ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1792.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1792/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalované G. p., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 21,240.176,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 174/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2006, č.j. 15 Co 159/2006-119, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením vyhověl návrhu žalobkyně, podaném v průběhu řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 11. listopadu 2005, č.j. 6 C 174/2004-62, aby na její místo vstoupil do řízení Ing. P. M., maje za splněné podmínky uvedené v §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně, ani tím, zda smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená dne 16. června 2006 mezi žalobkyní a Ing. P. M. (dále jen „nabyvatel práva“), nabyla účinnosti. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně i nabyvatel práva považují dovolání za účelové, respektive nedůvodné.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují (bez zřetele k tomu, ke kterému z taxativně určených dovolacích důvodů je dovolatelka připíná) ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupitelka (její právní předchůdkyně) není nositelkou postupovaných pohledávek nebo že se postupní smlouva dosud nestala účinnou, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. ledna 2007
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu