ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1384.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1384/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání podaném M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 176/2007 ze dne 12. 6. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 18/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 18/2007 ze dne 12. 4. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal M. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 4 To 176/2007 ze dne 12. 6. 2007 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ohledně něj a to v celém rozsahu, a současně podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že jej uznal vinným účastenstvím (organizací)) k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj popsal ve výrokové části svého rozsudku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal na neúplnost ve věci učiněných skutkových zjištění, jakož i absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu ve formě úmyslu, když ta je založena na tom, že příslušného jednání se dopustil po předchozí domluvě se spoluobviněným R. P. V tomto směru poukázal na to, že výpovědi P. v posuzované věci byly neurčité, rozporné a ve svém důsledku nevěrohodné, a to především ve svém celku, stejné výhrady vznesl i k výpovědi svědkyně L. E.. Nebyl tak dostatečně zjištěn skutkový stav, který takto nebyl dostatečným pro právní závěry, které soudy nakonec přijaly. Pokud by tento byl dostatečně zjištěn, mohlo by se potom jednat pouze o pomoc k označenému trestnému činu (§10 odst. 1 písm. c/ tr. zák.) a nikoliv o účastenství ve formě organizátorství, když osoba, která účastníku úvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, může být jenom pomocníkem. Z obdobných důvodů (nevěrohodnost výpovědí P.) namítl i absenci objektivní stránky označeného trestného činu. Jeho vinu opřel soud pouze o nepřímé důkazy, které však ve svém souhrnu takový závěr neumožnily. Konečně namítl i to, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchali se spoluobviněným P. jako spolupachatelé dle §9 odst. 2 tr. zák., když nebyly prokázány pojmové znaky spolupachatelství, jakými jsou společné jednání a společný úmysl. Namítl i to, že nebyla dodržena totožnost skutku, když v průběhu trestního řízení vedenému proti jeho osobě byla právní kvalifikace skutku měněna. Uzavřel s tím, že ve věci učiněná skutková zjištění neobjasňují některé potřebné skutkové otázky pro příslušnou (použitou) právní kvalifikaci z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, stejně tak i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a „přikázal příslušnému soudu, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že relevantní námitka obsažená v dovolání spočívá v námitce, že v popisu skutku nejsou vyjádřeny okolnosti, které by se daly právně hodnotit jako jednání v úmyslné formě zavinění, zvlášt když se jej měl dopustit v postavení organizátora. Uvedené námitce však nelze přisvědčit, když bylo prokázáno, že se dovolatel dohodl s tehdy nezaměstnaným R. P. na zajištění nepravdivého potvrzení o jeho zaměstnavateli i o výši u něj dosahovaného výdělku, přičemž takové potvrzení bylo užito z popudu dovolatele při uzavírání úvěrové smlouvy na předmětný automobil. Na takovém podkladě pak čerpal P. finanční částku na úhradu ceny vozidla, které bezprostředně po registraci bylo předáno dovolateli, aniž byly dohodnuté měsíční splátky takto sjednaného úvěru společnosti E., spol. s r. o., České Budějovice hrazeny. Předmětný skutek (tak plyne i z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu) byl součástí celkové obchodní transakce s vozidlem původně vlastněným dovolatelem a jím následně odprodaným tak, aby mohlo být v režimu ojetých vozidel nabídnuto pro tento účel sjednané osobě (P.), který s ohledem na svou insolvenci mohl v postavení (předstíraném) žadatele solventního o poskytnutí úvěrových finančních prostředků na odkoupení předmětného vozidla vystupovat pouze s nepravdivým potvrzením od zaměstnavatele. Toto potvrzení mu obstaral právě dovolatel, který si takto získané vozidlo vyzvedl od P. zpět. Je tak zjevné, že takové jednání od začátku až do konce dovolatel zosnoval, když to byl on, kdo vymyslel způsob jeho provedení, kontaktoval osobu nezaměstnaného P., najal jej jako kupujícího a zajistil mu nepravdivé potvrzení o výdělku. Následně se s ním dostavil, jakož i s majitelem autobazaru (zprostředkovatelem obchodu) J. M. do sídla úvěrové společnosti a po prodeji vozu P. pomocí úvěru takto získaného na úkor poškozené úvěrové společnosti E., spol. s r. o., si předmět prodeje znovu převzal do vlastní dispozice. Za těchto okolností potom odvolací soud nepochybil, pokud takovéto jeho jednání právně kvalifikoval jako účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve významnější roli organizátora. Přitom odvolací soud postupoval i v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tdo 645/2006 (na které dovolatel poukázal), neboť jeho podíl na podvodném jednání P. byl mnohem širší než pouhé opatření nepravdivých podkladů k uzavření úvěrové smlouvy. Zbývající námitky potom státní zástupkyně má za takové, které jsou pouze skutkové povahy a jejich prostřednictvím se snaží dovolatel zpochybnit ve věci učiněná skutková zjištění tak, aby mohla být reálná i jiná verze skutkového děje. Tak tomu však nebylo, neboť konstatované skutkové okolnosti mají svůj stabilní podklad ve výsledcích provedeného dokazování a není tak důvodu k zásahu do nich, když požadavky v tomto směru jsou takové, které vybočují z rámce řízení o dovolání. Téže povahy je i jeho výtka stran nedodržení totožnosti skutku, když navíc dovolatel (bez ohledu na judikovaný výklad tohoto právního pojmu) operoval jen změnou právní kvalifikace jeho účastenské role v průběhu předmětného řízení. Proto také státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl zejména nedostatečnost a úplnost ve věci učiněných skutkových zjištění s důrazem na nevěrohodnost výpovědí spoluobviněného R. P. V této souvislosti je však na místě poukázat na obsah odůvodnění citovaných rozhodnutí soudů obou stupňů, které také vysvětlily, proč není důvodu uvedeným výpovědím nevěřit. V této souvislosti je potom na místě poukázat na pasivní počínání P., který byl v uvedené době prokazatelně nezaměstnaný, bez finančních prostředků, nedostatečně obeznámený s problematikou poskytování úvěru, když nelze ani přehlédnout, že se neznal s dalšími osobami (R. P., u kterého měl P. fiktivně pracovat, J. M., majitel autobazaru v Z.. u B.), když naopak s nimi se znal dovolatel. Konečně je namístě i poukázat na to, že spoluobviněný P. neměl žádného důvodu (motivaci) vypovídat nepravdivě ve snaze přivodit dovolateli jakoukoli újmu. S ohledem na další ve věci učiněná skutková zjištění, jak je v důvodech citovaných rozhodnutí uvedly soudy, nelze takto dospět k závěru, že ve věci provedené dokazování bylo nedostatečné či neúplné, proto na jeho základě mohly soudy k právní kvalifikaci jednání dovolatele přistoupit. Pokud by podané dovolání obsahovalo pouze takto vedené námitky, nezbylo by, než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z dalších námitek vznesených dovolatelem jsou právně relevantní ty, v rámci kterých poukázal na absenci svého úmyslného zavinění s tím, že pokud jednal zjištěným způsobem, tak potom jako pomocník a nikoli jako organizátor předmětného skutku a dále ta, že v popisu skutku nejsou vyjádřeny (z hlediska užité právní kvalifikace) příslušné skutkové okolnosti. Uvedené námitky jsou však zjevně neopodstatněné. To proto, že z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne (jak uvedeno i v důvodech zejména citovaného rozsudku soudu nalézacího), že to byl dovolatel, který předmětný skutek zosnoval, když vymyslel způsob jeho provedení, zajistil si osobu spoluobviněného P., jako kupujícího, zajistil mu nepravdivé potvrzení o jeho zaměstnání a výdělku v něm dosahovaného, dostavil se s ním do sídla uvedené úvěrové společnosti a po prodeji vozu spoluobviněnému (kterému byl poskytnut úvěr) si předmět prodeje (automobil) znovu převzal do své dispozice. Nepochybně tak šlo o jeho aktivní a rozsáhlé jednání při současné zcela pasivní roli spoluobviněného P. Pokud s ohledem na uvedené bylo jeho jednání soudy posouzeno, jako počínání organizátora ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. ř. k předmětnému trestnému činu, nelze mít současně za to, že soudy namítaným způsobem v tomto směru pochybily. Z uvedeného je také zjevné, že jeho jednání bylo v postavení organizátora nepochybně úmyslné. Stran nedodržení totožnosti skutku namítané dovolatelem lze pouze stručně uvést, že jeho argumentaci spočívající v tom, že byla měněna jeho účastenská role v průběhu trestního řízení, nelze přisvědčit, když totožnost skutku samotného byla nepochybně zachována a nebylo ji možné zaměnit s jiným (to i s ohledem na judikovaný výklad právního pojmu totožnost skutku). Konečně k namítané otázce spolupachatelství je namístě uvést, že je redundantní, když se jí ve svém rozhodnutí zabýval odvolací soud s tím, že v předmětné věci se o spolupachatelství nejedná.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka