ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1271.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1271/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 o dovolání podaném J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 14 To 134/2006 ze dne 24. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 216/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 4 T 216/2005 ze dne 17. 2. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal J. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem sp. zn. 14 To 134/2006 ze dne 24. 5. 2006 a to tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin potom dovolatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. V. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nevzal v úvahu to, že mu bylo předloženo „čestné prohlášení“ učiněné matkou nezletilého, ze kterého je zjevné, že dovolatel na stanoveném výživném ničeho nedluží. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že veškeré dlužné výživné bylo matce nezletilého (syna dovolatele) uhrazeno prostřednictvím Městského úřadu v Přelouči, tak dovolatel namítl, že s uvedeným úřadem dohodl splátkový režim stran dlužného výživného a jedná se tak o úkon zcela v rovině občanskoprávní, který je právní skutečností, která takto nemůže být posuzována v rovině trestněprávní. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil citovaný rozsudek soudu druhého stupně „a to jak výrok o vině, tak i o trestu, a to v plném rozsahu“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel (stejně jako již v řízení o odvolání) namítal to, že soudy neaplikovaly ustanovení §214 tr. zák. o účinné lítosti. Předpokladem jeho užití je však to, že pachatel dodatečně splnil svou vyživovací povinnost zaplacením celého dlužného výživného, což platí i tehdy, jestliže za pachatele zaplatila dluh třetí osoba, jestliže se tak stalo jeho přičiněním. V posuzované věci však dlužné výživné za dovolatele uhradil stát ve formě příspěvku na výživu, protože jeho syn byl vystaven nebezpečí nouze, které bylo právě takovým způsobem odvráceno. Takový postup však nelze považovat za dodatečné splnění vyživovací povinnosti ve smyslu ustanovení §214 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby takto podané dovolání dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzované věci dovolatel namítl, že dlužné výživné bylo uhrazeno a to, že jej uhradil Městský úřad v Přelouči na věci nic nemění, když s ním uzavřel dohodu o splátkách takto uhrazeného dluhu. Dovolání v uvedeném směru bylo podáno právně relevantně, je však zjevně neopodstatněné. To proto, že zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle §214 tr. zák. předpokládá, že trestnost zanedbání povinné výživy zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a (současně) pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve než, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. V posuzované věci se tak zjevně nestalo, když z důvodů uvedených v citovaných rozhodnutích obou soudů vyživovací povinnost za dovolatele plnil stát prostřednictvím již zmíněného Městského úřadu a proto, uvedené „čestné prohlášení“, stejně jako případná dohoda o dodatečném splácení dluhu na výživném uzavřená mezi dovolatelem a Městským úřadem v Přelouči jsou v uvedených souvislostech právně irelevantní. Tyto skutečnosti potom (s ohledem na uvedené) nemohou být považovány za dodatečné splnění vyživovací povinnosti ve smyslu §214 tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka v. r.