ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.453.2006.1
sp. zn. 29 Odo 453/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. Z. B., CSc., zastoupeného advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti J. d., a. s., zastoupené advokátem, vedené u Krajského soudu v Č. B., sp. zn. 13 Cm 119/2003, o dovolání společnosti J. d., a. s. proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 13. října 2005, č. j. 7 Cmo 56/2005 - 584, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. J. d., a. s. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 3064,25 Kč do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Č. B. ze dne 29. září 2004, č. j. 13 Cm 119/2003 - 540, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti J. d., a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 29. ledna 2003, jímž byl navrhovatel odvolán z funkce člena představenstva společnosti, a uložil společnosti zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a poté, co posoudil smlouvu o vkladovém účtu ze dne 27. května 1997, uzavřenou mezi společností a navrhovatelem, v kontextu okolností, za kterých byla uzavřena, dospěl k závěru, že v uzavření této smlouvy nelze spatřovat porušení povinnosti člena představenstva
Soud prvního stupně posoudil i smlouvy o vedlejším pracovním poměru ze dne 28. února 1997, resp. 30. prosince 1997, a po provedeném dokazování uzavřel, že ani v uzavření těchto smluv nelze spatřovat porušení povinnosti člena představenstva společnosti. Některé činnosti vyplývající z uzavřených smluv sice navrhovatel vykonával z titulu funkce člena představenstva, ale „byly tu i jiné činnosti, které vykonával nad rámec těchto obvyklých činností člena představenstva.“
Soud prvního stupně tudíž neshledal věcné důvody, pro něž mohlo být na valné hromadě, která rozhodovala o odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva společnosti, omezeno jeho hlasovací právo podle ustanovení §186c odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Soud první stupně se zabýval i otázkou trvání práva dovolat se zákazu hlasovacího práva dle §186c odst. 2 písm. c) obch. zák. a uzavřel, že se toto právo promlčuje v obecné promlčecí době. Posuzoval rovněž otázku, zda postačí, aby o aplikaci zákazu hlasování rozhodl předseda valné hromady a dovodil, že zákaz se měl uplatnit teprve poté, co by o porušení povinnosti člena představenstva rozhodl orgán, který by posoudil celkovou situaci a vyslovil omezení hlasovacího práva, v daném případě soud.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na dokazování před soudem prvního stupně a ztotožnil se – až na dále uvedené výjimky – se závěry, které na jeho základě soud prvního stupně učinil. Za nesprávný však označil právní názor, podle kterého omezení hlasovacího práva akcionáře na valné hromadě podle ustanovení §186c odst. 2 písm. c) obch. zák. je podmíněno rozhodnutím soudu o tom, že člen představenstva, který má být odvolán z funkce pro porušení povinnosti při výkonu funkce, skutečně takovou povinnost porušil. Odvolací soud dovodil, že pokud valná hromada rozhoduje o odvolání akcionáře z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce, nemůže tento akcionář podle ustanovení §186c odst. 2 písm. c) obch. zák. automaticky vykonávat hlasovací právo. Ochrana jeho práv je, dle názoru odvolacího soudu, zajištěna tím, že má právo domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o svém odvolání z funkce a popírat tvrzené porušování povinností. V rámci řízení o takovém návrhu pak soud posoudí, zda byly či nebyly dány důvody pro omezení výkonu hlasovacího práva. Tyto důvody přitom musí být na valné hromadě konkretizovány a nelze je následně měnit či doplňovat.
Jako správný hodnotil odvolací soud názor soudu prvního stupně o časovém omezení možnosti uplatnění zákazu výkonu hlasovacího práva akcionáře na valné hromadě, resp. dovolání se porušování povinností při výkonu funkce člena představenstva.V daném případě uplynulo téměř šest let od okamžiku tvrzeného porušení povinností při výkonu funkce, přičemž navrhovatel byl poté, co k tvrzenému porušení povinností mělo dojít, opětovně volen do funkce člena představenstva.
Ze smlouvy o vkladovém účtu ze dne 27. května 1997 a ze smluv o vedlejším pracovním poměru ze dne 28. února 1997 a ze dne 30. prosince 1997, uzavřených mezi navrhovatelem a společností, odvolací soud zjistil, že tyto smlouvy uzavíral jménem společnosti její generální ředitel Ing. T; navrhovatel je uzavíral svým jménem. Odvolací soud konstatoval, že navrhovatel při uzavírání smluv nevykonával působnost člena představenstva, nýbrž vystupoval z pozice třetí osoby. Z toho dovodil, že navrhovatel uzavřením uvedených smluv nemohl porušit povinnosti související s výkonem funkce člena představenstva, když nečinil úkony v působnosti člena představenstva. K činnosti navrhovatele na základě smlouvy o vedlejším pracovním poměru odvolací soud uvedl, že případné neplnění této smlouvy rovněž nelze posuzovat jako porušení povinností člena představenstva, protože ani v tomto vztahu navrhovatel nevystupoval v působnosti člena představenstva, nýbrž jako zaměstnanec, a mohl tedy porušit jen pracovně právní povinnosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam spatřuje ve výkladu §186c odst. 2 písm. c) obch. zák.
Za nesprávný dovolatelka označuje názor odvolacího soudu, podle něhož tím, že navrhovatel neuzavíral smlouvu o vkladovém účtu a pracovní smlouvu jménem společnosti coby člen představenstva, nýbrž vystupoval jako protistrana, nelze v jeho jednání spatřovat porušení povinnosti při výkonu funkce člena představenstva. Uvádí, že navrhovatel neměl jako člen představenstva připustit uzavření smlouvy, která byla výhodná pouze pro něj, i když jménem společnosti smlouvu uzavřel někdo jiný. Výklad, při kterém porušení povinnosti člena orgánu zakládá jen osobní jednání tohoto člena jménem společnosti, dle názoru dovolatelky popírá smysl §186c odst. 2 písm. c) obch. zák. Porušení povinnosti člena orgánu společnosti může dle dovolatelky spočívat i v tom, že společnost uzavře nevýhodnou smlouvu prostřednictvím jiné osoby, vystupuje-li dotčený člen představenstva na druhé straně smlouvy jako její přímý účastník. Z obdobných pozic dovolatelka polemizuje se závěry odvolacího soudu, které se týkají porušení povinností člena představenstva tím, že navrhovatel neplnil povinnosti plynoucí ze smlouvy o vedlejším pracovním poměru.
Dovolatelka napadá rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že není možné dovolávat se zákazu výkonu hlasovacích práv po uplynutí nepřiměřené doby od porušení povinnosti při výkonu funkce člena orgánu společnosti, když zákon tento zákaz nekoncipuje jako právo, podléhající promlčení, nýbrž omezení uložené akcionáři na valné hromadě. Odvolací soud, dle názoru dovolatelky, nevzal dostatečně v úvahu okolnost, že namítané porušení povinnosti nespočívalo jen v uzavření předmětných smluv, nýbrž také v jejich plnění, které pokračovalo až do ledna 2003.
Ze všech uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Poukazuje především na to, že dovolatelkou namítané úvahy o nevýhodnosti a fiktivnosti smluv, které s ní uzavíral, nemají oporu v provedeném dokazování. Postup dovolatelky označuje za zjevně zneužívající.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr Nejvyššího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají zásadní význam po právní stránce.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.). Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v otázce, zda lze porušení povinnosti člena představenstva akciové společnosti spatřovat jen v uzavření nevýhodných smluv, jednal-li jménem společnosti právě dotčený člen představenstva, nikoliv též smluv, jež za společnost uzavřela třetí osoba, člen představenstva však v nich vystupuje jako protistrana. Za zásadně právně významné má dovolatelka i posouzení, zda zákaz výkonu hlasovacích práv pro porušení povinnosti člena představenstva při výkonu funkce podléhá promlčení, popřípadě v jaké lhůtě od porušení povinnosti lze zákaz uplatnit.
V první dovolatelkou vymezené otázce Nejvyšší soud zásadní právní význam nespatřuje. Odvolací soud se jí sice v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval, toto rozhodnutí na ní však ve svém důsledku nezaložil. Pro výsledek řízení neměla otázka právní význam. Soud prvního stupně podrobně objasnil důvody, pro něž, podle jeho názoru, nebylo možné přisvědčit tvrzení, že namítané smlouvy byly neobvyklé či nevýhodné. Z toho dovodil, že v jejich uzavření nemohlo spočívat porušení povinnosti péče řádného hospodáře, ani kdyby je jménem společnosti uzavřel navrhovatel. Odvolací soud se s těmito zjištěními i s jejich právním hodnocením ztotožnil a pro úspornost na ně odkázal. Okolností, že tyto smlouvy uzavíral jménem společnosti její generální ředitel, se odvolací soud zabýval pouze podpůrně, stejně jako tak před tím učinil soud prvního stupně.
Názoru dovolatelky lze sice přisvědčit v tom směru, že za určitých okolností by uzavření smlouvy členem představenstva se společností mohlo založit jeho odpovědnost za porušení péče řádného hospodáře i kdyby za společnost smlouvu podepsal někdo jiný. V daném případě však toto posouzení není potřebné, protože odvolací soud (odkazem na závěry soudu prvního stupně) shledal, že uzavření namítaných smluv protiprávní nebylo. Kromě toho soud prvního stupně takové posouzení ve vazbě na konkrétní okolnosti případu provedl a odvolací soud mu přitakal, přičemž přezkum jejich závěrů postrádá nezbytný judikatorní přesah, když jsou významné jen pro věc samu.
Ani na posouzení druhé otázky, kterou dovolatelka formuluje v dovolání, odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Dospěl-li soud prvního stupně k názoru, že uzavření namítaných smluv samo o sobě neodporovalo péči řádného hospodáře, a odvolací soud se s tímto názorem ztotožnil, neměla otázka případného časového omezení uplatnění zákazu výkonu hlasovacích práv pro porušení takové povinnosti pro výsledek daného řízení žádný právní význam. To, že se jí odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) v odůvodnění svého rozhodnutí (aniž to bylo nezbytné) obsáhle zabýval, na této okolnosti nemůže ničeho změnit.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2.500,- Kč, když právní zástupce navrhovatele učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby, dále paušální náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč, a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % (tj. 489,25 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 4. prosince 2007
JUDr. Ivana Štenglová,v. r.
předsedkyně senátu