ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.714.2006.1
sp. zn. 29 Odo 714/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce S. P., zastoupeného JUDr. R. W., advokátem, proti žalovanému R. B., zastoupenému JUDr. P. C., advokátem, o zaplacení částky 135.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 11/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 68/2005-206, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. listopadu 2004, č. j. 38 Cm 11/2004-183, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 135.000,- Kč (výrok I.), náhradu nákladů řízení ve výši 57.366,- Kč (výrok II.) a náklady řízení státu 3.420,- Kč (výrok III.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že smlouvou ze dne 20. dubna 1994 žalobce převedl na žalovaného členská práva a povinnosti a „právo nájmu“ k družstevnímu bytu o velikosti 2+1 v přízemí domu na ulici B. M. ve S., písemným prohlášením ze dne 26. dubna 1995 sepsaným před notářem se žalovaný zavázal zaplatit odstupné 150.000,- Kč za převod členských práv a povinností a 15.000,- Kč členského podílu a zůstatkové hodnoty bytu, vše do 25. června 1995. Žalovaný zaplatil dne 9. května 1995 žalobci 30.000,- Kč. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné, spornou zůstala skutečnost, zda žalovaný zaplatil i zbývající částku 135.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný neprokázal své tvrzení o zaplacení této částky, neboť žalobce tvrdil, že potvrzení o převzetí částky 135.000,- Kč ze dne 17. června 1995 předložené žalovaným nepodepsal a podle posudku zpracovaného znalcem podpis žalobce na této listině nelze bez vážných pochybností označit za pravý. Zaplacení zbývající částky 135.000,- Kč žalovaným nebylo prokázáno ani výpověďmi svědků P. B. a B. K. Odkazuje na výsledky provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že závazek žalovaného trvá a žaloba je důvodná.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 68/2005-206, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním závěrem soudu prvního stupně, považuje je za správné. Námitku žalovaného, že žalobce potvrdil převzetí částky 135.000,- Kč na úhradu dluhu v potvrzení ze dne 17. června 1995, nepovažoval za důvodnou, neboť dokazováním bylo zjištěno, že tato listina je nevěrohodná. K výhradě proti znaleckému posudku z oboru písmoznalectví odvolací soud uvedl, že závěr posudku je formulován jasně a znalec vysvětlil, proč není možné učinit přesnější závěr.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 psím. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, a to otázku, že byla uzavřena smlouva, z níž vyplývá závazek žalovaného zaplatit žalobci částku 135.000,- Kč a tento závazek nezanikl splněním. Vznikem závazku se odvolací soud nezabýval vůbec a soud prvního stupně nedostatečně a jeho právní závěry jsou nesprávné. Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že ze skutkových zjištění o uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností z 20. dubna 1994 a z písemného prohlášení z 26. dubna 1995 nevyplývá právní závěr, že žalobci vzniklo právo na zaplacení částky 165.000,- Kč, z níž je předmětem sporu částka 135.000,- Kč a že žalovanému vznikl závazek tuto částku zaplatit. Prohlášení ze dne 26. dubna 1995 je podepsáno pouze žalovaným, jde o jednostranný úkon a z ničeho nevyplývá, že žalobce takové prohlášení přijal. Nesprávný je tak i závěr, že závazek žalovanému vznikl.
Odvolacímu soudu dále dovolatel vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na výslech znalce, jenž zpracoval posudek, ani návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Neprovedení výslechu znalce je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť pro otázku, zda závazek zanikl splněním, je rozhodující posouzení pravosti podpisu žalobce na potvrzení ze dne 17. června 1995. Vadou řízení je i provedení důkazu znaleckým posudkem věcně příslušným soudem prvního stupně před výpověďmi účastníků. Odvolací soud věc nesprávně právně posoudil v tom, že závazek nezanikl, vycházeje ze skutkových zjištění, která jsou nesprávná a neúplná.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel - jak je zřejmé z obsahu dovolání - výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání (ve shora uvedeném rozsahu) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepřekládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/ 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj. výhrady akcentující neprovedení navržených důkazů, jež měly sloužit ke zpochybnění správnosti závěru znaleckého posudku a samotné zpracování znaleckého posudku před výpověďmi účastníků u věcně příslušného soudu.
Zpochybňuje-li dovolatel závěr soudů nižších stupňů ohledně vzniku závazku žalovaného, pak touto námitkou se dovolací soud nezabýval, neboť ji žalovaný uplatnil až v dovolání. Závěr soudu prvního stupně o vzniku závazku žalovaný v odvolání nezpochybňoval, odvolací soud se proto při přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně správností tohoto závěru nezabýval.
Zpochybněním závěru o trvání závazku žalovaného zaplatit žalobci žalovanou částku (tím, že je napaden skutkový závěr, podle něhož žalobce nepodepsal potvrzení ze dne 17. června 1995 o převzetí částky 135.000,- Kč) je uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatel k dispozici nemá a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Dovolatel sice v dovolání uplatňuje i způsobilý dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., žádnou otázku zásadního právního významu však k řešení nepředkládá. Je tomu tak již proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého závazek žalovaného zaplatit žalobci částku 135.000,- Kč nezanikl splněním, nemá judikatorní přesah, neboť je významný pouze pro projednávanou věc.
Právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že závazek žalovaného dosud nezanikl splněním, není ani v rozporu s hmotným právem (ustanovením §324 odst. 1 obch. zák.).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu