ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1493.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1493/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2007 o dovolání M. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 14 To 158/2006 ze dne 19. 7. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 1 T 81/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 81/2005 ze dne 2. 3. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rovněž rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání M. F. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením sp. zn. 14 To 158/2006 ze dne 19. 7. 2006 a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, podal M. F., jako osoba oprávněná, dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil (ač bez přesného odkazu na příslušné ustanovení trestního řádu) ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil své přesvědčení, že krajský soud pochybil, pokud dovodil, že příčinou pádu bylo jednání dovolatele spočívající ve „strčení (šťouchnutí) poškozeného“, neboť on má za to, že jeho jednání nemohlo vést ke zranění poškozeného a byl tak odsouzen za trestný čin, který nespáchal. Má za to, že nebylo prokázáno, že by jeho jednání bylo příčinou pádu poškozeného a i pro případ opačného závěru soudu, tento nemohl z ničeho dovozovat ani v rámci obvyklé opatrnosti, že pohyb rukou, tzv. šťouchnutí, může způsobit zdravotní poškození. Je tak možno uzavřít, že následek byl naprosto nahodilý a ze strany dovolatele nepředvídatelný, a proto nelze dovodit ani odpovědnost ve smyslu nedbalostního zavinění dle §5 písm. b) tr. zák. Dovolatel totiž nemohl mít konkrétní povědomost o stupni podnapilosti poškozeného ani o vlivu požitého alkoholu na jeho schopnost koordinovat pohyby. Je také těžko vyložitelné, že by si byl mohl představit následek svého jednání spočívajícího v běžném pohybu ruky směřující k odstrčení poškozeného s ohledem na svůj věk a inteligenci. S ohledem na tyto skutečnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, zrušil.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že v daném případě je třeba plně souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, který se velmi podrobně zabýval totožnou argumentací obviněného v rámci jeho řádného opravného prostředku, že se nejednalo pouze o jemné odstrčení, ale o úder větší intenzity. O jeho intenzitě pak svědčí rozsah a závažnost vzniklého následku, jakož i fakt, že poškozený v důsledku úderu padal dozadu a následně narazil hlavou na hranu kulečníkového stolu. Obviněný velmi dobře věděl, že v blízkosti poškozeného se nachází masivní kulečníkový stůl, jehož horní hrany jsou ve vztahu k lidskému tělu poměrně nízko. Rovněž mu bylo známo, že poškozený je v podnapilém stavu a toto má vliv na jeho schopnost koordinovat své pohyby. Jestliže však za této situace reagoval na pro něj nepříjemné jednání poškozeného tím, že do něj strčil, případně jej udeřil, měl a zároveň mohl vědět, že poškozený v důsledku podnapilosti nemusí být schopen koordinovat své pohyby a toto může vyústit i v pád poškozeného na zem, příp. na jinou překážku. Měl a mohl si tedy představit takový možný následek svého jednání, jaký nastal. Je proto možné konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Státní zástupkyně tak má za to, že dovolání M. F. je zjevně neopodstatněné a navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž souhlasila, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel především v dané věci namítl, že u skutku, za nějž byl uznán vinným, byla zejména nesprávně posouzena otázka nevědomé nedbalosti i za předpokladu, že jeho jednání bylo příčinou pádu poškozeného. Nebylo tak na místě dovodit (ani v rámci obvyklé opatrnosti), že tzv. šťouchnutí může způsobit zdravotní poškození, a proto následek, k němuž došlo, byl naprosto nahodilý a z jeho strany nepředvídatelný. Nelze tedy dovodit jeho odpovědnost ani ve smyslu nedbalostního zavinění dle §5 písm. b) tr. zák. Takto uplatněné námitky týkající se subjektivní stránky jako znaku skutkové podstaty trestného činu jsou námitkami relevantními z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zjevně neopodstatněnými. Ze skutkových zjištění soudy učiněných totiž zcela nepochybně vyplývá, že dovolatel s poškozeným v průběhu večera konzumovali alkohol, čímž se oba přivedli do stavu opilosti, v němž pak dovolatel reagoval na pošťuchování poškozeného tím, že jej strčil do ramene, když se jednalo o pohyb větší intenzity, následkem kterého poškozený spadl hlavou na hranu kulečníkového stolu a způsobil si zranění popsaná podrobně ve skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Z těchto zjištění je také zcela evidentní, že dovolatel v kritické chvíli věděl, že poškozený je opilý tak, že nemůže koordinovat své pohyby, neboť uvedl, že tento se motal (viz protokol o hlavním líčení, č. l. 21), a že tedy následkem takového odstrčení může spadnout. Jelikož se blízko něj nacházel kulečníkový stůl, mohl a měl rovněž předpokládat, že poškozený může spadnout právě na něj a způsobit si závažná zranění. Intenzitu úderu dovolatele, který byl příčinou pádu, potvrdil i sám poškozený, když při hlavním líčení uvedl, že se dovolatel ohnal, jeho pohyb mířil směrem na jeho hruď, což on neustál a spadl na zem a že o dovolateli ví, že má nadprůměrnou sílu (viz č. l. 22). Dovolací soud se tak ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že o větší intenzitě úderu vůči poškozenému svědčí i to, že poškozený padal dozadu na kulečníkový stůl, jakož i rozsah a závažnost vzniklého následku – četná zranění hlavy, několikatýdenní hospitalizace a následná téměř dvouměsíční pracovní neschopnost. Těmito zjištěními tak bylo zcela jednoznačně prokázáno, že dovolatel vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem ve smyslu §5 písm. b) tr. zák. Kritériem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti pachatelem, která je dána spojením objektivního a subjektivného hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, přičemž se vyžaduje taková opatrnost, jaká je přiměřená okolnostem a situaci, kterou pachatel svým jednáním na konkrétním místě sám vyvolal, přitom je třeba vycházet z ustanovení trestního zákona o zavinění (srov. R 14/1978). Zpravidla postačí dodržet stanovenou nebo ve společnosti uznávanou míru opatrnosti. Při jejím posuzování je třeba (z hlediska tzv. subjektivní míry opatrnosti) zvažovat vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele (např. vzdělání, obecné i speciální zkušenosti, inteligence, apod.) a jednak okolnosti konkrétního případu, ať už tyto existují nezávisle na pachateli, nebo jsou jím vyvolané (prostředí a okolnosti spáchaného činu). Z řečeného tak plyne, že dovolatel, zejména s ohledem na místo, kde k činu došlo, mohl předvídat, že poškozený nacházející se v podnapilém stavu si může následkem jeho odstrčení způsobit právě taková zranění, k jakým také nakonec došlo, a že tudíž v jeho případě nebyla zachována potřebná obvyklá míra opatrnosti. Na základě shora uvedeného se dovolací soud shoduje s právní kvalifikací projednávaného skutku z hlediska zavinění ve formě nevědomé nedbalosti tak, jak k ní ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů dospěly.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka