ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.58.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 58/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. února 2007 o dovolání, které podal obviněný S. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 168/2005, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006, zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud zhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 1 T 168/2005, v trestní věci obviněných V. S. a S. S., byl obviněný S. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným V. S. skutkem popsaným ve výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněnému S. S. podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl zároveň uložen i trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo zároveň rozhodnuto o společné povinnosti obviněných uhradit poškozenému P. H. škodu ve výši 3. 200,- Kč.
O odvolání státního zástupce, kterým napadl předmětný rozsudek ve výroku o trestu v neprospěch obou obviněných, rozhodl ve druhém stupni ohledně obviněného S. S. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak ohledně tohoto obviněného znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se odsuzuje podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 9. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání směřující do výroku o zrušení původního trestu a odsouzení k novému trestu bez účasti zvoleného obhájce. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na důvody nutné obhajoby podle ustanovení §36 odst. 3 tr. ř., které byly v jeho případě založeny tím, že řízení bylo vedeno o trestném činu loupeže podle §234 tr. zák., u něhož horní hranice trestní sazby převyšuje pět let. Dovolatel v průběhu řízení využil svého práva podle §37 odst. 2 tr. ř. zvolit si místo obhájce, který mu byl ustanoven, obhájce jiného. Tímto obhájcem se stala JUDr. I. S., které dovolatel udělil plnou moc dne 17. 3. 2006. Dovolatel dále poukázal na to, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce, kterým u obou obviněných napadl výrok o trestu. K tomuto řádnému opravnému prostředku státního zástupce se obviněný (dovolatel) vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně podáním ze dne 16. 5. 2006. Veřejné zasedání o předmětném odvolání nařídil Městský soud v Praze ve věci pod sp. zn. 7 To 232/2006 na 30. 5. 2006. Protože se dovolatel k tomuto veřejnému zasedání nedostavil, odvolací soud rozhodl o jeho vyloučení z projednávané věci s tím, že ohledně něj bude rozhodnuto v samostatném řízení, přičemž obhájce bude o termínu nového veřejného zasedání vyrozuměn. To se však nestalo. Přesto bylo následně ve veřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2006 Městským soudem v Praze napadeným rozsudkem pod sp. zn. 7 To 276/2006 rozhodnuto, že se původní výrok o trestu zrušuje a obviněný (dovolatel) se odsuzuje k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že rozhodl nejen bez jeho účasti, ale též bez účasti jeho obhájce (obhájkyně), který nebyl o termínu konání nového veřejného zasedání soudem vyrozuměn. S poukazem na výše uvedené skutečnosti vyslovil dovolatel přesvědčení, že v důsledku vadného postupu odvolacího soudu došlo k porušení jeho práva na obhajobu, neboť vzhledem k právní kvalifikaci projednávaného trestnému činu byly dány podmínky nutné obhajoby.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a Městskému soudu v Praze přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 18. 1. 2006 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, v němž by nejvyšší státní zástupkyně případně využila práva se k dovolání obviněného vyjádřit, popř. též uvedla, zda souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.
Obviněný S. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), pak zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí vyhodnotit základní otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (viz zejména §36 tr. ř.). Tato situace je vždy důvodem dovolání bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (srov. např. čl. 6 odst. 3 písm. c/ Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Shora uvedený dovolací důvod se může vztahovat i na situaci, kdy obviněný sice měl obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného, ale ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyly splněny jejich zákonné povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat. Proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán i tehdy, když v odvolacím řízení se obhájce obviněného neúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, v němž bylo učiněno rozhodnutí o podaném odvolání, protože o veřejném zasedání nebyl vůbec vyrozuměn (k tomu srov. přiměřeně např. rozhodnutí NS 22/2003 - T 513, které bylo publikováno v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 22, str. 194 - 197, C. H. Beck, 2003).
V posuzovaném případě nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obsahově podřadit ty námitky dovolatele, jež se týkají toho, že veřejné zasedání odvolacího soudu proběhlo bez jeho účasti. Dovolatelovy námitky by v tomto směru spíše odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil. Převážná část dovolání se ovšem vztahuje k tomu, že odvolací soud rozhodoval bez účasti dovolatelova obhájce, ačkoliv jej v řízení jednak musel mít a zároveň si svého obhájce zvolil. Použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byl tak dovolatelem uplatněn právně relevantně.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání relevatně podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, ve věci sp. zn. 1 T 168/2005 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný S. S. byl stíhán pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Uvedená skutečnost je důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., neboť v daném případě bylo řízení konáno o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Obviněnému byl soudcem již v přípravném řízení za podmínek §39 tr. ř ustanoven dne 31. 5. 2005 obhájce, a to JUDr. J. V., (č. l. 28 spisu). V průběhu řízení před soudem prvního stupně si obviněný S. S. podle §37 odst. 2 tr. ř. místo ustanoveného obhájce zvolil obhájce jiného. Tímto obhájcem, resp. obhájkyní se na základě plné moci udělené obviněným dne 17. 3. 2006 stala JUDr. I. S., (viz č. l. 166 spisu). Následným opatřením předsedy senátu soudu prvního stupně ze dne 31. 3. 2006 (č. l. 185 spisu) bylo rozhodnuto, že se JUDr. J. V. zprošťuje obhajoby obviněného S. S. vzhledem k tomu, že dne 21. 3. 2006 byla soudu předložena plná moc pro obhájkyni JUDr. I. S., kterou obviněný pověřil svojí obhajobou.
Z ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že oznámí-li obviněný změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonné lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený (nebo zvolený), pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
Ze spisu je dále zřejmé, že obhájkyni JUDr. I. S. byl dne 12. 4. 2006 doručen rozsudek soudu prvního stupně (tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 1 T 168/2005) a byl jí (10. 5. 2006) doručen rovněž opis odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, kterým napadla výrok o trestu z uvedeného rozsudku též ve vztahu k obviněnému S. S. K tomuto odvolání se v zastoupení obviněného S. S. jeho obhájkyně vyjádřila podáním ze dne 18. 5. 2006, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 19. 5. 2006 a odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) dne 30. 5. 2006 (viz č. l. 221, 222 spisu). Nelze tedy pochybovat o tom, že nejpozději k posledně uvedenému datu muselo být odvolacímu soudu zřejmé, že zvolená obhájkyně JUDr. I. S. obhajobu obviněného skutečně převzala a úkony obhajoby vykonává. To konečně vyplývá i z udělené substituční plné moci (pro Mgr. M. M.) založené na č. l. 217 spisu.
Ve veřejném zasedání konaném o odvolání státního zástupce, rozhodoval dne 30. 5. 2006 Městský soud v Praze pouze ohledně spoluobviněného V. S., neboť obviněný S. S. se k soudu nedostavil. Usnesením z téhož dne pak odvolací soud podle §23 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se ze společného řízení vylučuje řízení obviněného S. S., a že věc tohoto obviněného bude u Městského soudu v Praze nadále vedena pod sp. zn. 7 To 276/2006.
Nové veřejné zasedání ve věci obviněného S. S. pak bylo odvolacím soudem nařízeno na den 27. 9. 2006. Jako obhájce obviněného byl o jeho konání vyrozuměn JUDr. J. V. (č. l. 231 spisu a doručenka ze dne 5. 9. 2006), ačkoliv v té době již obhájcem obviněného nebyl. Ve spise se zároveň nenachází žádný doklad o tom, že by soud o konání veřejného zasedání vyrozuměl zvolenou obhájkyni obviněného JUDr. I. S., popř. že by tato obhájkyně jakkoliv zmocnila obhájce JUDr. V., aby ji v řízení zastupoval. Protokol o veřejném zasedání sice obsahuje údaj „JUDr. J. V. is. JUDr. I. S.“; tento údaj však nemá ve spise žádnou oporu (především by v něm musela být založena příslušná substituční plná moc pro JUDr. V.).
Ve veřejném zasedání dne 27. 9. 2006, které se konalo bez účasti obviněného (jehož pobyt se nepodařilo zjistit ani realizovat následný příkaz k jeho zatčení) bylo usnesením soudu rozhodnuto, že „podle §302 a násl. tr. ř. bude jednáno jako proti uprchlému.“ V tomto řízení pak Městský soud v Praze vynesl dovolatelem napadené rozhodnutí, tj. rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006. Předmětný rozsudek byl obhájkyni JUDr. I. S. doručen prostřednictvím soudu prvního stupně dne 16. 10. 2006.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že obviněný S. S. měl v odvolacím řízením jiného obhájce, než kterého si podle §37 odst. 2 tr. ř. zvolil. Tímto zvoleným obhájcem byla totiž JUDr. I. S. a nikoliv JUDr. J. V., když ustanovení tohoto advokáta jako obhájce obviněného bylo navíc zrušeno opatřením předsedy senátu soudu prvního stupně již dne 31. 3. 2006. To mělo za následek, že došlo k porušení základního práva obviněného na obhajobu (srov. čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), neboť v důsledku vadného postupu odvolacího soudu nebylo obhájci, kterého si obviněný zvolil, umožněno zúčastnit se veřejného zasedání odvolacího soudu, ve kterém bylo rozhodnuto o podaném odvolání, protože tento obhájce o jeho konání nebyl vůbec vyrozuměn. Z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jde podle názoru Nejvyššího soudu v takových případech o stejný procesní stav, jako by obviněný de facto obhájce neměl. Konstatované pochybení má v posuzované věci zvlášť významný dopad i vzhledem k tomu, že o odvolání bylo rozhodováno v řízení proti uprchlému, kdy podle §304 tr. ř. obviněný jednak musí mít vždy obhájce, a jednak obhájce má v tomto řízení stejná práva jako obviněný.
Z důvodů, které Nejvyšší soud rozvedl v předcházejících odstavcích, bylo dovolání obviněného S. S. shledáno ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. plně opodstatněným. Zjištěné vady považuje Nejvyšší soud zároveň za natolik závažné, že pro ně nemůže napadené rozhodnutí obstát. Jinými slovy, na jeho právní moci a stabilitě nelze v daném případě spravedlivě trvat.
Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu (tj. ve všech výrocích) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 7 To 276/2006, a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek - odvolání státního zástupce, jímž ohledně obviněného S. S. napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. V novém řízení o této věci, v němž je vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), bude odvolací soud povinen odstranit vytýkané vady a v tomto rámci znovu o odvolání státního zástupce rozhodnout.
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s ohledem na povahu zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler