ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.742.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 742/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 o dovolání podaném Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 148/2005 ze dne 28. 11. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 1230/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d mí t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 1230/2003 ze dne 25. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným spolupachatelstvím podle §9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal Z. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec usnesením sp. zn. 31 To 148/2005 ze dne 28. 11. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Z. K. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestné činnosti, kterou byl shledán vinným, se nedopustil a v tomto směru poukázal na výpovědi přesně označených svědků, kteří měli potvrdit, že v kritické době byl v jejich společnosti (na různých místech) a předmětné trestné činnosti se tak nemohl dopustit. Poukázal i na to, že navrhoval výslech dalších svědků, kteří by prokázali zejména tendenční a vůči němu zaujaté výpovědi spoluobviněného S. P., který usvědčoval dovolatele z předmětné trestné činnosti a podle přesvědčení dovolatele tak činil ve snaze mu uškodit kvůli dřívějším vzájemným osobním neshodám. Konečně poukázal i na „čestné prohlášení“ S. P. ze dne 31.10.2006, v rámci kterého uvedl, že dovolatel se předmětné trestné činnosti nedopustil. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a „přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k dovolacímu důvodu uplatněnému v posuzované věci uvedl, že je nutné vycházet ze soudy učiněných skutkových zjištění a dovolací soud tak v rámci dovolání, jako mimořádného opravného prostředku není a ani nemůže být další (třetí) odvolací instancí, přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři. Ani v rámci podaného dovolání nelze postupovat způsobem, jakým tak činí dovolatel, tedy poukazovat na pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištění oběma soudy, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. Takto ve skutečnosti není uplatněn dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá v poukazu na nesprávné právní posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, ale jde o důvod jiný, vyjadřující pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. obsažen není. Jinými slovy řečeno, dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění učiněných soudy, přípustné jsou tak námitky pouze právní, nikoli skutkové. Z obsahu podaného dovolání je přitom zjevné, že dovolatel nesouhlasí s výpověďmi spoluobviněného P., domáhá se přehodnocení výpovědí spoluobviněného K. a dalších označených svědků i provedení dalších důkazů podporujících jeho tvrzení, že předmětné trestné činnosti se nedopustil. Takto podle názoru státního zástupce dovolatel uplatnil pouze námitky týkající se údajně vadné aplikace procesních zásad zakotvených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a polemizuje tak se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje a dožaduje se provedení důkazů, pro jejichž provedení v předchozích fázích trestního řízení neshledaly oba soudy důvod. Tyto námitky proto již z uvedeného nelze vztáhnout na uplatněný dovolací důvod a nelze je podřadit ani pod žádný jiný u dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř. Proto také navrhl, aby dovolací soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a takto podané dovolání odmítl s tím, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě jednotlivých skutků v kritické době nebyl, když z trestné činnosti byl usvědčen pouze spoluobviněným P., který tak jednal pouze proto, že se chtěl dovolateli mstít pro vzájemné rozpory z minulosti. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím spoluobviněného P., odpovídajícím způsobem reagovaly i na jeho „čestné prohlášení“ sepsané s několikaletým odstupem i na výpovědi jednotlivých svědků, kteří měli potvrdit obhajobu (alibi) dovolatele stran jednotlivě spáchaných skutků. V tomto směru poukázaly na jejich (z hlediska obhajoby) nedostatečnou vypovídací hodnotu, případně na jejich nevěrohodnost plynoucí ze vzájemných blízkých vztahů a zejména soud prvního stupně také vysvětlil, proč výslech některých z navržených svědků neprovedl. Nelze přehlédnout ani tu část svědecké výpovědi L. P. (otce spoluobviněného), ve které uvedl, že rodině bylo vyhrožováno násilím ze strany známých dovolatele a v jeho prospěch, stejně jako nelze přehlédnout kriminální minulost dovolatele, který byl již pro obdobnou trestnou činnost (prováděnou stejným způsobem) odsouzen. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i závěry soudů v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka