ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1585.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1585/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně P., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. H., zastoupenému advokátem, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 33 Cm 153/2003, o 112.386,- Kč s příslušenstvím ze směnky, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 20. ledna 2005, č. j. 5 Cmo 240/2004 - 62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení
5.415,- Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím potvrdil Vrchní soud v P. rozsudek Krajského soudu v H. K. ze dne 22. března 2004, č. j. 33 Cm 153/2003 – 40, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. června 2003, č. j. 33 Sm 28/2003 – 5 (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, tzv. revolvingu na 110.000,- Kč. Poskytnutou půjčku měl žalovaný splatit v celkem 18 splátkách po 6.111,- Kč. K zajištění svého závazku ze smlouvy se podle ustanovení bodu 6.2 smlouvy zavázal vystavit blankosměnku a předat ji žalobkyni, která byla v případě jakéhokoli prodlení žalovaného oprávněna směnku doplnit na částku nepřesahující celkovou dlužnou částku splatnou na základě nebo v souvislosti se smlouvou a domáhat se z ní uspokojení. Samostatně k tomu bylo vydáno směnečné vyplňovací prohlášení.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí především uvedl, že vycházel z obsahu námitek žalovaného, „které jsou z hlediska odůvodněnosti hraniční, nepochybně však námitka nesprávného vyplnění směnky, pokud jde o částku 2,- Kč, jejich obsahem není.“ Je tedy nutno tuto námitku hodnotit jako opožděnou a soud k ní proto s ohledem na koncentrační zásadu směnečného řízení neměl podle ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř. přihlížet. I kdyby však tato námitka byla včasná, nemohla by v dané věci být důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu. I směnka, která byla při vydání neúplná a byla vyplněna v rozporu s tím, jak bylo ujednáno, je platnou směnkou. Je tak pouze založeno právo dlužníka namítat podle §10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále též jen „zákon“), nesprávné vyplnění směnky v rozporu s ujednáním. Pokud však podle tohoto ujednání mohla směnečná suma, která měla být do této směnky doplněna, činit určitou částku a do směnky byla doplněna částka vyšší, je zcela zřejmé, že v rozporu s dohodou by byla směnka vyplněna pouze v rozsahu přesahujícím dohodnutou částku. Obdobně by to platilo i ohledně žalovaným namítané částky 2,- Kč. Pokud by námitka byla včasná, byla by důvodná obrana žalovaného jen v tom rozsahu, tedy v částce 2,- Kč a jen v tomto rozsahu by byly splněny předpoklady pro zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu. Rozhodně by taková námitka – uzavřel odvolací soud – i kdyby byla důvodná, nemohla vést k jeho zrušení v celém rozsahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že námitka nesprávného vyplnění směnky v rozporu s ujednáním nebyla vznesena včas a soud k ní proto s ohledem na koncentrační zásadu směnečného řízení neměl dle §175 odst. 4 o. s. ř. přihlížet. Dovolatel namítá, že tato námitka byla dostatečně a včas konkretizována pod bodem I. odstavec 2 podání ze dne 10. července 2003. Z tohoto podání je zcela určitý a srozumitelný obsah námitky. Soud prvního stupně neměl o obsahu námitky pochybnosti a námitku projednal zcela po právu, vyložil ji však v rozporu s uzavřenou dohodou, konkretizovanou v bodě 6.2 smlouvy o revolvingové půjčce a v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel dále argumentuje tím, že v zájmu právní jistoty nemůže obstát směnečný platební rozkaz, který je založen na rozporu s dohodou o vyplnění blankosměnky. Směnečný platební rozkaz obsahuje peníz, který se nestal do současné doby splatným, a u kterého splatnost nebyla ani určena. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím soudů obou stupňů i jejich odůvodněními, přičemž má za to, že dovolání není důvodné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Závěr odvolacího soudu o tom, že námitka nesprávného vyplnění směnky byla vznesena opožděně, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Za této situace se již dovolací soud nezabýval druhou námitkou dovolatele, kterou odvolací soud posuzoval jen pro úplnost a jejíž posouzení nemůže ničeho změnit na rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5 a §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Neplsní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 4. prosince 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu