ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.626.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 626/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2007 o dovolání L. R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 4 To 345/2005 ze dne 25. 10. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 141/2004, takto:
I. Z podnětu dovolání L. R. se podle §265l odst. 2 trestního řádu přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby v rozsudku ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 4 To 345/2005, doplnil neúplný výrok o vině týkající se obviněného.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání L. R. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 2 T 141/2004 ze dne 24. 5. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák., bod 1, 3), podvodu dle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 2, 4) a zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen dle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 2 T 38/2003 ze dne 28. 2. 2003 a všechna rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. V dalším byl obviněný L. R. zproštěn obžaloby pro skutek ve výroku rozsudku přesně popsaný.
O odvolání, které proti předmětnému rozsudku obviněný podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 4 To 345/2005 ze dne 25. 10. 2005, a to tak, že jej dle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil v odsuzující části ve výroku o vině trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (bod 1, 3), ve výroku o vině trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 2, 4), ve výroku o trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody týkající se poškozeného J. V., a poškozené G. E. M. B., a. s. Podle §37a tr. ř. zrušil dále výroky o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 2, 3) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (bod 4), jakož i výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 2 T 38/2003. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal L. R. vinným za skutky popsané přesně v bodech 1 - 5 v tzv. skutkové větě rozsudku, za něž, za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 2 T 38/2003 (bod 1) a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným napadeným rozsudkem (bod 5), ohledně něhož zůstal rozsudek nedotčen, mu uložil za použití §37a a §35 odst. 1 tr. zák. společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu dle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §228 a §229 tr. ř. rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody. Dle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutky uvedené pod body 1 a 2 výroku napadeného rozsudku soudu prvního stupně.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal L. R. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. k) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku dovolatel k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je evidentní, že tento soud jej sice uznal vinným z jednání popsaného pod body 1 - 5, nicméně toto jednání nepodřadil pod žádný trestný čin, resp. jej zákonně nepojmenoval, když neuvedl příslušné zákonné ustanovení. Tato část rozsudku je tudíž nepřezkoumatelná, a to z hlediska absence všech zákonných znaků trestného činu, čímž bylo porušeno zejména ust. §120 odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak uvedl, že skutková zjištění uvedená ve výroku napadeného rozsudku a na to navazující právní závěry neodpovídají zákonným znakům trestného činu podvodu dle §250 tr. zák., ani trestného činu zpronevěry dle §248 tr. zák. Zdůraznil, že z principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku „ultima ratio“ vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde taková ochrana je neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu a svou intenzitou dosahuje předpokládaného stupně společenské nebezpečnosti, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. Princip subsidiarity trestní represe však podle jeho názoru v jeho věci nebyl splněn. Konkrétně pak namítl, že žádné z jednání, za něž byl uznán vinným, nemůže být trestným činem. Jak u trestného činu podvodu, tak i u trestného činu zpronevěry nelze totiž ve skutkových zjištěních shledávat jeho úmysl uvést druhou stranu v omyl, aby se k její škodě obohatil, resp. úmysl ponechat si svěřené peníze, tedy naplnění subjektivní stránky předmětných trestných činů, když v obou případech je zřejmá existence svolení poškozeného.
Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud do současné doby neobdržel vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky k takto podanému dovolání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, což činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo že určitý výrok je neúplný. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil daný dovolací důvod v jeho druhé alternativě, který je dán v případě, kdy výrok napadeného rozhodnutí neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu bez uvedení příslušného zákonného ustanovení (srov. §120 odst. 1 písm. c/ tr. ř. ). V případě výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody bude neúplným výrokem o trestu, jestliže soud nerozhodne o způsobu jeho výkonu podle §39a tr. zák.
K tomuto dovolací soud uvádí, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl obviněným uplatněn právně relevantně a je i důvodný. V tomto směru je namístě uvést, že z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 25. 10. 2005 (čl. 297-299) je zřejmé, že citovaný rozsudek byl vyhlášen včetně výslovně uvedených trestných činů, kterými byl dovolatel shledán vinným. Neobsahuje však úplné zákonné pojmenování a uvedení příslušného zákonného ustanovení, když pod těmito pojmy nutno rozumět nejen číselné označení a název některé ze skutkových podstat trestných činů zařazených ve zvláštní části trestního zákona, nýbrž i citace odstavců, písmen nebo linea ustanovení (právní věty) s kumulativními nebo alternativními znaky. Právní věta podřazuje skutková zjištění pod zákonnou terminologii a jde tak vlastně o vyjádření skutkových zjištění v právních pojmech a institutech. Takto (v posuzované věci) vyhlášený výrok tedy není úplný, když navíc se nekryje ani s písemným vyhotovením předmětného rozsudku, ve kterém po v něm uvedené skutkové větě chybí zákonné pojmenování příslušných trestných činů, když z výroku o vině napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je totiž zcela zjevné, že tento soud uznal dovolatele vinným za jednání popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 1 - 5, když však již neuvedl právní kvalifikaci takového jednání, a to jak vyjádřením slovním, tak i uvedením příslušných ustanovení trestního zákona. Z tohoto důvodu trpí daný výrok o vině vadou spočívající v tom, že je neúplný z důvodů již shora uvedených. Proto Nejvyšší soud dle §265l odst. 2 tr. ř., aniž rozhodnutí zrušil, přikázal Krajskému soudu v Brně, aby neúplný výrok v naznačeném směru doplnil, a to jak v rámci jeho vyhlášení, tak i co se týče písemného vyhotovení označeného rozhodnutí.
Ohledně argumentace dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je v dané situaci nutné vyjít ze skutkových zjištění, k nimž oba soudy po provedeném řízení dospěly. Tak bylo ohledně jednání popsaného v bodech 1 - 5 napadeného rozsudku zcela nepochybně zjištěno, že dovolatel přebíral od poškozených přesně vyčíslené částky za různými účely (bod 1, 2, 4), že prostřednictvím platební karty prováděl opakovaně bezhotovostní platby k tíži svého účtu u G. E. C. B., a. s. (bod 3), resp. že nebyl schopen zaplatit útratu v restauraci P. v P. Ve všech případech přitom věděl o své insolvenci trvající od ledna roku 2001 i o tom, že peníze předané mu poškozeným J. V. nepoužije na obstarání záležitostí v rámci společného podnikání. Ze skutkových zjištění pak nepochybně plyne i jeho vědomost o tom, že na účtu u G. E. C. B., a. s., nedisponuje peněžními prostředky, že z něho není oprávněn provádět nekryté platby a že vzniklý schodek nevyrovná. Je proto zcela zjevné, že všechny poškozené osoby v daných případech uváděl v omyl a k jejich škodě se takto získanými finančními prostředky obohacoval. Ohledně skutku kvalifikovaného jako trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. pak ze skutkových zjištění zcela nepochybně vyplynulo, že dovolatel od V. J. převzal přesně zjištěnou sumu, již měl předat poškozenému J. V., což ovšem neučinil a peníze použil pro vlastní potřebu. Přisvojil si tak cizí věc, jež mu byla svěřena a způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou. Vzhledem k řečenému není na místě námitka týkající se toho, že rozhodnutím soudů došlo ke kriminalizaci jeho jednání. Nutno poukázat na to, že právě prokázání subjektivní stránky, tedy úmyslu dovolatele (uvést jiného v omyl, obohatit sebe nebo jiného, resp. přisvojit si cizí věc, která mu byla svěřena, a tímto způsobit jinému škodu), je tím, co odlišuje jednání obviněného v posuzované věci od jednání spočívajícího v nesplnění smluvního závazku z hlediska obchodního, příp. občanského práva.
Ohledně naplnění subjektivní stránky daných trestných činů se pak dovolací soud ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že tato dána jednoznačně byla, když tento závěr zcela nepochybně vyplývá z učiněných skutkových zjištění. Jimi bylo prokázáno, že dovolatel v průběhu inkriminovaného období nedisponoval svými penězi, a tyto si proto půjčoval či jinak obstarával u většího množství osob s tím, že je vrátí. Jako důvod pak vždy uváděl to, že mu budou v nadcházejícím období splaceny vysoké finanční částky převyšující 10.000.000 Kč, na základě čehož mu poškození finanční prostředky poskytovali. Jeho tvrzení se ovšem nijak nezakládalo na pravdě, když bylo prokázáno, že doklad z banky o tom, že měl mít na svém účtu částku 13.400.000 Kč, byl falešný, stejně jako byla falešná pracovní smlouva a potvrzení o příjmu sepsané s jeho údajným zaměstnavatelem, poškozeným J. V. Z učiněných skutkových zjištění vyšlo rovněž najevo, že jeho tvrzení o údajných jednáních ohledně úhrady pohledávek v řádu miliónů Kč, jež měl údajně za svými dlužníky, která se měla odehrávat na policii a na Krajském soudě v Brně, je nepravdivé. Z těchto zjištění je tedy zcela zjevné, že dovolatel v daném období nedisponoval žádnými finančními prostředky, že naopak dlužil značné finanční částky širšímu okruhu osob, přesto si od poškozených opakovaně nechával vyplácet další peníze s tím, že jim je bude schopen příslušným způsobem vrátit, přičemž věděl o své insolventnosti a o tom, že jeho údajná tvrzení ohledně výplaty značných finančních částek třetími subjekty, z nichž pak bude schopen své dluhy splatit, jsou nepravdivá. Jelikož takto zcela úmyslně uváděl poškozené v omyl a k jejich škodě se obohacoval, byla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu tak, jak to bylo správně dovozeno i soudy obou stupňů.
Shodné platí i v případě trestného činu zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., dle něhož bylo posouzeno jeho jednání v bodě 5 výroku rozsudku soudu prvního stupně, když ze skutkových zjištění zcela nepochybně vyplynulo, že dovolatel převzal od V. J. částku ve výši 100.000 Sk určenou pro J. V., tuto mu však úmyslně nepředal a peníze použil pro svou vlastní potřebu. I zde je třeba považovat právní závěry soudů obou stupňů ohledně naplnění subjektivní stránky daného trestného činu za zcela správná, neboť tímto jednáním si dovolatel přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Dovolatelovy námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze proto hodnotit jako uplatněné právně relevantně, avšak nelze jim přisvědčit. V daném případě dovolací soud jen poznamenává, že vina dovolatele byla prokázána na základě celé řady důkazů, nejen výpověďmi svědků, kteří se na okolnostech jeho protiprávního jednání zcela shodli, ale rovněž důkazy listinnými. Z výše řečeného vyplývá, že tato argumentace, jež je obsahem jeho mimořádného opravného prostředku, je zjevně neopodstatněná.
Pokud se jedná o dovolací důvod uplatněný dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tento byl dovolacím soudem shledán jako důvodný. Přezkoumáním napadeného rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto skutečně trpí vytýkanou vadou, když ve výroku o vině napadeného rozsudku chybí tzv. právní věta, tedy, právní kvalifikace trestného jednání popsaného jinak správně v tzv. skutkové větě. Dovolací soud proto, aniž by napadené rozhodnutí jakkoliv rušil, přikázal Krajskému soudu v Brně, o jehož rozsudek jde, aby tuto část výroku o vině doplnil, tedy, aby vyjádřil jak slovně, tak uvedením příslušných ustanovení trestního zákona, trestný čin, který v posuzovaném jednání spatřuje.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s §265l odst. 2 tr. ř. a soudu druhého stupně přikázat doplnění výroku o vině naznačeným způsobem. Pokud se týká námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak na základě nich podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka