ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1264.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1264/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2007 o dovolání J. H., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 130/2007 ze dne 28. 5. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 123/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 123/2006 ze dne 19. 2. 2007 byl J. H. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Tímto rozsudkem byl zároveň uznán vinným i M. F., a to trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za uvedený trestný čin byl J. H. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. mu byl uložen dále trest propadnutí věcí ve výroku přesně specifikovaných, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 42 T 17/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. M. F. byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, který mu byl dle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen i trest propadnutí věcí ve výroku přesně specifikovaných.
O odvolání, které proti předmětnému rozsudku podal J. H., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 67 To 130/2007 ze dne 28. 5. 2007, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal J. H. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, kterého se měl dopustit, jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) a b) tr. zák. Pokud se týká kvalifikace skutku podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., podle něhož je tento trestný čin spáchán ve větším rozsahu, je přesvědčen, že v jeho případě tomu tak nebylo, neboť neměl běžně k dispozici pervitin v takovém množství, které by postačovalo k požití pro více lidí ani jej v takovém množství jiným nedistribuoval, když v tomto případě není důležitá hodnota celkově prodaného pervitinu nebo jiné omamné či psychotropní látky, nýbrž právě její způsobilost k použití pro více osob. Za situace, kdy ovšem na základě provedených důkazů nebylo možno zjistit přesné časové období, po které měl pervitin údajně prodávat, nebyla zjištěna frekvence údajných prodejů pervitinu a celkové množství údajně prodané drogy, nemohly soudy dospět k závěru, že by se činu dopustil ve větším rozsahu. Takto dle jeho názoru oba soudy vážně pochybily, neboť zcela jednoznačně nepostupovaly v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a nesprávně jeho jednání posoudily dle kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu.
Pokud pak se jedná o právní kvalifikaci skutku podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy že měl pervitin prodávat mladistvým (svědkyním L. P. a S. S.), má za to, že po subjektivní stránce je zde vyžadováno zavinění, které mu samozřejmě mělo být jednoznačně prokázáno a v odůvodnění napadených rozhodnutí přesvědčivě dovozeno. V dané věci neplyne požadované zavinění ani ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, ani z jeho odůvodnění. I závěr o tom, že údajně věděl, že svým jednáním mohl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl údajně srozuměn, musí být opřen o konkrétně zjištěné skutečnosti. Tvrzení v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, že vzhledem k jeho věku a věkovému odstupu od osob, s nimiž se stýkal, musel být srozuměn s tím, že se mezi nimi mohly pohybovat i osoby nezletilé, postrádá dle něj jakékoli zdůvodnění a svou povahou se blíží konstatování údajné notoriety. Ze spisu ovšem jeho zavinění minimálně ve formě nedbalosti v tomto smyslu neplyne a provedené dokazování tedy neodpovídá právním závěrům z něj dovozeným. Obě svědkyně, jak uvedl, vypadaly starší a vystupovaly jako dospělé, neboť vždy hovořily o své práci a pohybovaly se v blízkosti jiných již dávno zletilých osob, a proto on nemohl vědět ani neměl pochybnosti o tom, že by mohly být mladistvé, že by nedovršily 18 let. I ve své výpovědi přitom uváděl, že pokud by věděl, že tyto byly ještě mladistvé, nikdy by jim žádný pervitin neprodal. Na závěr svého podání pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k tr. ř. zrušil a věc mu podle §265l tr. ř. vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že ze skutkových zjištění je nade vší pochybnost zřejmé, že dovolatel trestnou činnost spáchal ve větším rozsahu, jelikož v souladu s ustálenou judikaturou je stupeň nebezpečnosti jeho jednání značně vysoký, když celkem 14 osobám dlouhodobě prodával psychotropní látku. V posuzovaném případě je tak zřejmé, že šlo evidentně o množství drogy způsobilé k použití pro více lidí, konkrétně obviněný označeným osobám prodal nejméně 491 kg pervitinu, a proto byly jeho jednáním naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Ohledně právní kvalifikace dle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy, že se jednání dopustil vůči osobě mladší osmnácti let uvedl, že toto je jinou skutečností ve smyslu §6 písm. b) tr. zák., proto není třeba, aby obviněný znal skutečný věk takové osoby, ale postačuje, že se zřetelem na okolnosti a své osobní poměry o uvedené okolnosti vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a zároveň souhlasil s jeho projednáním a rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě zpochybňují právní posouzení skutku, když dovolatel namítá, že tento neměl být posuzován dle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu ust. §187 odst. 2 písm. a) a b) tr. zák., ale pouze dle ust. §187 odst. 1 tr. zák. Jeho námitky nutno ovšem hodnotit jako zjevně neopodstatněné.
Z popisu skutku tak, jak je ve výroku o vině obsažen, naplnění obou znaků kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu zřetelně vyplývá. Ze skutkových zjištění, k nimž soudy po provedeném dokazování dospěly, totiž plyne, že dovolatel v průběhu let 2003 až 2006 průběžně nejméně jedenácti osobám ve více případech prodal velké množství omamné látky pervitin za celkovou částku blížící se 600.000,- Kč. Takto bylo jeho jednání zcela správně posouzeno jako spáchané ve větším rozsahu, když „větší rozsah“ ve smyslu uvedeného ustanovení vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní stránku prodeje a přechovávání takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je proto nepochybně zásadní množství a druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potenciálně uspokojit. Musí jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní dávku a zároveň je tak velké, že je potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Podpůrný význam vedle toho může mít finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo přechovávané látky, způsob provedení činu, hodnotit je třeba i druh a kvalitu takové látky, délku jejího přechovávání a prodeje, počet osob, jimž byla skutečně prodána nebo pro jejichž použití byla určena, apod. Tyto skutečnosti je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toho kterého případu. Konkrétní hraniční množství drogy postačující k naplnění znaku ve větším rozsahu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je tedy nezbytné stanovit s přihlédnutím k uvedeným kritériím se zaměřením především na zjištění toho, zda pachatel přechovával pro jiného nebo prodával příslušnou látku v množství, které je způsobilé k použití pro více osob a k ohrožení jejich zdraví či života. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost [srov. §6 písm. b) tr. zák.]. V případě, že jde o prodej nebo přechovávání takových látek (v daném případě metamfetaminu) pro jiného v balení po jednotlivých spotřebních dávkách (například v tzv. psaníčkách), lze vycházet z toho, že spodní hranicí z hlediska naplnění znaku většího rozsahu je přechovávání nebo prodej nejméně čtyřiceti takových balení. To pochopitelně platí toliko pro případy, kdy s ohledem na konkrétní specifické okolnosti nepřeváží význam některého jiného kriteria než množství příslušné látky (například délky provádění uvedených činností, větší počet osob, jímž byla distribuovaná látka určena, pravidelnost zásobování určité osoby apod.; blíže srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 7 To 380/2001, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 7 To 75/2001). Jestliže tedy dovolatel dle skutkových zjištění pervitin prodával po dobu shora uvedenou většímu množství osob v uvedeném množství, nelze jinak než (i v souladu se stávající judikaturou) se shodnout se závěry soudů obou stupňů s tím, že takovýto rozsah prodeje je nezbytné jednoznačně kvalifikovat jako „větší rozsah“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Pokud jde o právní posouzení skutku dle ust. §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., že nejméně ve dvou případech měla být droga prodána osobám mladším osmnácti let, i v tomto ohledu se dovolací soud shoduje s rozhodnutím soudů obou stupňů. V dané situaci je nutno si uvědomit, že pro spáchání činu tímto způsobem postačí zavinění z nedbalosti ve smyslu ust. §6 písm. b) tr. zák., tedy to, že dovolatel, ač o věku obou svědkyň nevěděl, vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům však vědět měl a mohl. V posuzovaném případě je evidentní, že se při prodeji drog pohyboval v prostředí mladých osob, např. v klubech a na diskotékách, kde je přítomnost takto mladých lidí zcela běžná. Jestliže pak z takového prostředí pocházely i osoby, jimž drogu poskytoval (prodával), nemůže jej vyvinit ani to, že neznal skutečný věk dotyčných (s tím, že tyto dle jeho tvrzení měly vypadat starší), ani to, že tyto měly k dispozici poměrně velké peněžní částky, za něž si drogu pořizovaly. Proto vzhledem k celkovým okolnostem, za nichž byl čin spáchán, je zjevné, že dovolatel měl a mohl kalkulovat s tím, že drogu prodá taktéž osobám mladším osmnácti let. V tomto smyslu nutno přihlédnout rovněž k značnému množství psychotropní látky, které bylo při jednotlivých dávkách osobám mladším osmnácti let předáno a zvažovat také celkový stupeň společenské nebezpečnosti jednání dovolatele i z hlediska toho, jakým způsobem se obdobné jednání vůči osobám mladším osmnácti let na území České republiky rozmáhá (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 7 To 173/2001).
Z výše řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn právně relevantně, je však zjevně neopodstatněný. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání odmítnout. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Dle trestního řádu je možné rozhodovat v neveřejném zasedání tam, kde to zákon výslovně stanoví či připouští jako alternativu k veřejnému zasedání, což je i případ projednání mimořádných opravných prostředků před Nejvyšším soudem (srov. i §240 tr. ř.)
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka