ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1154.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1154/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2007 o dovolání podaném Š. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 144/2007 ze dne 21. 5. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 141/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 4 T 141/2006 ze dne 22. 3. 2007 byla dovolatelka uznána vinnou trestnými činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců a ten jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále byla odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání pedagogického pracovníka na dobu pěti let.
V předmětné věci podala Š. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 7 To 144/2007 ze dne 21. 5. 2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř. ) napadený rozsudek zrušil a za použití §259 odst. 3 tr. ř. ji nově uznal vinnou trestnými činy ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy ji nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, který ji podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, přičemž jí uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání pedagogického pracovníka na dobu čtyř let.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala Š. G. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto uplatněného dovolání uvedla, že popis skutků obsažený v příslušných výrocích napadených rozhodnutí, nelze mít za trestné činy, protože takový popis neodpovídá důkazní situaci ve věci soudy zjištěné. Má za to, že v její věci bylo prokázáno to, že svou činností chtěla upozornit na dlouhodobě neřešené, nekompetentní a trestuhodné chování vedení Dětského domova v Čeladné a jednání jí samotné nikterak nezahrnuje úmysl v žádné z jeho forem, který by směřoval k naplnění všech znaků vytýkaných trestných činů. Soudy tak ve všech souvislostech dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, které neumožnily dospět k tomu, že se uvedených trestných činů dopustila. V těchto souvislostech poukázala na to, že ve věci bylo školskými orgány vedeno neprofesionální šetření, přičemž soudy ignorovaly řadu jí navrhovaných důkazů (zejména nabízených svědeckých výpovědí a znaleckých posudků k věrohodnosti výpovědí slyšených dětí). I když si je vědoma, že jde o výhrady procesního typu, které nemohou být dovolacím důvodem, přesto poukázala na čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že byla pominuta práva na „rovnost zbraní“, čímž v konečném důsledku bylo zasaženo její právo na fair proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky. I když bylo prokázáno, že děti byly bity, přesto soud takové jednání toleruje s odkazem na to, že šlo o vypjaté situace, což je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Uzavřela s tím, že tak, jak soudy popsaly v předmětné věci její jednání, tato nemohou být trestným činem, a proto navrhla, aby dovolací soud napadená rozhodnutí postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že co se týče učiněných skutkových zjištění, tak k těmto dospěly soudy v řádně vedeném trestním řízení způsobem, který neodporuje zásadám formální logiky, a proto je jimi dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá na učiněná skutková zjištění, když v dané věci nelze shledat žádný extrémní rozpor právě mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Za právně relevantní je namístě považovat námitky stran absence úmyslného jednání dovolatelky a její tvrzení, že skutky jak jsou označeny ve skutkové větě, nejsou trestnými činy. K tomu státní zástupce uvedl, že obě skutkové věty odsuzujících rozsudků dostatečně vystihují učiněná skutková zjištění a bez pochybností je z nich patrné, že popsané jednání dovolatelky naplnilo skutkové podstaty obou uvedených trestných činů, přičemž v této souvislosti soudy užitá právní kvalifikace je přiléhavá. Přitom, pokud dovolatelka popsaným způsobem jednala (podněcovala chovankyni Ž. k útěku z domova, dalším poskytovala peníze na cigarety a alkohol), pak závažně a v úmyslu přímém porušila svou povinnost o osoby mladší než 18 let pečovat a vydala je (nejméně v úmyslu nepřímém) nebezpečí zpustnutí spočívající v tom, že nařízená ústavní výchova Ž. bude zmařena a že si další chovanci upevní dosavadní škodlivé návyky. Stran textu označených dopisů, které nadiktovala dvěma chovancům a ty předložila poté ke svým nepravdivým podáním adresovaným Policii České republiky a Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, tak tato podání s přiloženými (uvedenými) dopisy byla způsobilá poškodit M. Č. a S. B. v jejich zaměstnání, tak tohoto jednání se dopustila v úmyslu přímém, neboť šikana spojená s bitím a ponižováním chovanců (popsaná ve zmíněných dopisech) je podstatně odlišná od občasné facky či pohlavku uštědřeného chovancům ve vypjatých situacích, jak to vyplývá ze zjištění soudu. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků dovolatelka namítla, že soudy vycházely při rozhodování z nesprávně (nedostatečně) učiněných skutkových zjištění, která je také vedla k nesprávnému popisu jednotlivých skutků, v rámci kterých nebyly uvedeny všechny okolnosti případu. Pokud by se tak nestalo, nemohly být v jejím jednání spatřovány trestné činy, kterými byla nakonec shledána vinnou. K tomu je však namístě uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto nelze přehlédnout celou řadu svědeckých výpovědí, ať již zaměstnanců zmíněného dětského domova nebo jeho chovanců, které jsou souladné a svědčí pro (precizovaný) skutkový děj vyjádřený zejména ve skutkové větě citovaného rozsudku přijatého dovolacím soudem. Stejně tak je třeba poukázat i na znalecký posudek soudními znalkyněmi z oboru psychiatrie a psychologie zabývající se osobou dovolatelky a konečně i na odborné vyjádření ředitelky Pedagogicko-psychologické poradny ve F.-M., v jehož rámci byla testována atmosféra panující v uvedeném dětském domově. Je tak nutné zopakovat, že soudy přiléhavým způsobem vysvětlily, na základě čeho jsou přesvědčeny o správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění a stejně tak i odvolací soud zdůvodnil, proč dovolatelkou další navrhované důkazy pokládal za redundantní. Za právně relevantní námitku z hlediska uplatněného dovolacího důvodu pak lze považovat pouze tu, která poukazuje na absenci jakéhokoliv úmyslu v jednání dovolatelky. Přestože takto vznesená námitka po obsahové stránce odpovídá zvolenému dovolacímu důvodu, nelze jí přisvědčit. To proto, že podněcování chovankyně dětského domova k útěku z něj, poskytování peněz dalším chovancům na cigarety a alkohol znamená, že nepochybně v přímém úmyslu (§4 písm. a/ tr. zák.) vážným způsobem porušila svou povinnost o takové osoby (jako vychovatelka) pečovat a takto je vydala nebezpečí zpustnutí, když této skutečnosti si z hlediska minimálně úmyslu nepřímého (§4 písm. b/ tr. zák.) musela být vědoma, když ona nebezpečí spočívala v možnosti zmaření ústavní výchovy (v případě chovankyně Ž.) a také v tom, že u dalších chovanců založí či upevní škodlivé návyky. Pokud soudy za daných okolností dospěly k závěru, že dovolatelka takto naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. c) tr. zák., nelze než s takovým (právním) závěrem souhlasit. Obdobné úvahy lze potom vztáhnout i k soudy shledanému trestnému činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., když dovolatelka zjevně nepravdivým zmíněným podáním (učiněném prostřednictvím uvedených chovanců dětského domova) neshodujícím se s realitou, a tedy jednáním v podobě přímého úmyslu o jiném sdělila takto nepravdivý údaj, který byl způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost ředitelky zmíněného dětského domova a její zástupkyně u spoluobčanů, a zejména je poškodit i v jejich zaměstnání.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka