ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1222.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1222/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2007 o dovolání M. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 23 To 102/2007 ze dne 30. 4. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 180/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 180/2005 ze dne 19. 12. 2006 byl M. H. uznán vinným trestnými činy pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák., body 1/-2/), pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (bod 3/) a pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. (bod 4/), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. spáchaný dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., pro nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 27 T 186/2003, mu byl uložen za použití ust. §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. souhrnný společný trest odnětí svobody v délce dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl dle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyřiceti měsíců. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč a pro případ, že by tento nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v délce šesti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 27 T 186/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání, které proti předmětnému rozsudku podal dovolatel, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 23 To 102/2007 ze dne 30. 4. 2007, a to tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal M. H. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, a to, cit.: „z důvodu podle ust. §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g), když rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotně právním posouzení“ .
K takto uvedeným důvodům považuje dovolací soud za potřebné konstatovat, že důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku), a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Z podaného dovolání je však zcela zřejmé, že dovolatel fakticky neuplatnil žádnou argumentaci, jež by se mohla podřadit pod takto zvolený dovolací důvod. S ohledem na slovní popis uváděného dovolacího důvodu, však lze mít za to, že dovolatel měl na mysli uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm.l ) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím došlo k nesprávnému posouzení znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu a jejich naplnění, když trestné není uvedení jakýchkoliv nepravdivých údajů nebo jejich zamlčení, nýbrž jen těch, které jsou zásadní, podstatné pro uzavření pojistné smlouvy. Orgány činné v trestním řízení musí pak vždy pečlivě zkoumat, zda neuvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a to jak z hlediska reálného vlivu nepravdivého údaje na úvahu pojišťovny o uzavření pojistné smlouvy, tak i z hlediska výše reálně hrozící škody. Dle jeho názoru byl odsouzen pro trestný čin pojistného podvodu pro zamlčení a uvedení nepravdivých údajů, na které se jej ovšem nikdo nedotazoval, pro nesprávné odpovědi na otázky, které mu nebyly vůbec položeny, pro údajné chybné odpovědi, které však ve skutečnosti byly odpověďmi pravdivými či pro nesprávné odpovědi na otázky, na něž odpovídal zcela v souladu s pokyny a vysvětleními osob, které s ním při uzavírání pojistných smluv za pojišťovny jednaly. Podle jeho názoru navíc neučinila ani jedna z pojišťoven nic k ochraně svých práv, jelikož nebyl pozván na lékařské vyšetření, ač o něj sám žádal, nebylo mu zvýšeno pojistné, ač by k tomu pojišťovny dle zákona mohly přistoupit, pokud by jejich tvrzení o uvedení nesprávných údajů byla pravdivá, ani neodstoupily od sjednaných smluv, ač tak dle §802 občanského zákoníku mohly učinit. Je přesvědčen, že byl trestnímu stíhání vystaven poté, co u něj došlo k pojistné události, na základě níž se rozhodl čerpat pojistné plnění, kdy pojišťovny nastoupily s účelovými tvrzeními o neuzavření pojistných smluv ve snaze vyhnout se vyplácení pojistného plnění a takto podaly účelová trestní oznámení, která vyústila v odsouzení a přiznání nároku na náhradu škody, jehož by se občanskoprávní cestou nedomohly. Z hlediska principu proporcionality pak má za to, že nebylo na místě, aby posuzování jeho jednání bylo posunuto až do roviny trestněprávní. Dále vytkl, že od počátku upozorňoval na nesprávnost soudem položených otázek znalci, neboť mu v jejich rámci (dle jeho názoru) bylo podsouváno správné znění jednotlivých odpovědí a zároveň nesprávnost odpovědí jeho samého. Závěr o uzavření či neuzavření pojistné smlouvy pojišťovnou však není otázkou pro znalce, v tomto směru si měl soud učinit závěr sám na základě provedeného dokazování. Bez vysvětlení dle něj zůstalo rovněž to, proč si v případě jedné ze čtyř pojišťoven soud veškeré závěry v řízení činil sám, kdežto ve zbývajících třech případech ke svým závěrům potřeboval vypracování znaleckého posudku, jehož závěry zcela přejal. Takto měl soud posoudit vůli pojišťoven uzavřít pojistné smlouvy nikoliv dle jejich následného účelového tvrzení v okamžiku, kdy mají vyplácet pojistné plnění, ale podle projevu jejich vůle v okamžiku uzavírání pojistných smluv a jejich následného jednání. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, popř. aby zrušil i vadné řízení mu předcházející, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby soud, o jehož rozhodnutí jde, věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby Nejvyšší soud postupoval dle ust. §265m odst. 1 tr. ř. a při zrušení napadeného rozhodnutí sám ve věci rozhodl tak, že jej v plném rozsahu zprostí obžaloby.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že není pochyb o tom, že dovolatel si byl podstatného významu otázek kladených pojišťovacími makléři při sepisování pojistných smluv plně vědom a nemůže se svého zavinění zprostit ani odkazem na údajný způsob ústního poučení, kterého se mu od nich mělo dostat, když poukázala též na písemné poučení o povinnosti pravdivě zodpovědět všechny dotazy na předtiscích pojistných smluv, jakož i na jeho dlouhodobé působení v oblasti pojišťovnictví a předchozí odsouzení za trestnou činnost téže povahy. S učiněným způsobem právního posouzení dovolatelova jednání lze souhlasit ve vztahu k popisu skutkové věty ad 4) výroku o vině. Není tomu tak však u popisu skutku ad 3), který je při srovnatelných skutkových okolnostech kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. spáchaný toliko ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., ač škodlivý následek není znakem základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. Dovolatel takovou námitku také uplatnil, avšak nebyl si vědom faktu, že tak učinil ve svůj neprospěch. Pokud byl tedy pod body 1) a 2) uznán vinným, že uzavřel s jednotlivými pojistiteli pojistné smlouvy se záměrem způsobit na jejich majetku škodu v kvalifikované výši a který se mu v obou případech zdařil, pak o jeho odpovědnosti dle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. není důvodu pochybovat. Je tak zřejmé, že za daného právního stavu věci nelze v použití norem trestního práva spatřovat rozpor s určujícím nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 631/2005, a soudům vytýkat jednostranný a občanskoprávní aspekt případu pomíjející zvolený postup. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a zároveň souhlasila s jeho projednáním a rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm.g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě částečně zpochybňují právní posouzení skutku, když dovolatel namítá, že se trestného činu pojistného podvodu nedopustil, jelikož neuváděl nepravdivé údaje, resp. údaje hrubě zkreslené, neboť se ho na ně nikdo nedotazoval, a na otázky mu položené odpovídal pravdivě, jelikož odpovídal v souladu s pokyny a vysvětleními osob, které s ním za pojišťovny jednaly. Přitom údaje, které uváděl, neměly objektivně žádný vliv na úvahu pojišťoven o tom, zda s ním pojistné smlouvy uzavřou, ani na výši reálně hrozící škody. Má rovněž za to, že pojišťovny mu mohly na základě údajů, které jim poskytl, zvýšit pojistné, případně mohly od uzavřených smluv odstoupit, což ale neudělaly. Takto dovolatel namítl absenci objektu i objektivní stránky daného trestného činu, tedy nedostatek porušení zájmu daným ustanovením chráněného, jakož i nedostatek trestného jednání ve smyslu příslušné skutkové podstaty dle §250a odst. 1, příp. odst. 3 tr. zák. Tyto námitky nutno mít za právně relevantní, jsou však zjevně neopodstatněné.
Vzhledem ke skutkovým zjištěním a jejich následnému popisu bod body 1) – 4) ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, se dovolací soud shoduje se závěry soudů obou stupňů o tom, že v daném případě byly znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu dle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. jednoznačně naplněny, když v nich soudy vzaly za prokázané, že dovolatel při uzavírání jednotlivých pojistných smluv o úrazovém pojištění jednak zamlčel pojišťovnám podstatné údaje, jednak takové údaje uvedl nepravdivě. Jednalo se zejména o informace ohledně jeho zdravotního stavu (počet a charakter v minulosti utrpěných úrazů, trvalých následků a operací či vyšetření lékařem, pomocí RTG či EKG), ohledně toho, zda je registrovaným sportovcem a toho, zda již má uzavřené pojistné smlouvy stejného či obdobného druhu u jiných pojišťovacích ústavů, resp., zda mu takové smlouvy byly v minulosti vypovězeny. Ze skutkových zjištění přitom plyne, že tyto podstatné údaje dovolatel při sjednávání příslušných smluv (ať už prostřednictvím pojišťovacích zprostředkovatelů či na pobočkách jednotlivých pojišťoven) zamlčoval či o nich uváděl nepravdu opakovaně a vědomě, tedy v úmyslu přímém, kdy věděl, že se jedná o údaje nepravdivé, rozhodující pro to, zda s ním pojišťovny smlouvy uzavřou, či ne (když sám jako zástupce pojišťovacích ústavů v minulosti pracoval), a tyto údaje také uvést chtěl. Je evidentní, že tak jednal proto, aby měl uzavřeno více úrazových pojistek u různých pojišťoven, aby přitom nebyl zařazen do vyšší rizikové skupiny (což by pro něj znamenalo placení vyššího pojistného) a aby pak následně mohl čerpat pojistné plnění u více ústavů najednou, k čemuž i v případě skutku ad 2) došlo.
Není tedy na místě dovolateli přisvědčit v tom, že by od něho příslušné informace nebyly požadovány, když v některých případech sám vyplňoval dotazníky týkající se výše zmíněného okruhu informací, do nichž nepravdivé a zkreslené údaje uváděl. Vinu nelze přitom přisuzovat ani jednotlivým osobám a zástupcům pojišťoven, s nimiž dotazníky vyplňoval, neboť tito toliko zapisovali údaje tak, jak byly dovolatelem sdělovány. Ze spisového materiálu (především vyjádření jednotlivých pojišťovacích ústavů) je přitom zcela zjevné, že se jednalo o informace podstatné pro to, zda pojistné smlouvy s dovolatelem uzavřeny být měly či ne, když z těchto plyne, že by je s ním, při znalosti pravdivých údajů o jeho osobě, nebyly vůbec uzavíraly.
Naplnění subjektivní stránky daného trestného činu ve formě úmyslu přímého dle §4 písm. a) tr. zák., jakož i stránky objektivní, je tedy v popisu jednotlivých skutků zcela zjevné, a je dále rozvedeno taktéž v obsáhlém odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. K hmotně právnímu posouzení dovolatelova trestného jednání soudem učiněnému pak dovolací soud pouze na okraj podotýká, že učiněná skutková zjištění v případě skutku pod bodem 4), by měla správně být posouzena jako pokus trestného činu pojistného podvodu v kvalifikované skutkové podstatě, tedy stejně jako pod bodem 3), dle ust. §8 odst. 1 tr. zák. a §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Jelikož ovšem takovouto námitku dovolatel přímo neuplatnil, a změna rozhodnutí tímto způsobem by byla jednoznačně v jeho neprospěch, nebylo o ní Nejvyšším soudem v tomto směru ani uvažováno.
Co se týče zbytku námitek, nutno konstatovat, že tyto nelze podřadit pod zvolené dovolací důvody, když napadají výhradně opatřování, provedení a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Toto platí pro argumenty brojící proti provedenému znaleckému posudku prostřednictvím znalce z oboru pojistné matematiky, proti tomu, že tímto bylo znalecky zkoumáno jeho jednání pouze ve třech případech ze čtyř, jakož i tvrzení dovolatele, že pojišťovny na něj podaly trestní oznámení pro spáchání předmětného trestného činu za účelem toho, aby mu nemusely vyplácet pojistné plnění za jím nahlášené pojistné události (úrazy) s tím, že si jeho zdravotní stav mohly navíc ověřit na základě zdravotní prohlídky, o kterou i sám žádal. K provedení důkazu prostřednictvím znaleckého posudku pak nutno upozornit na to, že se shodnými námitkami (napadajícími nesprávné položení jednotlivých otázek znalci) se již vypořádal soud prvního stupně, který shledal, že z tohoto hlediska opatření o přibrání znalce ani jemu položené otázky žádné vady nevykazují (viz rozhodnutí o námitkách na č. l. 131-132). Rovněž tak nelze přisvědčit jeho námitce týkající se toho, že daný znalecký posudek byl zpracován toliko ve vztahu ke třem pojistkám ze čtyř, přičemž ohledně čtvrtého případu soud dospěl k trestněprávnímu závěru sám. V daném případě se nepochybně jednalo o způsob spáchání trestného činu shodným způsobem tak, že závěry znalce ohledně zbývajících tří případů bylo možné vztáhnout i na případ čtvrtý (ad skutek pod bodem 3/ – pojišťovna ČSOB, a. s.). K jeho další argumentaci je třeba podotknout, že pojišťovny při rozhodování o tom, zda potenciálního klienta je třeba poslat na zdravotní prohlídku či ne, vycházejí právě ze zdravotních dotazníků. Jestliže tedy dovolatel v předmětných dotaznících nepravdivě pojišťovny informoval o tom, že žádnými (vážnými) zdravotními problémy netrpí, je jisté, že dotčené pojišťovny takto ani neměly důvod jej na tato zdravotní vyšetření posílat a toto tak nelze klást k jejich tíži, resp. na základě tohoto postupu dovozovat nedostatek trestní odpovědnosti dovolatele.
Takto nutno uzavřít, že v tomto směru námitky dovolatele nespadají pod zvolený dovolací důvod, neboť jimi brojí toliko proti skutkovým zjištěním, k nimž soudy po provedeném řízení dospěly. Daný dovolací důvod naplňují však pouze takové námitky, které postihují nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolacímu soudu tak ani nepřísluší zabývat se správností učiněných skutkových zjištění, nejedná-li se o tzv. extrémní nesoulad mezi shromážděnými důkazy, jejich posouzením a následně učiněnými skutkovými zjištěními. O tento případ nejde ani v dané věci, a proto bylo nutné v tomto směru v dovolání obsaženou argumentaci odmítnout.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka