ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1458.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1458/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2007 dovolání obviněného R. U., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 12 To 48/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 13/2005, a rozhodl takto:
Dovolání R. U. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 16 T 13/2005, byl obviněný R. U. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona. Podle §247 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků za současného stanovení dohledu.
Podle §55 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ vzor 52, ráže 7,62 mm, se zásobníkem a 174 ks nábojů ráže 7,62 mm a dále věcí zajištěných při domovní prohlídce, přípravků k vytrhávání a upravování zámků.
Součástí rozsudku ohledně obviněného R. U. je i výrok o povinnosti k náhradě škody.
Podkladem výroku o vině R. U. trestným činem krádeže se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené pod body 4) až 12) výroku rozsudku, u trestného činu nedovoleného ozbrojování zjištění uvedené pod bodem 13) výroku rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali odvolání jednak obviněný R. U., jednak obvinění M. H. a T. B., odsouzení tímtéž rozsudkem, jednak státní zástupce.
Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2006 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 48/2006 z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ohledně R. U. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že se R. U. za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, uvedený pod vody 4) – 12) a za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, uvedený pod bodem 13) napadeného rozsudku, ohledně nichž zůstaly výroky o vině nedotčeny, ukládá podle §247 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Pro výkon tohoto trestu byl R. U. podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podle §55 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ vzor 52, ráže 7,62 mm, se zásobníkem a 174 ks nábojů ráže 7,62 mm a dále věcí zajištěných při domovní prohlídce, přípravků k vytrhávání a upravování zámků. V ostatních výrocích ohledně R. U. zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání M. H., R. U. a T. B. byla podle §256 tr. řádu zamítnuta.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově dovolání, ve kterém napadá výrok soudu druhého stupně ve výroku o vině i o trestu, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku opakuje své tvrzení z předchozí obhajoby, že neexistuje jediný přímý důkaz o tom, že by odcizil předmětná vozidla. V této souvislosti poukazuje na svědeckou výpověď R. D., která byla při hlavním líčení čtena, ačkoliv nebyly splněny podmínky stanovené v ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu. Vyrozumění koncipienta dále dle názoru dovolatele nelze považovat za vyrozumění advokáta, byl-li advokát určen osobou odpovědnou za přijímání písemností.
Dovolatel poukazuje na to, že tato skutečnost byla vytýkána Vrchní soudem v Praze – usnesením č. j. 12 To 17/02-1068 ze dne 20. 3. 2002, odvolací soud se s touto výtkou dle názoru dovolatele důsledně nevypořádal.
Dovolatel je toho názoru, že v důsledku protahování trestního řízení a nutnosti opakování jednotlivých úkonů, se jejich důkazní hodnota snižuje, což by nemělo být přičítáno na vrub dovolatele. Dále dovolatel tvrdí, že výše škody, která byla zjištěna soudy, je v rozporu se zásadami formální logiky, zejména pokud jde o rozdíly mezi částkami, které byly zaplaceny poškozenými při pořizování osobních automobilů a údajnou výší škody tak, jak byla zjištěna znaleckým posudkem. Podle názoru dovolatele nemůže škoda činit vyšší částku, než kolik je hodnota vozidla, za kterou bylo vozidlo pořízeno.
Pokud jde o výrok o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování, pak dovolatel uvádí, že nebyl vykonán jediný důkaz (např, daktyloskopií), který by spojil zbraň nalezenou při domovní prohlídce s jeho osobou. Samotný nález zbraně v místě bydliště, kde se dovolatel zdržoval jen občas, ještě dle jeho názoru neznamená, že disponuje touto střelnou zbraní, resp. že je v jeho vlastnictví. Podle názoru dovolatele byl odsouzen pro trestný čin nedovoleného ozbrojování na základě nedostatečných důkazů, ačkoli marně prošla tříletá promlčecí lhůta. V tom spatřuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dále dovolatel tvrdí, že soud druhého stupně nesprávně zhodnotil průtahy orgánů činných v trestním řízení a nepřihlédl proto k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolatel považuje trvání trestního řízení po dobu 8 let za dobu nepřiměřenou. V této souvislosti vyslovuje dovolatel názor, že Okresní soud v Trutnově správně zhodnotil tyto skutečnosti a uložil toliko trest podmíněný, zatímco Krajský soud v Hradci Králové nerozhodoval v souladu s úmluvou, jestliže tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu a uložený trest nahradil trestem nepodmíněným
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí. Součástí podaného dovolání je i požadavek obviněného, aby až do rozhodnutí o dovolání nebyl nařizován výkon trestu odnětí svobody.
K tomuto požadavku o odklad výkonu rozhodnutí však nebyl připojen příslušný návrh ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatuje, že podstata většiny námitek obviněného směřuje nikoli proti právnímu hodnocení nezpochybňovaného skutkového stavu, nýbrž právě naopak brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně. Obviněný předkládá hodnocení důkazů provedených v této věci odlišně od toho, které realizoval soud, se zřejmou snahou zpochybnit skutkové vývody soudu, což platí o obou skutcích. Výhrady obviněného však nenaplňují důvod, o který tuto převažující část dovolání obviněný opírá, protože tvrzení nesprávně zjištěného skutečného stavu věci není podřaditelné pod žádný zákonný dovolací důvod.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s úvahou obviněného, že odporuje zásadám formální logiky, pokud znalec stanovil hodnotu vozidla vyšší částkou, než za jakou bylo to které vozidlo poškozeným zakoupeno. Dovolatel při tomto tvrzení odhlíží od možnosti zhodnocení vozidla po jejím zakoupení, od eventuality účelově snížené kupní ceny pod reálnou hodnotu věci a od řady dalších variant, kdy skutečná hodnota věci zcela logicky přesahuje prodejní cenu, jejíž stanovení je věcí dohody účastníků kontraktu bez zřetele na časovou hodnotu předmětu smlouvy (typicky při prodeji v tísni).
Pokud jde o námitku promlčení ve vztahu k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, poukazuje státní zástupce na to, že s touto námitkou se řádně a správně vypořádal již soud druhého stupně, a proto ji dále ponechává bez komentáře.
Pokud pak jde o námitku dovolatele týkající se délky trestního řízení, pak státní zástupce poukazuje na důvody, které délku řízení ovlivnily a dochází k závěru, že nešlo o nedůvodné průtahy, které by byly zaviněny orgány činnými v trestním řízení, takže tuto námitku považuje za neopodstatněnou.
S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá podané dovolání ani zčásti, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku ani jinému hmotně právnímu posouzení. Ani státním zástupcem zmíněná výhrada obviněného vůči hodnocení znaleckého posudku z hlediska formální logiky není dle názoru Nejvyššího soudu výhradou proti právnímu posouzení, nýbrž výhradou směřující do oblasti skutkových zjištění soudu. Tím ovšem Nejvyšší soud ani v nejmenším nezpochybňuje správnost názoru státního zástupce o věcné neopodstatněnosti této námitky, a to z důvodů, které jsou obsaženy ve výše zmíněném stanovisku státního zástupce. Zvolenému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy dle názoru Nejvyššího soudu podané dovolání neodpovídá a pokud by se toto dovolání omezovalo pouze na argumenty s odkazem na tento dovolací důvod, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku neslouží k přezkoumávání těch námitek, které dovolatel s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vznáší, dovolání nemá povahu druhého odvolání, v rámci kterého by bylo možno revidovat skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně a Nejvyšší soud nemá postavení soudu stupně třetího.
Nejvyšší soud má za to, že uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu odpovídá svým charakterem jednak námitka promlčení ve vztahu k trestnému činu nedovoleného ozbrojování, jednak částečně i námitka týkající se délky trestního stíhání. Nejvyšší soud však dospěl k názoru, že obě tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o námitku týkající se promlčení, je z obsahu trestního spisu zjevné, že jednak k promlčení nedošlo, jednak že tuto otázku v rámci řádného opravného prostředku již správně posoudil soud druhého stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí také jasně a srozumitelně vysvětlil svůj právní názor v této věci. Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by měl zastávat právní názor odlišný. Nedošlo tedy k porušení ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu a v této souvislosti tedy ani k naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Pokud pak jde o námitku délky trestního řízení, je rovněž z trestního spisu zjevné, že nedošlo k žádným bezdůvodným průtahům, které by bylo možno přičítat orgánům činným v trestním řízení a z toho důvodu pak považovat délku řízení za nepřiměřenou. Samotný fakt délky trestního řízení sám o sobě ještě neznamená, že by mělo být trestní řízení zastaveno ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu a že by byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Na tom nic nemění ani odkaz dovolatele na Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, neboť ani z ní nevyplývá explicitní závazek na ukončení trestního stíhání, pokud toto trvá déle než po určitou dobu. Taková doba není touto mezinárodní smlouvou stanovena a tedy k porušení ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu nedošlo a dojít nemohlo. Navíc je nutno konstatovat, že k délce řízení bylo odvolacím soudem přihlédnuto při výměře trestu, který byl obviněnému uložen.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. U. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poněvadž návrh na odklad výkonu trestu podal pouze dovolatel a nikoliv v souladu s ustanovením §265h odst. 3 tr. řádu předseda senátu soudu prvního stupně, nebylo zapotřebí rozhodnout o zamítnutí návrhu samostatným výrokem, neboť ve skutečnosti šlo pouze o podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, pro který však v daném případě dovolací soud neměl důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. ledna 2007
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h