ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1444.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1444/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 23 To 153/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 44/2004, podané v neprospěch obviněného R. D., a rozhodl takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2006, sp. zn. 23 To 153/2006 se podle §265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Českých Budějovicích se podle §265l odst. 1 tr. řádu přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 1 T 44/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 70/2004, jenž nabyl právní moci dne 10. 12. 2004, byl obviněný podle §248 odst. 3 za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 T 70/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené firmě L. N., s. r. o., částku 544.492,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od 20. 8. 2002 do 8. 12. 2002 na základě kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2002, uzavřené mezi společností L. N., s. r. o., vlastnící areál bývalé sklárny L., a společností P. – O. s., s. r. o., zajišťoval likvidaci kovového odpadu v objektu sklárny L., přičemž během uvedeného období byl z areálu sklárny odvezen kovový odpad o celkové hmotnosti 323622 kg, za který převzal celkem 1.212.191,- Kč, a po odečtení vlastní provize měl zástupci společnosti L. N., s. r. o., odevzdat částku ve výši 564.492,- Kč, což však neučinil a v rozporu se smlouvou předal pouze 20.000,- Kč a zbývající částku si ponechal pro vlastní potřebu, tímto jednáním způsobil společnosti L. N., s. r. o., škodu ve výši 544.492,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 23 To 330/2005 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. Podle ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že R. D., roz. N., je podle ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu povinen na náhradě škody poškozené firmě L. N., s. r. o., zaplatit 271.260,- Kč, přičemž se podle §229 odst. 2 tr. řádu poškozená firma se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Na základě dovolání obviněného byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušen usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1310/2005 s tím, že věc byla podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Věcí se tedy znovu zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích, a to ve veřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2006. Svým rozsudkem č. j. 23 To 153/2006-702 soud druhého stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Prachaticích a podle ustanovení 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že se obžalovaný R. D., roz. N. podle ustanovení §226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. O Zt 317/2003, která mu kladla za vinu jednání dle výše uvedeného popisu skutku ve výroku soudu prvního stupně s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala ve lhůtě podle §265e tr. řádu v neprospěch obviněného R. D. dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále jen „NSZ“). Ve svém mimořádném opravném prostředku napadá rozsudek soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu, a tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a chybí výrok o náhradě škody.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v prvé řadě připomíná, že v odůvodnění rozhodnutí bylo odvolacím soudem poukázáno na závazný právní názor, který ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu vyslovil Nejvyšší soud ČR. Tímto právním názorem byla vyloučena možnost právní kvalifikace jednání obviněného ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona, nikoliv však jeho posouzení jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona. V odkazu na okolnosti případu a na doplnění důkazního stavu věci v jejich kontextu provedené odvolací soud naznal, že jediná do úvahy přicházející možnost právního posouzení jednání obviněného, jakožto trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona, by v daném případě nebyla na místě. Přitom připomenul zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, a to včetně podmínek, za kterých dojde k naplnění jeho subjektivní stránky v zákonem stanovené úmyslné formě zavinění.
Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že z odůvodnění zprošťujícího výroku je zřejmý formální důraz na závaznost právního názoru dovolacího soudu a tedy i konstantnost skutkového závěru, o který jej opíral. Otázkou však dle názoru NSZ zůstává, zda odvolací soud v daném případě skutečně postupoval při plném respektu k tomu rozhodnému popisu skutkového stavu věci, na jehož podkladě mu bylo uloženo provést jeho doplnění, které se týkalo pouze možnosti potvrzení či vyloučení podvodného záměru, kterým měl být obviněný veden při svém jednání s P. K. Důvodem uvedeného kasačního postupu dovolacího soudu tedy bylo zjištění, že ve věci opatřený skutkový stav ještě není v souladu s eventuálním právním závěrem o tom, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V uvedené návaznosti pak bylo za účelem vyloučení jediné reálné eventuality jeho posouzení jako trestného činu podvodu uloženo učinit zevrubná skutková zjištění o finanční situaci obviněného v době uzavírání kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2002, a poté v kontextu s doposud zjištěným skutkovým stavem věci vyhodnotit, zda jednal v podvodném záměru, v úmyslu se na úkor společnosti L. N., s. r. o., obohatit.
Dovolatelka konstatuje, že tomuto zadání dovolacího soudu neodpovídá praktický způsob doplnění dokazování a tím i nezbytného zásahu do ustáleného skutkového stavu věci, pokud byl m. j. zaměřen i na dokazování k aktuální finanční situaci stěžejního svědka P. K. Odvolací soud v odůvodnění svého zprošťujícího rozsudku označil obhajobu obviněného ve vztahu ke svědkovi K. za zřetelehodnou, přičemž nevyjádřil blíže důvody, které jej k takovému úsudku vedly a jen připomenul svá vlastní zjištění, jakož i zřejmou liknavost poškozené společnosti a naznal, že v posuzované věci se nejedná o trestný čin. Vyslovuje názor, že svým postupem zasáhl odvolací soud do skutkového stavu více, než mu bylo Nejvyšším soudem uloženo a poté dospěl k jinému skutkovému základu věci, než jaký byl ustálen na dovolací úrovni.
Dále dovolatelka uvádí, že s takto interpretovaným způsobem dovození beztrestnosti jednání obviněného není možno se ztotožnit ani za stavu, že by soud vycházel ze závěru, že žalovaný skutek se za okolností v obžalobě uvedených sice stal, avšak obviněný D. jej nespáchal v podvodném záměru, veden úmyslem se na úkor obchodní společnosti L. N., s. r. o., obohatit. Poukazuje i na to, že odvolací soud se při doplnění skutkového stavu ohledně finanční situace obviněného D. spokojil pouze s údaji obchodního a živnostenského referátu, odboru dopravně správních činností Magistrátu města B., s údaji o úrovni bydlení obviněného sdělené jeho obhájcem a se zprávou Č. s. Odvolacímu soudu vytýká, že podvodný záměr na straně obviněného vyloučil, aniž by přihlédl k dalším skutkovým okolnostem jeho jednání, především zdůrazněným v odůvodnění dovolacího soudu. V této souvislosti mimo jiné připomíná, že kasačním rozhodnutím dovolacího soudu bylo uloženo, aby při opětovném projednání věci a rozhodnutí o vině obžalovaného ve smyslu podané obžaloby byly dále posouzeny skutečnosti vypovídající o neprůhlednosti účetních operací obou smluvních partnerů. Požadavek doložení aktuální finanční situace obviněného v době činu byl odůvodněn právě v návaznosti na jeho předchozí trestnou minulost. Odpovědné posouzení podvodného záměru obviněného v intencích pokynu dovolacího soudu bylo na místě navíc i vzhledem k souběžně probíhajícímu řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 88 T 16/2005, na podkladě obžaloby pro skutek srovnatelné povahy z období září až říjen 2003, spojený se škodlivým následkem ve výši 1.100.000,- Kč a kvalifikovaný jako podvodné jednání ve smyslu ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona.
Z rozhodnutí odvolacího soudu není dle názoru státní zástupkyně zřejmé, zda se všemi rozhodnými okolnostmi jednání obviněného vůbec zabýval a v jakém smyslu je v kontextu s celkově opatřeným skutkovým stavem věci vyhodnotil. Dovolatelka je toho názoru, že okolnosti jednání obviněného svědčí ve prospěch takové jeho finanční situace, která mu nedovolovala brát na sebe větší finanční závazky, aniž by měl reálnou perspektivu její změny k lepšímu, když dále nelze opominout ani z ní vyplývající motivaci jeho podvodného jednání. Právní závěr o tom, že jednání obviněného není trestným činem, zjevně odporuje opatřenému skutkovému stavu věci a tedy v uvedeném případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání dle §265b odst. 1 písm. g) varianta prvá tr. řádu. Pokud jde o naplnění zmíněného dovolacího důvodu touto argumentací, připomíná v této souvislosti i ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR s tím, že právě v trestní věci obviněného D. se jedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením.
Naplnění dalšího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu spatřuje v chybějícím adhézním výroku, kterým se podle §229 odst. 3 tr. řádu poškozená společnost L. N., s. r. o., se svým nárokem na náhradu škody ve výši 544.492,- Kč odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Přestože ze závěrečné části odůvodnění dovoláním napadeného zprošťujícího rozsudku takový způsob rozhodnutí paradoxně vyplývá, nebyl takový výrok při jeho ústním vyhlášení ústně prezentován, ani není obsažen ve výrokové části rozsudku.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, odst. 2 věty druhé tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 153/2006 ze dne 17. 7. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný využil svého práva a k podanému dovolání podal prostřednictvím své obhájkyně své písemné vyjádření ze dne 10. 11. 2006. S napadeným rozsudkem se zcela ztotožňuje a je toho názoru, že v dané věci není možno dovodit, že byl veden podvodným úmyslem v době podpisu samotné kupní smlouvy, popř. že v tuto dobu již věděl, že své závazky nebude plnit a utržené prostředky si ponechá pro své účely. Dále opakuje některá svá tvrzení z předchozí obhajoby. Dle jeho názoru nelze z provedených důkazů dojít k závěru, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu, když zejména chybí naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. Odůvodnění zprošťujícího rozsudku považuje za dostačující a netrpící takovými vadami, které by ukazovaly na extrémní nesoulad skutkových zjištění s jejich právním posouzením. Výtku ohledně chybějícího adhézního výroku ponechává bez komentáře.
Navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto pokud jde o použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a dále aniž by byl napadený rozsudek zrušen, aby byla věc vrácena soudu druhého stupně k doplnění chybějícího výroku o nároku na náhradu škody.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby. Nejvyšší státní zástupce je rovněž podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že s odkazem na tento dovolací důvod nelze požadovat revizi učiněných skutkových zjištění, jako by bylo řízení o dovolání svou podstatou řízením o „druhém odvolání“. S ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR i aplikační praxi Nejvyššího soudu lze však s odkazem na tento uvedený důvod relevantně žádat i výjimečný zásah do skutkových zjištění s poukazem, že mezi skutkovými zjištěními soudu a jejich právním posouzením existuje extrémní nesoulad.
Obsah podaného dovolání je s použitým dovolacím důvodem právě z tohoto hlediska v souladu, neboť státní zástupkyně právě na takový extrémní nesoulad poukazuje, a to s ohledem na předchozí usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1310/2005.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. I tento dovolací důvod je obsahem podaného dovolání naplněn, neboť NSZ poukazuje na skutečnost, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok podle §229 odst. 3 tr. řádu, ačkoli vzhledem k okolnostem případu měl v tomto rozhodnutí být obsažen.
Věcným posouzením tohoto dovolání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.
V odůvodnění svého usnesení ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1310/2005 vyslovil Nejvyšší soud v této trestní věci závazný právní názor, že jednak s ohledem na skutkové okolnosti nemůže přicházet do úvahy právní kvalifikace jednání obviněného ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona, jednak však že je s ohledem na skutkové okolnosti případu na místě úvaha o otázce, zda jednáním obviněného nebyly naplněny znaky skutkové podstaty některého z jiných majetkových trestných činů. Součástí závazného právního názoru Nejvyššího soudu byl i závěr, že v rámci této úvahy bude nutné znovu posoudit skutečnosti, týkající se manipulace se zfalšovanými účetními doklady, které měly potvrdit, že své smluvní platební povinnosti vůči poškozené obchodní společnosti L. N. obviněný v plném rozsahu dostál, jakož i skutečnosti týkající se neprůhlednosti účetních operací obou obchodních partnerů. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že s ohledem na trestní minulost obviněného bude zapotřebí učinit zevrubná skutková zjištění o jeho finanční situaci v době uzavírání kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2002 a vypořádat se s otázkou jeho případného jednání v podvodném záměru, vedeném v úmyslu se na úkor zmíněné společnosti neoprávněně obohatit. V tomto směru tedy bylo nutno případně doplnit dokazování.
Krajský soud v Českých Budějovicích na základě výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sice doplnil v naznačeném směru dokazování, podle názoru Nejvyššího soudu však nikoli v takovém rozsahu, aby bylo možno přijmout odpovídající a nezpochybnitelný závěr o naplnění či nenaplnění zejména subjektivní stránky trestného činu podvodu jednáním obviněného. Dle názoru Nejvyššího soudu jsou v tomto směru oprávněné výše uvedené výtky obsažené v dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Z rozhodnutí odvolacího soudu skutečně není dostatečně zřejmé, zda se všemi rozhodnými okolnostmi jednání obviněného vůbec zabýval a v jakém smyslu je v kontextu s celkově opatřeným skutkovým stavem věci vyhodnotil. Na základě doplnění dokazování v tom rozsahu, jak je provedl soud druhého stupně, je na jedné straně možno dovodit, že finanční situace obviněného mu nedovolovala brát na sebe větší finanční závazky, aniž by měl reálnou perspektivu její změny k lepšímu, na druhé straně nelze vyloučit motivaci jeho podvodného jednání. Právní závěr o tom, že jednání obviněného není trestným činem, dle názoru Nejvyššího soudu není v souladu se skutkovým stavem věci, závazný právní názor Nejvyššího soudu nebyl soudem druhého stupně respektován v plném rozsahu a v uvedeném případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
Nejvyšší soud se rovněž ztotožnil s argumentací uplatněnou v rámci podaného dovolání spočívající v tom , že ve výrokové části napadeného rozhodnutí chybí výrok podle §229 odst. 3 tr. řádu, ačkoli je takový výrok opodstatněný a v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněn. Touto vadou je tak naplněn i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje Nejvyšší soud podané dovolání za důvodné a rozhodl se vyhovět návrhu obsaženém v petitu podaného dovolání v celém rozsahu a tedy jednak zrušit rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, jednak přikázat věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Aniž by měl Nejvyšší soud v úmyslu opakovat svůj právní názor vyjádřený v již výše zmíněném svém usnesení sp. zn. 3 Tdo 1310/2005, považuje přesto za potřebné připomenout, že v rámci úvahy o právním posouzením jednání obviněného z hlediska skutkových podstat některého z majetkových trestných činů (např. trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona) je nezbytné učinit tentokrát již skutečně zevrubná skutková zjištění, ze kterých by bylo možno učinit jasný, průkazný a přezkoumatelný závěr o celkové finanční situaci obviněného ve srovnání s obsahem finančních závazků, které na sebe obviněný v rozhodné době bral a v této souvislosti náležité posouzení otázky, zda se u obviněného jednalo či nejednalo o jednání v podvodném úmyslu. Odvolací soud pak při posuzování jednání obviněného nepomine ani výše uvedené skutečnosti vypovídající o neprůhlednosti účetních operací obou smluvních partnerů a zejména pak manipulaci se zfalšovanými účetními doklady.
Nejvyšší soud rovněž považuje za užitečné připomenout, že tento právní názor je pro Krajský soud v Českých Budějovicích závazný.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. ledna 2007
předseda senátu
Mgr. Josef H e n d r y c h