ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.604.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 604/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 dovolání V. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 8 To 486/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 87/2006, a rozhodl takto:
Dovolání V. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 3 T 87/2006, byl V. M. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), za který byl podle §202 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 10 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 21. 2. 2006 v době kolem 21,30 hodin v P. – B., Š. ulici společně s A. J., nejdříve verbálně napadli poškozeného O. V. B., přičemž vzájemná slovní potyčka přerostla ve vzájemné fyzické napadání, kterého se obžalovaný V. M. aktivně účastnil a poškozenému zasadil i několik ran rukou.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Tímto odvoláním se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2006 Městský soud v Praze, který svým rozsudkem sp. zn. 8 To 486/2006 podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a současně podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
dne 21. února 2006 v době kolem 21.30 hod. v P. – B., Š. ulici společně s A. J.napadl poškozeného O. V. B., který vystoupil z tramvaje na stanici M. tak, že po něm požadovali vydání finanční hotovosti, což poškozený odmítl, a proto ho napadli údery pěstí, když jim poškozený uvedl, že u sebe žádnou hotovost nemá, tak ho nechali, aby zatelefonoval své manželce A. B. a požádal ji o peníze, přitom s ním šli za neustálého bití a vyžadování vydání peněz k jeho bydlišti v P., Š. ulice,
t e d y : proti jinému použil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. V této souvislosti je namístě uvést, že popsaný skutek nebyl ve výroku citovaného rozsudku označen (pojmenován), jako příslušný trestný čin, avšak tato skutečnost nebyla učiněna předmětem podaného dovolání, když současně je nepochybné, že přes uvedené pochybení se zjevně jedná o trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle §234 odst. 1 tr. zák. byl obviněný soudem druhého stupně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. ř. proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že Obvodní soud pro Prahu 6 správně dospěl k závěru, že jeho jednáním nebyl spáchán trestný čin loupeže, neboť zde nebyly shledány ze strany nalézacího soudu důkazy o tom, že by tomu tak bylo, nýbrž že se jednalo o trestný čin výtržnictví. Vznáší však námitku proti tomu, že odvolací soud tím, že doplnil dokazování nad rámec odvolání důkazy, které vyplynuly z trestního stíhání poškozeného O. B., tedy tím, co uvedl obžalovaný ve výpovědi v rámci jiného trestního řízení, „tento jednoznačně rozhodl na jednoznačně nesprávném právním posouzení skutku“ ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že dovolání napadá výlučně skutková zjištění a směřuje proti procesním vadám, které však žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. neodpovídají. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud je toho názoru, že uvedenému dovolacímu důvodu podané dovolání ani zčásti neodpovídá, neboť neobsahuje žádnou námitku, která by primárně směřovala k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení, ačkoli dovolatel v obecné rovině tvrdí, že rozhodnutí soudu je na nesprávném právním posouzení založeno. Toto nesprávné právní posouzení však nikterak nespecifikuje.
Námitky dovolatele jsou procesně právního a nikoli hmotně právního charakteru, jednoznačně směřují ke zpochybnění samotných skutkových zjištění soudu. Teprve ve vazbě na údajně nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav a na tvrzené procesní pochybení pak dovolatel formálně odkazuje na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění či procesních pochybení jiného druhu, než které jsou dovoláním napadnutelné s odkazem na jiné dovolací důvody. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Stejně tak dovolání neslouží k revizi a nápravě jakýchkoliv procesních pochybení kromě těch, které jsou v některém ze zákonných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 výslovně uvedeny.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak není možno chápat jako univerzální dovolací důvod, kterého se může obviněný chopit kdykoliv s tím, že namítne jakékoli pochybení soudu a uvede, že v jeho důsledku pak došlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Z uvedených důvodů nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné ani možné z věcného hlediska posuzovat opodstatněnost či neopodstatněnost tvrzení v dovolání uvedených. Skutečný obsah podaného dovolání tedy nekoresponduje nejen s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného V. M. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka