ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1078.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1078/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2007 o dovolání S. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 54/2007 ze dne 15. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 219/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání S. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 219/2005 ze dne 3. 1. 2006 byl dovolatel uznán vinným dvojnásobným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
V předmětné věci podal S. T., stejně jako příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 5 To 130/2006 ze dne 3. 4. 2006 tak, že z podnětu odvolání příslušného státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn a odvolání S. T. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal S. T. dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 1408/2006 ze dne 4. 1. 2007 tak, že rozsudek krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby tuto věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě tedy o podaných odvoláních opětovně rozhodl rozsudkem sp. zn. 5 To 54/2007 ze dne 15. 3. 2007 tak, že z podnětu odvolání obviněného a okresního státního zástupce v Karviné podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 219/2005 ze dne 3. 1. 2006 v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným dvojnásobným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je zachycen ve výrokové části tohoto rozsudku. Za tyto trestné činy mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon jej zařadil dle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal S. T. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že dle jeho názoru není skutek vůbec trestným činem, neboť nenaplňuje zejména materiální znaky vyplývající z ustanovení §235 odst. 1 tr. zák. Má za to, že odvolací soud opětovně nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, kdy ho nesprávně právně kvalifikoval jako dva trestné činy dle §235 odst. 1 tr. zák. a dále nerespektoval právně závazný názor Nejvyššího soudu, kdy tento mimo jiné stanovil, že se bude nutno znovu pečlivě a podrobně zabývat jednotlivými výpověďmi poškozeného T. L. v tom směru, zda jeho obavy byly pouze aktuální nebo dlouhodobě trvající, a to i v komplexním vztahu mezi ním a dovolatelem, a dále, že se bude nutné znovu zabývat postojem dovolatele k projednávané věci. Odvolací soud ve svém novém rozhodnutí tyto skutečnosti však v potaz nevzal a rozhodl ve výroku o vině obdobně jako v prvotním rozhodnutí o odvolání. Na závěr svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že úsudek dovolatele, že stupeň společenské nebezpečnosti činu je nepatrný a že tedy o trestný čin nejde, se může týkat jen případů, kdy posuzovaný čin nevykazuje ani nejnižší úroveň společenské nebezpečnosti u běžně se vyskytujících trestných činů dané skutkové podstaty. Daný příklad však nevykazuje nic, co by mohlo přesvědčivě odůvodnit úvahu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Ten zde není snižován v tak výjimečné míře, aby se to vymykalo z rámce běžně se vyskytujících trestných činů vydírání. Ze strany obviněného šlo o razantní pohrůžku ublížení na zdraví s tím, že k této dojde, pokud poškozený nezmění své svědectví, které učinil v rámci řízení o způsobené dopravní nehodě a fyzickém napadení jejího účastníka. Tak si hodlal vynutit určité chování poškozeného před orgány Policie ČR, které byly v rámci tohoto řízení činné, v tom smyslu, aby svědčil v jeho prospěch. Stupeň nebezpečnosti činu tak v tomto případě není podstatněji snižován tím, že obviněný s poškozeným byli přáteli, neboť tento čin byl projevem, byť neuskutečněného, násilnického jednání obviněného. Je tak zřejmé, že materiální podmínka trestnosti byla splněna. Pro úplnost dodala, že obviněný v dovolání uplatnil i další námitky, které však jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a zároveň souhlasila s jeho projednáním a rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě zpochybňují právní posouzení skutku, když tento namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti ohledně postoje poškozeného k celému trestnímu stíhání, jakož i jeho vztah k dovolateli a takto dospěl k nesprávnému závěru ohledně naplnění materiální stránky trestného činu. Tyto námitky nutno ovšem hodnotit jako zjevně neopodstatněné. Především zde dovolací soud upozorňuje, že již v rozhodnutí o prvním podaném dovolání uvedl, že věc bude nutné znovu posoudit a rozhodnout zejména otázku, zda byly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání dle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. z hlediska použití §88 odst. 1 tr. zák. Na základě přezkumu nového rozhodnutí a řízení mu předcházejícího dospěl pak k závěru, že v novém řízení vzal Krajský soud v Ostravě v úvahu skutečnosti, které byly po něm soudem dovolacím vyžadovány a že na základě nich takto dospěl i ke zcela přiléhavému závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu vydírání uvedených v §235 odst. 1 tr. zák., včetně materiální stránky tohoto trestného činu. Z odůvodnění nového rozhodnutí odvolacího soudu je patrné, že tento se znovu zabýval skutkovými zjištěními, z nichž vyplynulo, že poškozený sice na jedné straně tvrdil, že pokud by mohl, vzal by podané trestní oznámení zpět, na druhé straně ovšem během celého řízení uváděl, že z obviněného má i nadále strach, protože ví, co je schopen všechno udělat. V tomto smyslu třeba upozornit zejména na skutek pod bodem 2/, kdy jednání spočívalo v tom, že dovolatel přišel za poškozeným ve 3:00 hod. v noci až do jeho bydliště, kde mu opětovně vyhrožoval, přičemž jeho výhrůžky spočívaly v tom, že pokud T. L. nestáhne svou dřívější výpověď na Policii ČR, vytrhá mu z těla střeva (stejnou výhrůžku použil i v případě skutku pod bodem 1/), poláme nohy a zlomí páteř, až skončí na invalidním vozíku. Jeho obavy navíc potvrdila svou výpovědí i svědkyně D. E.
V daném případě je s ohledem na charakter výhrůžek vůči poškozenému stupeň nebezpečnosti dle názoru dovolacího soudu rozhodně vyšší než nepatrný, přičemž nutno brát v úvahu i to, že k jednání obviněného došlo ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu poměrně dlouhodobého trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pro závažnou trestnou činnost majetkové povahy. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dále plyne, že dovolatel již i v předchozí době projevoval sklony k páchání zejména násilné trestné činnosti. Na základě uvedeného tak i dovolací soud tentokrát dospěl k názoru, že v novém řízení byla vina dovolatele posouzena ze všech hledisek a takto mu byl poté i uložen trest zcela korespondující se všemi ve věci učiněnými zjištěními, která takto správně odrážejí právě i materiální stránku daného činu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka