ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1503.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1503/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. ledna 2007 dovolání obviněného Š. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 61 To 321/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 11/2005, a rozhodl takto:
Dovolání Š. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. 24 T 11/2005, byl obviněný Š. P. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 3 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §250a odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců.
Součástí rozsudku je i výrok soudu, dle kterého se obviněná M. K. podle §226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby ze skutku kvalifikovaného jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona.
Podkladem výroku o vině Š. P. výše uvedeným trestným činem se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 14. 9. 2003 v 18.00 hod. v P., zinscenoval a Policii ČR oznámil dopravní nehodu, při níž měl osobním motorovým vozidlem značky Ford Cougar, zapůjčeném od M. K. narazit do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz E200 CDI, a způsobit tak na jím řízeném vozidle škodu ve výši 97.728,- Kč, čímž by vznikla Č. p., a. s., povinnost poskytnout plnění ze smlouvy o havarijním pojištění vozidla, následně odděleně stíhaný D. B. uplatnil telefonicky u operátora Č. p., a. s., nárok na vyplacení pojistného plnění z havarijního pojištění, k vyplacení pojistného nedošlo.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 61 To 321/2006 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku soudem I. i II. stupně.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především uvádí, že v rámci předchozí obhajoby popsal průběh dopravní nehody odlišně od zjištění a závěrů znaleckého posudku (ne zcela spolehlivého, jelikož znalec neměl možnost havarovaná vozidla ohledat) a že jeho jednání nemůže být samo o sobě bez dalších důkazů posouzeno jako trestný čin. I v další části odůvodnění svého dovolání opakuje obviněný argumenty z předchozí obhajoby a uvádí, že vzhledem k okolnostem případu by jeho jednání za účelem získání pojistného plnění muselo být jednáním jedině ve spolupachatelství, že pro něj samotného by zinscenování dopravní nehody nemělo žádný smysl, nemohlo by mu přinést žádnou výhodu nebo prospěch a tedy ani nemohl mít k takovému jednání žádný motiv. Dále uvádí, že skutek popsaný v rozsudku soudu I. stupně vylučuje jakoukoliv předcházející dohodu, domluvu nebo vzájemné působení spoluobžalovaných a nelze jej právně kvalifikovat jako pokus trestného činu pojistného podvodu, kterého se dopustil sám. Obviněný má za to, že výrok o vině v napadeném rozsudku je v podstatě založen jen na způsobu jeho obhajoby, která je do jisté míry v rozporu se závěry znaleckého posudku, a to jen pokud jde o jeho popis o průběhu dopravní nehody, zejména pokud jde o rychlost vozidla. Pouze z tohoto zjištění dle tvrzení dovolatele soud dospěl k závěru, že obviněný zinscenoval dopravní nehodu, přestože ostatní zjištění a provedené důkazy takový závěr vylučují.
Dále dovolatel uvádí, že odvolací soud činí skutková zjištění podstatně odlišná od toho, k jakému dospěl soud I. stupně., přičemž však tato zjištění a spekulativní „logická“ úvaha soudu druhého stupně o samozřejmé dohodě obviněného s dalšími osobami nemá oporu v žádném důkazu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí (dle kontextu zřejmě míněno usnesení odvolacího soudu) zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí (opět zřejmě míněno odvolacímu soudu).
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Z obsahu dovolací argumentace dovozuje, že dovolání je založeno na zpochybnění závěrů znaleckého dokazování z oboru dopravy o průběhu dopravní nehody. Vyslovuje názor, že odůvodnění předmětného dovolání není ani zčásti způsobilé k věcnému projednání, neboť výtky obviněného nespadají nejen pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. K tomu státní zástupkyně dodává, že dovolací námitky nejsou přezkoumatelné ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, ke kterému by bylo možno přistoupit až za splnění podmínky jeho zřejmého nesouladu se způsobem právního posouzení. V daném případě by dle názoru státní zástupkyně bylo možno přikročit v rámci řízení o dovolání k výjimečnému zásahu do skutkového stavu věci pouze tehdy, pokud by skutkový stav a právní závěr o zinscenování oznámené dopravní nehody ze dne 14. 9. 2003 a směřující k vylákání pojistného plnění nevyplynul z výsledků provedeného dokazování. Taková situace však při projednávání předmětné trestní věci nenastala.
Státní zástupkyně dále uvádí, že není důvodu pochybovat o dovolatelově trestní odpovědnosti za pokus trestného činu pojistného podvodu v kvalifikované podobě jako samostatné skutkové podstaty podle §8 odst. 1, §250a odst. 2, 3 tr. zákona. Takovému stavu přitom nebrání ani skutečnost, že se v daném případě v rámci širších skutkových okolností případu nepodařilo zcela transparentním způsobem odhalit a po důkazní stránce jednoznačně potvrdit účast dalších osob se vztahem k oběma střetnuvším se vozidlům, které musely být podobně jako dovolatel zainteresovány na uznání pojistné události jako právního důvodu pro vyplacení pojistného plnění. Dále státní zástupkyně konstatuje, že se přiklání ke způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s námitkou obviněného o chybějící motivaci přisouzeného jednání, když odkázal na jiný než namítaný právní režim, spojený s havarijním pojištěním vozidla ve finančním pronájmu.
Státní zástupkyně uzavírá, že trestní odpovědnost dovolatele (až na formální nedostatek v číselném označení použité právní kvalifikace o chybějící odst. 2 §250a tr. zákona) byla vyvozena po právu a i kdyby byly námitky nesprávného právního posouzení jeho skutku uplatněny kvalifikovaným způsobem, nemohly by v rámci vykonaného dovolacího přezkumu s úspěchem obstát. S ohledem na svoje stanovisko státní zástupkyně navrhuje, aby podané dovolání bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu a teprve v závislosti na tom i přehodnocení právního posouzení. I když formálně se dovolatel odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení skutku, jde fakticky o námitky proti rozsahu dokazování a především proti způsobu hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku v oboru dopravy), přičemž rovněž poukazuje na důkazní nouzi v rámci zjišťování celkového skutkového stavu. V rozporu se skutečností navíc dovolatel označuje okolnosti, které soud uvádí jako neprokázané, za okolnosti vyloučené, což se skutkovými zjištěními ani obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů nekoresponduje.
Ani dovolatelem namítaný částečný rozpor mezi skutkovými závěry soudu prvního a druhého stupně nelze označit za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť opět nejde o námitku hmotně právní povahy, nýbrž o námitku směřující proti skutkovým zjištěním soudu. Stejné povahy pak je námitka dovolatele, že skutkové závěry odvolacího soudu nejsou opřeny o dostatečné dokazování. Část námitek dovolatele pak ani nelze vztáhnout k předmětné právní kvalifikaci; jde o poukaz dovolatele, že nebylo prokázáno, jaký by mohl mít z jednání kvalifikovaného jako pojistný podvod osobní užitek.
Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná. Jejich revize se v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku svého druhu nelze domáhat s odkazem na žádný ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pokud se nejedná o zcela výjimečný případ, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudu a jejich právní kvalifikací existoval extrémní nesoulad. O takový případ se však v dané trestní věci evidentně nejedná.
Z obsahu podaného dovolání je tedy zjevné, že se s použitým dovolacím důvodem, jakož i s kterýmkoliv jiným ze zákonných dovolacích důvodů míjí a má charakter „druhého odvolání“, které je však v českém právním řádu nepřípustné. Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání Š. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. ledna 2007
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h