ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.132.2006.1
sp. zn. 29 Odo 132/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci žalobkyně F. a. s., zastoupené JUDr. K. H., advokátem proti žalovaným 1) B. – P., s. r. o., 2) Ing. V. V., a 3) J. V., všem zastoupených JUDr. P. J., advokátem o zaplacení 6,033.621,10 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 16/2003, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 7 Cmo 438/2004 – 106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. srpna 2004, č. j. 23 Cm 16/2003 - 82, odmítl námitky podané první žalovanou a třetím žalovaným proti směnečným platebním rozkazům ze dne 30. června 2002, č. j. 2 Sm 81/2002 – 12 a 2 Sm 82/2002 – 11.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných 1) a 3) usnesením ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 7 Cmo 438/2004 - 106, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), když se ztotožnil s jeho závěrem o opožděnosti námitek a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, v němž namítá, že soud prvního stupně učinil právně vadný závěr o tom, že oba směnečné platební rozkazy mu byly doručeny formou náhradního doručení dne 19. května 2002 a odvolací soud tento závěr převzal. Navrhuje, aby napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání třetího žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustností dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost podle ustanovení §175 odst. 3 o. s. ř., se ostatně Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 proti takovému výroku, není přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu