ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1619.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1619/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. a. s., proti žalovanému J. R., o zaplacení částky 32,500.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 339/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2005, č.j. 9 Cmo 341/2004-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 15. března 2000, č.j. 50 Cm 339/99-50, ve znění opravného usnesení ze dne 17. března 2000, č.j. 50 Cm 339/99-53, jímž Krajský obchodní soud v Praze ponechal vůči žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. července 1999, č.j. Sm 355/99-9 (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, když pohledávka, která byla spornou směnkou zajištěna, byla postoupena třetí osobě. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadním právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v projednávané věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, přičemž tuto skutečnost v důvodech rozsudku výslovně zmínil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 věty první o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) nebo §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., když odvolací soud ve výroku rozhodnutí nevyslovil, že je dovolání přípustné a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.
Zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu