ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.378.2006.1
sp. zn. 29 Odo 378/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hana Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) Z. B., a b) J. B., obou zastoupených advokátem, proti žalované JUDr. A. J., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce R. H., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 57 CmI 55/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2005, č.j. 4 Cmo 158/2004-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobců potvrdil rozsudek ze dne 29. dubna 2004, č.j. 57 CmI 55/2002-181, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu na vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), snášejíce argumenty na podporu závěru, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázku existence zástavního práva váznoucího na sporných nemovitostech. Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
V průběhu dovolacího řízení usnesením ze dne 21. června 2006, č.j. 2 Ko 85/2005-417, Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce zrušil usnesení ze dne 10. ledna 2002, č.j. 37 K 31/2001-12, jímž Krajský soud v Praze rozhodl o prohlášení konkursu na majetek R. H., přičemž toto usnesení Vrchního soudu v Praze bylo na úřední desce soudu vyvěšeno 1. srpna 2006.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání [jež by jinak mohlo být přípustné toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Jde o situaci, kdy se opravný prostředek proti určitému rozhodnutí stává tzv. bezpředmětným, v důsledku okolností nastalých po vydání takového rozhodnutí. Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí se pak shoduje v tom, že v takovém případě nejsou předpoklady pro meritorní projednání opravného prostředku, přičemž rovnocenným řešením je vedle odmítnutí opravného prostředku i zastavení řízení o něm podle §204 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
Je tomu tak již proto, že spor o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty (§19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) je sporem vyvolaným konkursem. Zruší-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o prohlášení konkursu a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení, nejsou dány ani podmínky pro projednání a rozhodování takového sporu.
V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že účinky soupisu zrušením rozhodnutí o prohlášení konkursu pominuly a byl-li po novém prohlášení konkursu proveden „nový“ soupis, pak je to důvod k nové vylučovací žalobě, aniž by rozhodnutí v této věci představovalo překážku ve smyslu ustanovení §159a o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto z důvodu, který nelze přičítat k tíži žádnému z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2007
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu