 24 odst. 2 písm. a) stanovy určují, že členu družstva vznikne právo na uzavření nájemní smlouvy vydáním rozhodnutí o přidělení bytu a podle čl. 22 odst. 1, 2 a 5 družstvo nabízí nebydlícím členům byty v pořadí podle délky členství, při sestavování pořadníku se započítává délka členství od jeho vzniku a byty přiděluje podle pořadníku představenstvo.
S odkazem na ustanovení §243 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), §685 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a závěry rozhodnutí „R 3/77“, „R 34/82“ a „R 34/83“ soud prvního stupně uzavřel, že nelze družstvu soudním rozhodnutím uložit povinnost přidělit předmětný byt žalobkyni. K rozhodnutí o přidělení bytu je oprávněno pouze představenstvo, a to se musí řídit jak zákonem, tak stanovami a soudu ani nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí o přidělení bytu. Nelze rovněž vyhovět - pokračoval soud prvního stupně - žalobě na uložení povinnosti družstvu uzavřít se žalobkyní nájemní smlouvu, byť je toto právo soudně vynutitelné, neboť smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za podmínek upravených ve stanovách, k nimž patří především rozhodnutí představenstva o přidělení bytu.
Zdůraznil, že ani ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., byť byly dány podmínky pro jeho užití, soudu neumožňuje rozhodnout o přidělení bytu namísto představenstva družstva, přezkoumávat rozhodnutí představenstva o přidělení bytu či ukládat mu takovou povinnost vůči žalobkyni.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. března 2005, č. j. 11 Cmo 342/2004-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné. Uvedl, že podle čl. 24 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 22 odst. 5 stanov nájem družstevního bytu vzniká smlouvou, kterou družstvo přenechává svému členu do nájmu družstevní byt. Členu vzniká právo na uzavření nájemní smlouvy především vydáním rozhodnutí o přidělení bytu. O přidělení bytu rozhoduje představenstvo družstva a ze žádného právního předpisu nevyplývá, že rozhodnutí představenstva může být nahrazeno rozhodnutím soudu. Povinnost přidělit byt tak nelze soudně vynutit a soud svým rozhodnutím nemůže nahradit rozhodnutí představenstva o tom, komu byt přidělí. Pokud by byt již byl přidělen, měla by žalobkyně právo domáhat se u soudu uzavření nájemní smlouvy. Námitku žalobkyně, že v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 35/87 nebyla řádně zastoupena, shledal v projednávané věci nerozhodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky, zda rozhodování o přidělení bytu členu bytového družstva spadá do pravomoci soudu a zda v případě, že bytové družstvo byt členovi nepřidělí, lze takové rozhodnutí představenstva bytového družstva nahradit soudním rozhodnutím a dále otázky, zda k uzavření nájemní smlouvy je nutné vždy předchozí přidělení bytu orgánem družstva a zda lze „akcept s nájemní smlouvou“ nahradit rozhodnutím soudu.
Dovolatelka zdůrazňuje, že jí bylo protizákonně zrušeno rozhodnutím soudu právo užívat předmětný byt, s tímto rozhodnutím nesouhlasí, neměla však jinou možnost, jak věc řešit, proto požádala o nové přidělení bytu a uzavření nové nájemní smlouvy. Její žádosti nebylo vyhověno. V bytě bydlí 44 let, 25 let je členkou družstva. Zpochybňuje správnost závěru soudů nižších stupňů, podle něhož člen družstva nemá možnost domáhat se práva na přidělení bytu soudní cestou v situaci, kdy mu příslušný orgán družstva toto právo upírá. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Družstvo považuje závěry odvolacího soudu za správné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalobkyně výslovně dovolává, je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné - v řešení otázky, zda soud může svým rozhodnutím nahradit rozhodnutí orgánu družstva o přidělení bytu členu družstva a uložit družstvu povinnost uzavřít s členem družstva smlouvu o nájmu družstevního bytu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §243 odst. 1 obch. zák. představenstvo řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu.
Z ustanovení §685 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za podmínek upravených ve stanovách bytového družstva.
Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném pod číslem 44/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 44/2006“), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vyplývá-li ze stanov družstva nárok na přidělení družstevního bytu, je rozhodnutí orgánu příslušného podle stanov o tom, že byt bude přidělen konkrétnímu členovi nebo členům, nezbytné pouze tehdy, nelze-li ze stanov dovodit, který byt má být členovi přidělen, anebo je-li třeba rozhodnout o tom, kterému z více nebydlících členů má být byt přidělen. Současně dovodil, že určují-li stanovy, že členům družstva přísluší právo na užívání konkrétního bytu (např. při privatizaci domu právo na užívání bytu, ve kterém bydlí), popřípadě určují-li stanovy obecně, že členu přísluší právo na přidělení bytu, přičemž družstvo má pouze jediného nebydlícího člena, může se takový člen za situace, kdy mu družstvo neodůvodněně odpírá právo přiznané stanovami, domáhat tohoto práva soudní cestou.
S přihlédnutím k těmto závěrům je názor, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, nesprávný. Jak vyplývá ze shora uvedeného, splnil-li nebydlící člen družstva podmínky pro přidělení bytu a orgán družstva podle stanov určený k rozhodnutí o přidělení bytu přes jeho žádost o přidělení bytu nerozhodl, může soud rozhodnout o povinnosti uzavřít nájemní smlouvu ke konkrétnímu bytu, nebude-li rozhodnutí orgánu družstva o přidělení bytu potřebné. Stane se tak v případě, lze-li určit, komu má být podle kritérií určených ve stanovách konkrétní byt přidělen.
Odvolací soud se posouzením věci z pohledu splnění podmínek určených ve stanovách pro přidělení bytu a uzavření nájemní smlouvy žalobkyní nezabýval, vycházeje z názoru, že právo na uzavření nájemní smlouvy vzniká pouze vydáním rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přidělení bytu.
Poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení práva na uzavření nájemní smlouvy není správné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat tím, zda žalobou uplatněný nárok vyplývá ze stanov družstva či nikoliv, tedy zda s ohledem na závěry formulované v R 44/2006, je rozhodnutí představenstva družstva o přidělení bytu žalobkyni potřebné. Požadavek žalobkyně, aby jí byl byt přidělen bezplatně, pak je třeba posoudit s přihlédnutím k čl. 11 stanov. Přitom soudy obou stupňů nepřehlédnou, že vzhledem k nejasné formulaci a možnostem různého výkladu, bude nutno zjistit obsah tohoto článku, a to i s přihlédnutím k tomu, jak družstvo uvedené ustanovení vykládalo, resp. jak podle něho v minulosti postupovalo. Splnění podmínky stanovené v čl. 11 stanov je nepochybně součástí podmínek, za nichž lze členu přidělit byt; i kdyby byl člen jediným nebydlícím členem družstva, ale podmínku stanovenou v čl. 11 stanov nesplnil, nelze před jejím splněním uložit družstvu povinnost uzavřít s ním nájemní smlouvu. Pokud pak jde o posouzení, zda je byt volný, pak v situaci, kdy byt užívá osoba, která žádá o jeho přidělení, lze byt přidělit, resp. uzavřít nájemní smlouvu s osobou, která jej užívá.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu