ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.850.2005.1
sp. zn. 29 Odo 850/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. B., jako správce konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, proti žalovaným 1) S. spol. s r. o., a 2) Ing. L. N., zastoupenými advokátem, o zaplacení částky 3,032.387,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 43/2001, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2005, č. j. 7 Cmo 464/2003 - 113, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - vyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost U T T. (C.) L., (dále jen „společnost“).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v průběhu odvolacího řízení, podáním ze dne 21. ledna 2004, doručeným odvolacímu soudu dne 26. ledna 2004, žalobce oznámil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. září 2003 byla pohledávka, která je předmětem řízení, postoupena společnosti, přičemž žalobce vstup společnosti do řízení ve smyslu ustanovení 107a o. s. ř. navrhl a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Dovolatelé mají za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – tedy uplatňují dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dále kritizují správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, čímž uplatňují dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku převodu směnky, když dle jejich názoru v době, kdy odvolací soud rozhodoval usnesením o připuštění, aby do řízení vstoupila na místo žalobce společnost, věděl, že tento postupník již není ve věci aktivně legitimován.
Proto dovolatelé požadují, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.); není však důvodné.
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s otázkou aktivní legitimace na straně nabyvatele práva, když touto otázkou - jak je uvedeno výše - se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2007
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu