ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.302.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 302/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 4 To 197/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 161/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 161/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný „dne 19. 8. 2005 okolo 15.35 hod., na místní komunikaci řídil motorové vozidlo zn. Opel Omega 2.0 I s nákladním vozíkem, ačkoliv mu byl rozhodnutím správního úřadu – Městského úřadu Frýdlantu nad Ostravicí, odboru dopravy, č. j. OD2127/03/Le-181 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství č. j.: DSH/6067/04/LI ze dne 21. 5. 2004 s právní mocí dne 27. 5. 2004 vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a dále mu byl vysloven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku z 18. 2. 2005, sp. zn. 5 T 187/2004 s právní mocí od 25. 4. 2005 na dobu dvou let, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně z 4. 4. 2005, sp. zn. 2 T 68/2005 s právní mocí od 30. 4. 2005 na dobu tří let“. Za tento trestný čin byl obviněný podle §171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla značky Opel Omega 2.0 I.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 4 To 197/2006, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. poté sám rozhodl tak, že se obviněný podle §201 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. nově odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. odvolací soud obviněnému rovněž uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to v délce tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 12. 2005, č. j. 5 T 151/2005-64, který nabyl právní moci dne 5. 6. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve výroku o vině zůstal napadený rozsudek nezměněn. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 30. 8. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu v nezrušené části nabyl právní moci i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 161/2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a zároveň proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný dovolání, jímž napadl pravomocné výroky o vině a trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v jeho případě došlo k porušení trestního řádu (tj. zákona č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Podle názoru dovolatele bylo řízení zatíženo vytýkanou vadou z toho důvodu, že soud prvního stupně konal dne 12. 12. 2005 hlavní líčení a následně v něm po provedeném dokazování rozhodl v dovolatelově nepřítomnosti. V důsledku tohoto zásadního pochybení bylo podle dovolatelova přesvědčení zkráceno jeho právo na obhajobu. Vzhledem k těmto skutečnostem závěrem navrhl, aby dovolací soud z důvodu dle „ust. §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.“ zrušil označená rozhodnutí a věc přikázal k novému projednání.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž především uvedl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Státní zástupce zároveň poukázal na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na ustanovení §12 odst. 6 tr. ř., z nichž vyplývá, že účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zajistit mu reálnou možnost, aby se před soudem vyjádřil k tomu, co je mu obžalobou kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Státní zástupce s odkazem na dostupné materiály konstatoval, že v posuzované věci byl obviněný (dovolatel) k hlavnímu líčení konanému u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 12. 12. 2005 řádně a včas předvolán, avšak k tomuto hlavnímu líčení se bez jakékoli omluvy nedostavil. Soud měl za tohoto stavu splněny podmínky stanovené v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. a mohl jednat v nepřítomnosti obviněného (dovolatele). To podle státního zástupce platí i přes skutečnost, že obviněný ve zkráceném přípravném řízení ke skutku kladenému mu za vinu odmítl vypovídat. Obviněného totiž zásadně nelze k výpovědi žádným způsobem nutit a může ji bez újmy na svých právech kdykoli odepřít. Podstatné proto není, aby obviněný skutečně o skutku vypovídal, nýbrž to, aby mu byla dána možnost se k němu v rámci procesně použitelného výslechu vyjádřit. Podle státního zástupce bylo v posuzované věci s ohledem na opatřené důkazy zřejmé, že soud bude moci provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného a bude také moci věc spolehlivě rozhodnout. To znamená, že v daném případě k namítanému porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nedošlo a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tudíž naplněn nebyl. Své vyjádření proto uzavřel tak, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předmětný dovolací důvod je proto dán za předpokladu, že v rozporu se zákonem bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že by vzhledem k nesprávnému postupu soudu byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům, event. provedení dalších důkazů navrhovat (srov. přiměřeně čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že v důsledku pochybení soudu prvního stupně bylo hlavní líčení konáno bez jeho účasti a soud v jeho nepřítomnosti provedl dokazování a rozhodl, čímž měl zkrátit jeho právo na obhajobu, jsou tyto námitky z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. právně relevantní.
Při posuzovaní opodstatněnosti této části podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Z předloženého spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 2 T 161/2005, vyplývá, že hlavní líčení v předmětné trestní věci obviněného J. K. bylo nařízeno na 18. 10. 2005. Poněvadž obviněný se k soudu nedostavil a soud zároveň nezjistil, že by došlo k řádnému a včasnému doručení, bylo hlavní líčení odročeno na den 12. 12. 2005, v 8. 15 hod. O tomto termínu konání hlavního líčení byl obviněný vyrozuměn dne 25. 10. 2005, přičemž doručení potvrdil svým vlastnoručním podpisem (viz doklad o doručení /dodejka/ na č. l. 43 spisu a přípis Policie ČR, Obvodní oddělení Frýdlant nad Ostravicí, ze dne 25. 10. 2005). Podle protokolu o hlavním líčení (č. l. 43 - 46 spisu) ze dne 12. 12. 2005 se obviněný (dovolatel) k hlavnímu líčení ani v tomto druhém případě nedostavil. Spis přitom neobsahuje žádný doklad (ani úřední záznam), že obviněný k tomuto datu svoji neúčast u hlavního líčení z jakéhokoliv důvodu omluvil, ať již sám či prostřednictvím jiné osoby (to konečně není namítáno ani v podaném dovolání). Soud prvního stupně pak v předmětném hlavním líčení dne 12. 12. 2005 usnesením rozhodl, že podle §202 odst. 2 tr. ř. bude konáno v nepřítomnosti obviněného a po jeho provedení ve věci rozsudkem rozhodl.
Za podmínek ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obžalovaného hlavní líčení provést jen tehdy, má-li soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, jestliže (podle písm. a/ cit. ustanovení) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a (podle písm. b/ cit. ustanovení) o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl již některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř., srov. též §314b odst. 1 věta druhá tr. ř. a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Ve věci obviněného (dovolatele) J. K. je ze spisu patrno, že procesní podmínky předpokládané pod písmeny a) a b) ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. byly splněny. V souladu s požadavkem ustanovení §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. mu byla obžaloba, resp. v tomto případě návrh na potrestání (srov. §179d odst. 1 tr. ř.) řádně doručen již 13. 10. 2005 (viz č. l. 39) a obviněný byl též dne 25. 10. 2005 řádně předvolán k hlavnímu líčení konanému dne 12. 12. 2005. Zákonná lhůta pěti pracovních dnů k přípravě podle §198 odst. 1 tr. ř. byla zachována, takže obviněný byl předvolán včas. Skutečnost, že obviněný (dovolatel) při výslechu ve zkráceném přípravném řízení po poučení o svých právech (viz č. l. 4 spisu) uvedl, že využívá svého práva nevypovídat a k věci nic uvádět nebude, současně neznamená, že nebyla splněna jedna z podmínek uvedených v §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. Obviněného totiž nelze k výpovědi žádným způsobem nutit a může ji bez újmy na svých právech kdykoli odepřít (čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, §33 odst. 1 věta prvá tr. ř., §92 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Shora uvedená podmínka proto nevyžaduje, aby obviněný ohledně skutku skutečně vypovídal, postačí, pokud mu byla dána možnost k obvinění se vyjádřit, i když následně odmítl vypovídat. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Na to ve svém vyjádření k dovolání výstižně poukazuje i státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství.
Je-li v §202 odst. 2 tr. ř. dále stanoveno, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného je možno provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, lze dovodit, že toto posouzení zákon ponechává na úvaze soudu. Závěr o tom pak soud činí na podkladě stávající důkazní situace, hodnotí charakter a význam důkazů, jejichž provedení přichází v hlavním líčení v úvahu a přihlíží též k povaze skutku a k obhajobě uplatněné obviněným. Jedná se tedy o posouzení otázek skutkové povahy, které zásadně přísluší soudu prvního stupně, popř. v řízení o řádném opravném prostředku též odvolacímu soudu. V posuzovaném případě považoval odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 tr. ř.) skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a úplná, mající oporu v provedených důkazech. Vady neshledal ani ve správnosti postupu řízení, které vydání rozsudku soudu prvního stupně předcházelo. Pokud se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí správností aplikace ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. výslovně nezabýval, je třeba vzít v úvahu, že tento postup nebyl v řádném opravného prostředku (odvolání) ze strany obviněného, a to ani v rámci následného doplnění odvolání obhájcem (č. l. 70, 71) nijak zpochybňován. Zjištěné pochybení soudu prvního stupně spočívající ve vadném výroku o uloženém trestu, pak odvolací soud svým rozsudkem sám napravil.
S přihlédnutím ke všem důvodům rozvedeným v předcházejících odstavcích neshledal Nejvyšší soud podané dovolání (jež se navíc omezuje toliko na stručná tvrzení a v tomto smyslu neobsahuje podrobnější právní argumentaci) v žádném směru opodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného J. K. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler