ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.171.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 171/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 dovolání obviněné MVDr. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 4 To 356/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 45/2005, a rozhodl takto:
Dovolání MVDr. J. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2006, sp. zn. 4 T 45/2005, byla obviněná MVDr. J. B. uznána vinnou
- trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona (skutek uvedený pod bodem I. výroku o vině), a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (skutky pod bodem II., 1, 2, 3, 4, 5 výroku o vině).
Podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků s tím, že nad ní byl současně vysloven dohled. Podle §60a odst. 3 tr. zákona jí bylo dále uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila.
Součástí rozsudku je i výrok o povinnosti k náhradě škody poškozeným PhDr. T. B., A. S., společnosti F. C., s. r. o., P. S. a Mgr. M. H.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
I. MVDr. J. B. samostatně
v blíže nezjištěné době v prosinci roku 2002 v kanceláři společnosti E. V. pod záminkou finančního dorovnání ve spalovně E. V. převzala od PhDr. T. B. částku ve výši 35.000,- Kč s tím, že mu peníze vrátí téhož dne večer, přestože věděla, že tak neučiní a do současné doby mu peníze nevrátila;
II. MVDr. J. B. samostatně
1. dne 29. 10. 2003 v obchodním domě v pizzerii pod záminkou profinancování odpadářské činnosti převzala od A. S. finanční částku ve výši 200.000,- Kč s tím, že to pomůže k rozvoji společnosti N. E., s. r. o., a že zapůjčená částka bude v plné míře vrácena, ač věděla, že takto neučiní, kdy do současné doby peníze nevrátila a žádná pomoc společnosti N. E., s. r. o., nebyla realizována;
2. dne 27. 12. 2003 pod záminkou, že je společnicí paní A. S. převzala od Ing. J. S., CSc. částku ve výši 37.000,- Kč za pronájem skladových prostor s tím, že je paní A. S. předá, ač k tomu neměla žádná oprávnění ani svolení a věděla, že takto neučiní a do dnešního dne peníze nepředala;
MVDr. J. B. a Mgr. D. F. společně
3. počátkem února 2004 pod záminkou proplacení faktury za provedenou činnost pro Ing. J. S., CSc. převzaly od P. S., kterého předem k tomuto přemluvily, částku ve výši 100.000,- Kč, přestože věděly, že požadované práce nebyly provedeny a tyto neprovedou a peníze do dnešního dne nevrátily;
4. dne 21. 4. 2004 v notářské kanceláři pod záminkou založení společnosti F. R. C., s. r. o., a složení základního kapitálu pro danou společnost převzaly od Mgr. M. H. finanční částku ve výši 100.000,- Kč, tuto si ponechaly pro svoji potřebu a do současné doby peníze navrátily;
5. dne 29. 4. 2004 v restauraci na dálnici pod záminkou, že je nutné do společnosti F. R. C., s. r. o., vložit peníze na rozjezd, převzaly od Mgr. M. H. finanční částku ve výši 100.000,- Kč, přestože věděly, že žádná společnost založena nebyla a do současné doby peníze nevrátily.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podaly obě obviněné odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 5. 9. 2006 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 356/2006 obě odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněná MVDr. J. B. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr, že by se dopustila trestného činu, za který byla odsouzena. Konstatuje, že při posuzování subjektivní stránky tohoto trestného činu je nutno vycházet z toho, že právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních, která vyplývají z provedeného dokazování, přičemž okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Dovolatelka však má za to, že jednáními, která jsou popsána ve skutkových větách rozsudku soudu I. stupně, se tohoto trestného činu nedopustila. Poznamenává, že přestože v průběhu trestního řízení ke všem skutkům vypovídala, a k podpoře svých tvrzení označila důkazy, soud I. stupně i odvolací soud vycházely při posouzení výlučně z výpovědí ve věci slyšených svědků. Podle názoru dovolatelky z provedeného dokazování nevyplývá, že by v jejím jednání bylo možno nalézt znaky ať přímého nebo nepřímého úmyslu obohatit sebe uvedením jednotlivých poškozených v omyl. Provedené dokazování údajně nebylo na toto hledisko zaměřeno a z tohoto pohledu lze důkazní řízení předcházející vydání napadeného usnesení označit za nedostatečné a kusé. Dále dovolatelka vyslovuje názor, že soudy obou stupňů bez dalšího vycházely z přesvědčení, že ve věci slyšení svědci v návaznosti na poučení z hlediska následků podání křivé výpovědi museli vypovídat pravdu narozdíl od obžalované, která se může hájit jakýmkoliv způsobem.
S poukazem na uvedené okolnosti – zejména názor ohledně neprokázání subjektivní stránky trestného činu – má dovolatelka za to, že se trestného činu podvodu nedopustila a soudy obou stupňů její jednání nesprávně právně kvalifikovaly.
V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah podaného dovolání charakterem uplatněných námitek směřuje k revizi skutkových zjištění soudu, jako takový se tedy míjí se zákonným dovolacím důvodem a nejsou tedy splněny předpoklady obsahového přezkumu předmětného dovolání. Proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod nebyl obviněnou v jejím mimořádném opravném prostředku naplněn. Dovolatelka se sice snaží vyvolat dojem, že její opravný prostředek není namířen proti skutkovým zjištěním soudu, svými námitkami však zcela evidentně právě proti skutkovému zjištění soudu brojí. Podstatou jejích námitek je totiž zcela zjevně námitka proti hodnocení důkazů v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu a proti skutkovému závěru soudu v této otázce učiněným. Obviněná vznáší tuto námitku proti zmíněnému skutkovému závěru, jako by dovolání mělo charakter druhého odvolání a jakoby dovolací soud byl soudem třetí instance. Ačkoli se dovolatelka formálně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsah jejího dovolání postrádá námitky sledované zmíněným dovolacím důvodem, tedy námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Svá tvrzení o údajném nesprávném právním postupu staví až na základě primárního zpochybnění skutkových závěrů soudu. Takový obsah dovolání však není v souladu jak s formálně uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že neshledává žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením jednání dovolatelky.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání MVDr. J. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. března 2007
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h