ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.793.2006.1
sp. zn. 29 Odo 793/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci návrhu Z. d. B., zastoupeného advokátem, na povolení změny zápisu do obchodního rejstříku, za účasti 1. JUDr. R. E., zastoupené advokátem, a 2. Ing. V. V., zastoupeného advokátem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Dr XCVII 113, o dovolání JUDr. R. E. a Ing. V. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2004, č. j. 7 Cmo 242/2003-279, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2003, č. j. F 39397/2001, F 44655/2001, F 15807/2002, F 41139/2002 F 109136/2002, Dr XCVII 113-247, tak, že povolil zápis výmazu obchodní firmy navrhovatele Z. d. B. „v likvidaci“, likvidátorky JUDr. R. E. a způsobu jednání jménem družstva a zápis obchodní firmy Z. d. B. (dále jen „družstvo“) do obchodního rejstříku.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že ustanovení §68 odst. 8 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) se vztahuje pouze na obchodní společnosti a družstva, které vstoupily do likvidace po 1. lednu 2001, je nesprávný. Takové omezení nevyplývá ze žádného ustanovení obchodního zákoníku.
Dále odvolací soud konstatoval, že údaje, jejichž výmazu se družstvo domáhalo, zapsal rejstříkový soud na základě rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 16. listopadu 1998. Družstvo však vzniklo před účinností obchodního zákoníku a vztahuje se na ně tedy ustanovení §765 obch. zák. Družstvo se nikdy nepřeměnilo na družstvo podle obchodního zákoníku a jeho právní poměry se tedy podle ustanovení §765 odst. 3 obch. zák. nadále řídí dosavadními předpisy, tj. zákonem č. 162/1990 Sb. Nemůže proto platně rozhodnout o svém zrušení a vstupu do likvidace, neboť mu to zakazuje ustanovení §30 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb.
Rozhodnutí náhradní členské schůze družstva ze dne 16. listopadu 1998 o zrušení družstva s likvidací podle obchodního zákoníku a jmenování likvidátorky, proto nelze pokládat za platné. Protože nebylo o vstupu družstva do likvidace rozhodnuto platně, je zápis údajů týkajících se likvidace družstva v obchodním rejstříku v rozporu se skutečným stavem. Družstvo se tedy fakticky domáhá výmazu nesprávně zapsaných údajů a uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem. Proto odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a návrhu vyhověl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali Ing. V. V., jako správce konkursní podstaty družstva a JUDr. R. E., jako likvidátorka družstva, dovolání.
JUDr. R. E. v odůvodnění dovolání uvádí, že v průběhu likvidace bylo zjištěno, že družstvo vykazovalo ztrátu, která od roku 1996 do roku 1998 dosáhla částky 25,014.893,- Kč. Z účetní závěrky zpracované k 31. prosinci 2002 vyplývá jeho předluženost. Proto podala návrh na prohlášení konkursu na majetek družstva a Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2003 konkurs na majetek družstva prohlásil.
Dovolatelka namítá, že Vrchní soud v Praze měl rozhodnout o odvolání družstva proti usnesení soudu prvního stupně pouze v mezích, ve kterých se domáhalo přezkoumání rozhodnutí a nikoli rozhodovat o zcela jiné věci a pokud zjistil, že zápisy v obchodním rejstříku nejsou v souladu se skutečným stavem „měl dát podnět k řízení, kdy by takové rozpory byly odstraněny“. Dále tvrdí, že se odvolací soud měl zabývat tím, zda odvolání družstva „bylo podáno řádně a včas, a to i s ohledem na udělenou plnou moc právnímu zástupci družstva“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Ing. V. V. v dovolání rovněž tvrdí, že odvolací soud měl rozhodnout o odvolání pouze v mezích, ve kterých se domáhalo přezkoumání rozhodnutí, nikoli rozhodovat o zcela jiné věci. Soudí, že závěr odvolacího soudu, že nedojde-li k transformaci družstva (což je daný případ), jeho právní poměry se dále řídí dosavadními předpisy a takové družstvo nemůže platně rozhodnout o svém zrušení a vstupu do likvidace, je nesprávný. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že zcela pominul námitky likvidátorky a zejména se nezabýval tím, že část likvidačního zůstatku již byla vydána osobám oprávněným podle zákona o půdě a dále tím, že družstvo je dlouhodobě ve ztrátě a dochází k omezování jeho činnosti.
Dovolatel tvrdí, že pokud bylo neplatné rozhodnutí o vstupu družstva do likvidace ze dne 9. listopadu 1998, je neplatné i rozhodnutí členské schůze ze dne 2. dubna 2001, o zrušení rozhodnutí o vstupu družstva do likvidace. Je tomu tak jednak proto, že tato členská schůze nebyla usnášeníschopná, jednak proto, že již bylo započato s rozdělováním z likvidačního zůstatku, což podle ustanovení §68 odst. 8 obch. zák. brání přijetí rozhodnutí o zrušení vstupu družstva do likvidace.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
JUDr. R. E. se ve vyjádření k dovolání Ing. V. V. zcela ztotožňuje s jeho argumentací.
Družstvo ve vyjádření k dovolání Ing. V. V. tvrdí, že s podaným dovoláním nesouhlasí, a že je podala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Zpochybňuje rovněž argumentaci dovolatele.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda byla JUDr. R. E. účastníkem řízení o výmazu vstupu družstva do likvidace, a tedy zda byla osobou oprávněnou podat ve věci dovolání.
V ustanovení §200c odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2005, se určuje, že účastníkem rejstříkového řízení je podnikatel; ve věcech zápisu osob, které se zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky také tyto osoby. Z uvedeného plyne, že dovolatelka účastníkem řízení o výmazu vstupu družstva do likvidace není. Vzhledem k tomu, že dovolatelka, která není účastníkem řízení, nemůže napadat povolení výmazu vstupu družstva do likvidace a že poté, co je z obchodního rejstříku vymazán vstup družstva do likvidace, nemůže být nadále v obchodním rejstříku zapsána jako likvidátorka, nemůže napadat ani rozhodnutí o jejím výmazu z obchodního rejstříku. Proto Nejvyšší soud dovolání likvidátorky odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. b) o. s. ř.].
Dále pak se dovolací soud zabýval tím, zda byl oprávněn podat dovolání Ing. V. V. Vzhledem k tomu, že dne 5. května 2004, tj. dříve, než správce konkursní podstaty podal dovolání (27. května 2004) bylo na úřední desce soudu vyvěšeno rozhodnutí, kterým Vrchní soud v Praze změnil usnesení Krajského soudu v Praze o prohlášení konkursu na majetek družstva tak, že návrh zamítl, nebyl správce v době podání dovolání osobou oprávněnou dovolání podat. K uvedenému dni totiž mělo rozhodnutí vrchního soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu tytéž účinky, jako usnesení o zrušení konkursu (srov. §44a odst. 1 a 2 a §45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění) a možnost podat dovolání náležela od uvedeného data opět družstvu (dlužníku). Proto Nejvyšší soud jeho dovolání rovněž odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. b) o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2007
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu