ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1250.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1250/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 o dovolání podaném D. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 250/2007 ze dne 17. 5. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 7/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 7/2007 ze dne 28. 3. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo také rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal dovolatel, stejně jako příslušný státní zástupce, odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 250/2007 ze dne 17. 5. 2007 tak, že z podnětu odvolání D. B. napadený rozsudek podle §258 odst. 1, písm. b), e), f) trestního řádu (dále jen tr. ř.) v celém rozsahu zrušil a za podmínek v §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestnými činy podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části tohoto rozsudku. Za uvedené trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Rozhodl též o vzneseném nároku na náhradu škody a odvolání podané státním zástupcem zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. B. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že je přesvědčen o tom, že dva údery, kterými zasáhl poškozeného nemohly přivodit taková zranění poškozeného, která nakonec byla soudy konstatována. V této souvislosti poukázal na stanovisko uvedené lékařkou, která ošetřovala poškozeného s tím, že ten byl napaden v té době také skupinou Romů a poukázal i na nejednoznačné závěry znalce z oboru soudního lékařství. Má tedy za to, že nebylo bezpečně prokázáno, že to byl právě on, který poškozenému shledané zranění způsobil s tím, že sice poškozeného dvakráte udeřil, ale zranění, které mu způsobil nebylo na místě kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 tr. zák., jak to učinily soudy. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vydal podle §265m tr. ř. rozsudek, kterým bude uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a uloží mu „odpovídající trest“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) může směřovat proti právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistil soud, nikoli však proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly a nelze se tak domáhat jejich změny. Vznesená námitka spočívající v tom, zda následkem jednání dovolatele bylo či nebylo zranění poškozeného ve formě těžké újmy na zdraví, je sice charakteru právního, učiněné závěry soudů však vycházejí z učiněných skutkových zjištění, která plynou z provedeného dokazování a jejich přezkoumání se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze domáhat, což však právě dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku reálně činí. Výše uvedené námitky by mohly mít z hlediska uplatněného dovolacího důvodu význam, avšak pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry z nich vyvozených soudy existuje extrémní nesoulad a pokud by tuto skutečnost také dovolatel namítl a odůvodnil. To se však v posuzované věci nestalo a navíc ani státní zástupce nedospěl k takovému závěru s tím, že soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. V uvedených souvislostech také státní zástupce poukázal na to, že dovolatel de facto brojí i proti trestu, který mu byl soudy uložen. Jeho námitky v tomto směru však nelze ovšem podřadit pod žádný dovolací důvod, protože mu byl uložen přípustný druh trestu v rámci příslušné trestní sazby. Případný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (tím spíše ani dovolací důvod podle §265b odst. 2 tr. ř.) tedy nepřichází v úvahu a dovolatel na žádný z nich ani neodkázal. Deklaroval sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tím, že soudům vytkl, že při rozhodování o trestu nesprávně vyhodnotily rozhodné skutkové okolnosti, opřel své dovolání o námitky, kterým takto uplatněný dovolací důvod (ale ani žádný jiný) neodpovídá. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen i v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že poškozeného sice napadl, avšak nikoliv takovým způsobem, který by poškozenému přivodil těžkou újmu na zdraví, tedy zranění, která bezprostředně po předmětné události byla u poškozeného (v rámci jeho ošetření) shledána. Sám přitom nabídl i doplnění skutkového děje s tím, že poškozený (jako konfliktní osoba) mohl být napaden i jinak (jak měl sám uvést) a takto mu byla ve skutečnosti popsaná zranění způsobena. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a také podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V tomto směru poukázaly zejména na označené svědecké výpovědi, ale i na výpovědi lékařů ošetřujících poškozeného krátce po jeho napadení a také na znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, když ten se vyjadřoval ke způsobu vzniku zranění poškozeného i jeho rozsahu a závažnosti, přičemž závěry znaleckého posudku potvrdil i v rámci své výpovědi učiněné před soudem. Z takto učiněných skutkových zjištění potom soudy právem dovodily, že dovolatel svým jednáním (v podobě dvou razantních úderů pěstí do hlavy poškozeného) tomuto přivodil popsaná zranění, která zákonu odpovídajícím způsobem kvalifikoval jako těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., když současně nebylo nijak prokázáno, že by poškozený předmětná zranění utrpěl jiným způsobem či za jiných okolností. Soudy také v důvodech svých rozhodnutí vysvětlily, proč popsaný skutek právně kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a nikoliv jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Konečně námitky dovolatele stran druhu a výše uloženého trestu nelze mít (a to i s ohledem na uplatněný dovolací důvod a s ohledem na shora uvedené) v daných souvislostech za právně relevantní. Nelze než uzavřít, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcnou i logickou oporu a není na místě případný závěr o extrémním vybočení soudů při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka