ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1791.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1791/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému Bc. L. R., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 18.725,- Kč s příslušenstvím a částky 8.201,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 104/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2006, č.j. 11 Co 158/2006-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.874,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. května 2005, č.j. 9 C 104/2004-39, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 18.725,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení od 23. listopadu 2003 do zaplacení a částku 8.201,- Kč a náhradu nákladů řízení 9.717,- Kč, „vyjma části, jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 9.036,- Kč“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož dovolání žalovaného není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.500,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 299,30 Kč), a celkem činí 1.874,30 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 23. ledna 2007
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu