ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1190.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1190/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobce M. a h. d. J., zastoupeného advokátem, proti žalované společnosti P. a g. r. a l. f., a. s., zastoupené advokátem, o uložení povinnosti převést akcie, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 53 Cm 79/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 4. dubna 2006, č. j. 5 Cmo 423/2005-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradu nákladů dovolacího řízení 9.014,- Kč, k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 11. října 2005, č. j. 53 Cm 79/2003-103, kterým Městský soud v P. zamítl žalobu o uložení povinnosti převést na žalobce 273 704 kusů zaknihovaných kmenových akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, emitovaných společností M., a. s. se sídlem v Č. B., registrovaných pod I. C. 0008420550 (dále též jen „akcie“), a za tím účelem podat u Střediska cenných papírů příkaz k registraci změny majitele těchto akcií, eventuálně, nebude-li převod možný, zaplacení částky 121,242.000,- Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody, spočívající v rozdílu mezi cenou, k jejímuž zaplacení se žalobce zavázal, a skutečnou hodnotou akcií.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž účastníci podepsali listinu označenou „Smlouva o prodeji a koupi akcií“, datovanou 1. a 3. července 2002 (dále jen „listina“), která uvažuje se třemi smluvními stranami, a to s účastníky a společností P. F. a. s. jako obchodníkem s cennými papíry. Ta listinu nepodepsala. Dne 30. května 2003 zaplatil žalobce žalované částku odpovídající ceně sjednané ve smlouvě (82,120.000,- Kč). Žalovaná dne 4. června 2003 platbu vrátila s písemným stanoviskem, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Žalovaná již akcie nemá.
Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud k závěru, že žalované nevznikla povinnost převést na žalobce akcie. Vůle účastníků směřovala k uzavření dvou smluv, a to smlouvy kupní (jejímiž stranami byli pouze účastníci) a nepojmenované smlouvy o vypořádání (jejímiž stranami byla kromě účastníků i společnost P. F., a. s.). Vzhledem k provázanosti obou smluv a obsahu povinností společnosti P. F., a. s. (převzít platbu od kupujícího, poukázat ji na účet prodávajícího, dát pokyn prostřednictvím U. k převodu akcií) dovodil, že jde o smlouvy vzájemně závislé ve smyslu §275 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jež nemohou jedna bez druhé obstát. Nedošlo-li tedy k uzavření trojstranné nepojmenované smlouvy o vypořádání obchodu, protože ji jedna ze smluvních stran – P. F., a. s. – nepodepsala, nevznikla ani druhá ze vzájemně závislých smluv, smlouva kupní. Její vznik pak nelze dovodit ani z předkontraktačních jednání. Žalované tedy nevznikla povinnost převést akcie na žalobce, a tudíž nemohla tuto svojí (neexistující) povinnost porušit. Proto jí také nemohla vzniknout povinnost k náhradě tvrzené škody dle §373 obch. zák. Domáhal-li se žalobce v odvolacím řízení nově posouzení případné odpovědnosti žalované za úmyslné jednání proti dobrým mravům, mohlo by - podle odvolacího soudu - takové jednání spočívat nanejvýš v odmítnutí uzavřít jinou smlouvu o převodu akcií (bez zapojení společnosti P. F., a. s.), přičemž tento skutek není předmětem řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Otázku zásadního právního významu spatřuje dovolatel v posouzení, zda „nespolupodepsáním trojstranné smlouvy o prodeji a koupi akcií obchodní společností P. F., a. s. nevznikla platně dvoustranná smlouva o převodu cenných papírů uzavřená mezi žalobcem a žalovanou“, zda „ani z jiných právně významných skutkových okolností nevyplynula žalované povinnost převést na žalobce předmětné cenné papíry“ a zda v případě jejich prodeje třetí osobě „nevznikla žalované ani odpovědnost za škodu způsobenou žalobci tím, že žalovaná převedla cenné papíry na třetí osobu místo na žalobce“. Vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v absenci poučení podle §118a o. s. ř.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadný význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). V rozhodnutí řešená právní otázka musí mít zásadní význam nejen pro rozhodnutí dané věci, ale taktéž z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (tj. musí mít potřebný judikatorní přesah).
Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod číslem 48 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Z uvedených důvodů se dovolací soud (pro účely přezkumu přípustnosti dovolání) nezabýval tvrzením dovolatele o tom, že mu nebylo poskytnuto poučení dle §118a o. s. ř., neboť jde o dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat v závěrech, podle kterých obě smlouvy jsou vzájemně na sobě závislé ve smyslu §275 odst. 2 obch. zák (a tudíž v důsledku neuzavření jedné z nich nevznikla ani smlouva druhá), vznik smlouvy o převodu akcií nelze dovodit ani z předkontraktačních jednání a odpovědnost žalované za škodu údajně vzniklou žalobci tím, že převedla akcie na třetí osobu místo na něj, nelze v rámci žalobou vymezeného skutku dovodit. Posouzení těchto otázek je totiž odvislé od konkrétních skutkových okolností projednávané věci a postrádá tak potřebný judikatorní přesah; není ani v rozporu s hmotným právem
Protože dovolatelem vymezený dovolací důvod není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 7.500,- Kč (§3 odst. 1 bodu 7 a odst. 4, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006), paušální náhrady za jeden úkon právní služby ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006) a náhrady za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.439,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu