ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1054.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1054/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2007 o dovolání podaném T. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 18/2007 ze dne 19. 4. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 13/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 T 13/2006 ze dne 15. 12. 2006 byl dovolatel uznán vinným pokusem trestného činu loupeže podle §8 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) k §234 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák. (bod 1 citovaného rozsudku) a trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. (bod 2 citovaného rozsudku), ve všech případech spáchanými ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části označeného rozsudku. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno–venkov ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 1 T 11/2006, za současného použití §35 odst. 2 tr. zák., byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon takto uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl dle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to upravené zkrácené brokové kozlice ZH model 321, ráže 16 mm.
V předmětné věci podal T. M. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 18/2007 ze dne 19. 4. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vraždy dle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., neboť on nikdy nenaplnil subjektivní stránku v tom směru, že by mu byl prokázán úmysl k jeho spáchání. Poukázal dále, že v řízení v jeho věci byl porušen princip presumpce neviny, protože již v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 46 T 3/2006, jímž byl spolupachatel M. F. uznán vinným mimo jiné spácháním stejného trestného činu ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., bylo konstatováno, že se tohoto jednání dopustil společně s ním, ač v době jeho vyhlášení bylo trestní řízení proti dovolateli stále ve stádiu přípravného řízení a vyšetřování nebylo ukončeno. Ještě před podáním obžaloby tak byla konstatována jeho vina. Namítl dále, že soudy závěry o jeho vině postavily především na výpovědích svědkyň M. M.(jeho matky) a S. Ž., když dle něj jde o svědkyně nevěrohodné a labilní. Soudní znalec z oboru psychologie totiž u hlavního líčení uvedl, že druhá jmenovaná svědkyně je schopna lhát, pokud si tím vylepší svůj image. Jeho matka pak byla soudem shledána jako věrohodná, ač při její výpovědi před Policií ČR dne 19. 4. 2006 jí byla naměřena hladina alkoholu v krvi 1,85 promile, s čímž se soud prvního stupně vypořádal konstatováním, že psychologickou analýzou příslušného úředního záznamu nebyl zjištěn negativní vliv požitého alkoholu na její verbální projev. Jeho návrh, aby ohledně této byl vypracován i posudek psychiatrický, byl soudem zamítnut. Soudům dále vytkl, že oba znalci z oboru psychologie, kteří v řízení zpracovávali příslušné posudky, byli přibráni bez písemného opatření, bez specifikace otázek, na něž měli odpovědět s tím, že obě svědkyně zkoumali naposled více jak půl roku před hlavním líčením. Soud prvního stupně odmítl rovněž další jeho návrhy na doplnění dokazování, a to výslechem svědků M. a R., i když tito mohli svědčit v jeho prospěch. Namítl rovněž, že před započetím hlavního líčení dne 16. 11. 2006 vznesla jeho obhájkyně kromě námitky podjatosti i návrh na přikázání věci jinému krajskému soudu, ale Krajský soud v Brně o tomto jednat odmítl. Jelikož veškeré provedené důkazy v jeho věci jsou důkazy nepřímými, musí tyto tvořit ucelený, ničím nepřerušený a uzavřený řetězec, v jeho případě však tato podmínka nebyla splněna, neboť existuje celá řada zásadních otázek, na něž odpověď ani v době jednání soudu odvolacího nebyla známa. Takto zůstal nevyřešen např. počet pachatelů, jejich rozmístění, určení, který z pachatelů držel v rukou kterou zbraň, kdo byl ten, kdo vystřelil na poškozeného, s jakým úmyslem pachatelé do domu vstoupili či zda jejich jednání bylo útokem od počátku nebo zda šlo o obranu proti aktivnímu útoku poškozeného či o nekontrolovatelné zkratkovité reakce. Má tedy za to, že soudy se s těmito pochybnostmi nevypořádaly a že veškeré důkazy hodnotily v příkrém rozporu se základní zásadou trestního řízení – in dubio pro reo. Na závěr svého podání dovolatel navrhl, aby jej dovolací soud zprostil obžaloby v celém rozsahu, případně aby zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně a přikázal věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k dovolacímu důvodu uplatněnému v posuzované věci uvedl, že dovolatel ve svém podání sice tvrdí, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly jednání odsouzeného jako naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy dle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., neboť nikdy nedošlo k naplnění jeho subjektivní stránky v tom směru, že odsouzenému nebyl prokázán úmysl tohoto jednání, ve skutečnosti ani takto formulovaná výhrada obviněného nemůže naplňovat dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť on se prioritně domáhá zjištění pro něj příznivějších okolností, přičemž tak však činí prostřednictvím námitek, které pod zvolený dovolací důvod podřadit nejde. Tyto spočívají v tvrzení o nedodržení základních zásad trestního procesu (údajné porušení principu presumpce neviny), dále metodou polemiky se způsobem, jakým soudy hodnotily konkrétní důkazy shromážděné v jeho věci a konečně prostřednictvím tvrzení o nedostatečném prokázání skutkového děje, k němuž mělo dojít v důsledku postupu soudů obou stupňů, které neakceptovaly jeho návrh obhajoby na výslech svědků M. a R., a tak ve svém souhrnu v podstatě prezentuje, že došlo k porušení trestněprocesních zásad zakotvených v ust. §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a až sekundárně dovozuje nedostatek znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. Tyto námitky by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam jen v případě, pokud by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Proto konstatoval, že obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ust. §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a takto podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, je tak zřejmé, že námitky dovolatele neodpovídají takto jím zvolenému dovolacímu důvodu. Ačkoliv dovolatel namítá, že mu v řízení nebyl prokázán úmysl čin spáchat, tuto námitku nijak dále nerozvádí, naopak brojí toliko proti soudy učiněným skutkovým zjištěním. Tato dovozuje z nesprávného postupu soudu prvního stupně, který podle něj odmítl návrh na výslech dalších svědků, svědkyně M. M. a S. Ž. vyslechl způsobem odporujícím trestnímu řádu, porušil dále princip presumpce neviny a nesprávně odmítl jednat o jeho návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu. Dovolací soud však na tomto místě musí konstatovat, že veškeré tyto námitky nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi namítá výhradně opatřování, provádění a hodnocení důkazů soudy. Ani při studiu spisu ovšem dovolací soud neshledal, že by k namítaným pochybením skutečně došlo. Takto neshledal chyby při provádění znaleckých posudků, přičemž v tomto směru lze odkázat na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Co se týče jeho námitky, že byla porušena zásada presumpce neviny, když dle jeho názoru tato byla konstatována již rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 3/2006 ze dne 14. 6. 2006, jímž byl odsouzen samostatně stíhaný M. F. (spolupachatel), ani této nelze přisvědčit. Ve skutkové větě výroku o vině citovaného rozhodnutí je totiž řečeno, že se M. F. trestných činů dopustil „společně s odděleně stíhaným T. M., případně s další dosud neustanovenou osobou“. Je patrné, že krajský soud takto konstatoval toliko tu skutečnost, že druhý obviněný se trestné činnosti dopustil buď s dovolatelem, přičemž zdůraznil, že tento je samostatně stíhán, což odpovídalo skutečnosti, nebo s další dosud neustanovenou osobou. Jelikož trestní stíhání dovolatele bylo k uvedenému datu ve fázi vyšetřování, je jisté, že tímto konstatováním krajský soud nijak nechtěl (a ani nemohl) dovozovat a rozhodovat o vině stíhaným trestným činem taktéž ohledně T. M. Citovaným rozsudkem bylo navíc rozhodováno výlučně o vině a trestu spoluobviněného M. F., který je také samostatně jako pachatel zjištěných trestných činů v jeho výroku jmenován. O vině a trestu ohledně dovolatele tedy tímto rozhodnutím bezpochyby rozhodnuto nebylo. Na citované rozhodnutí lze ovšem v řešené věci odkázat z hlediska skutkových závěrů, neboť tyto lze vztáhnout i na dovolatele, a to jak pokud jde o počet pachatelů, tak i o způsob provedení činu (takto je z nich nepochybné, že čin nemohl být spáchán pouze jednou osobou).
Vzhledem ke shora řečenému proto Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že v dané věci se jedná výhradně buď o námitky procesní nebo směřující vesměs výlučně proti způsobu provedení a hodnocení důkazů, jimiž se ovšem tomuto soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku zabývat nepřísluší. Nadto je třeba uzavřít, že učiněná skutková zjištění tak, jak k nim soudy během řízení dospěly (včetně odpovídajícího vysvětlení stran neprovedení dovolatelem navrhovaného výslechu jím označených svědků), mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Zjevně nedůvodná je i námitka dovolatele týkající se jím uplatněného návrhu na delegaci dle §25 tr. ř., neboť i s touto se soudy v daném řízení vypořádaly, když se jí zabýval Vrchní soud v Olomouci (viz č. l. 1616). Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i v tomto směru jsou jejich závěry přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Za daného stavu věci tak je nepochybné, že dovolatel napadeným rozhodnutím, jakož ani řízení, které jejich vydání předcházelo, nevytkl vadu, která by zakládala některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (§265b odst. 1 tr. ř.)
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka