ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.914.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 914/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání obviněného J. E., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 4 To 44/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 6/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2006, č. j. 9 T 6/2006-456 byl obviněný J. E. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku rozsudku. Podle §37 tr. zák. bylo u obviněného upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Hradci králové ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 9 T 11/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 3 To 12/2006.
O odvolání proti předmětnému rozsudku, které (v řízení konaném za podmínek §302 a násl. tr. ř. proti uprchlému) podal za obviněného jeho obhájce Mgr. M. Z., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 4 To 44/2006, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 9. 2006 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. Z. následně dovolání. Dovolacím důvodem bylo to, že „právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné“, přičemž dovolatel odkázal na ustanovení „§265b odst. 1 písm. e) tr. ř.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný s poukazem na výsledky dokazování vyložil a rozvedl důvody, které jej vedly k názoru, že zejména po subjektivní stránce nebylo provedenými důkazy prokázáno a zjištěno, že by již v okamžiku uzavírání příslušných smluv měl úmysl porušit své smluvní povinnosti a způsobit tak poškozeným škodu. Zároveň v daném případě nelze vyloučit, že hodlal své závazky uhradit i po výběru peněz z účtu společnosti, ale úhrada byla zmařena protiprávním jednáním třetí osoby, která tímto jednáním mohla dovolatele připravit o jím vybrané finanční prostředky ve výši 53.275.000,- Kč. V závěru dovolání vyslovil dovolatel přesvědčení, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudkem rozhodl, že „dle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze z 7. 9. 2006 a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.“
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Dovolacímu soudu nebylo k dnešnímu dni doručeno písemné podání, zda nejvyšší státní zástupkyně využívá práva písemně se k podanému dovolání vyjádřit či práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.
Postavení obviněného J. E. jako osoby oprávněné k podání dovolání plyne z ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. V řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. má toto právo rovněž obhájce, který podle §304 věta druhá tr. ř. má v tomto řízení stejná práva jako obviněný. Podmínky přípustnosti dovolání jsou v daném případě založeny ustanovením §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť dovolání napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje zákonem předepsané formální a obsahové náležitosti (§265d odst. 2 věta první tr. ř., §265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se dále zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Z předloženého spisu přitom zjistil, že v posuzované věci rozhodoval v řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. též odvolací soud, když tato skutečnost je výslovně uvedena na str. 2 protokolu o veřejném zasedání (č. l. 482 spisu). Obviněný J. E. byl v tomto řízení zastupován obhájcem Mgr. M. Z., kterému s ohledem na ustanovení §304 tr. ř. náležela jak práva v rozsahu uvedeném v §41 tr. ř., tak všechna práva vyhrazená jinak pouze obviněnému. V řízení proti uprchlému dále platí, že všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci (§306 odst. 1 tr. ř.).
Podle doručenky založené na č. l. 492a spisu bylo rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, doručeno obhájci Mgr. M. Z. do vlastních rukou dne 6. 10. 2006. Od výše uvedeného data je pak vzhledem k §306 odst. 1 tr. ř. třeba počítat běh dvouměsíční lhůty (§265e odst. 1 tr. ř.) k podání dovolání. V posuzovaném případě konec této lhůty připadl na středu dne 6. 12. 2006. Podle podacího razítka Krajského soudu v Hradci Králové (viz č. l. 513 spisu) však bylo předmětné dovolání podáno u tohoto soudu, jenž ve věci rozhodl v prvním stupni (srov. §265e odst. 1 tr. ř.), teprve dne 16. 7. 2007, tedy po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Spis zároveň neobsahuje žádný doklad o tom, že dovolání bylo podáno včas způsobem předpokládaným v ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
Podle §265e odst. 2 tr. ř. v případech, kdy se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Toto ustanovení by však v posuzovaném případě bylo možno uplatnit nikoliv až po marném uplynutí dovolací lhůty, jejíž běh byl založen doručením obhájci za podmínek §306 odst. 1 tř. ř., ale jedině tehdy, jestliže by důvody pro konání řízení proti uprchlému pominuly ještě v této lhůtě. V takovém případě by ovšem bylo zapotřebí, aby soud doručil rozhodnutí soudu druhého stupně i obviněnému, přičemž toto pozdější doručení by ve smyslu ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. bylo relevantní pro počítání běhu dovolací lhůty.
Na základě obsahu předloženého spisu přitom nelze dospět ke zjištění, že by důvody pro konání řízení proti uprchlému pominuly před dnem 6. 12. 2006, to znamená ještě v době, kdy běžela dvouměsíční dovolací lhůta. Jinými slovy, že se tak stalo v rozhodné době, kdy obhájce obviněného měl podle ustanovení §304 věta druhá tr. ř. stejná práva jako obviněný a kdy se všechny písemnosti podle §306 odst. 1 tr. ř. doručovaly toliko jemu. Na č. l. 517 spisu je pak založena plná moc obviněného J. E. udělená obhájci Mgr. M. Z., opatřená datem 13. 7. 2007. Z této plné moci udělené k zastupování obviněného (dovolatele) současně vyplývá, že se obviněný v době jejího podpisu nacházel ve výkonu trestu ve Věznici R. Uvedená okolnost vedla Nejvyšší soud k vlastnímu šetření, na jehož základě zjistil, že obviněný J. E. ve výše uvedené věznici vykonává od 17. 4. 2007 trest odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 9 T 11/05, s předpokládaným koncem výkonu dne 17. 4. 2015. Lze tedy uzavřít, že důvody ke konání řízení proti uprchlému nebyly u obviněného J. E. dány nejméně od 17. 4. 2007. Na druhé straně nic nenasvědčuje tomu, že by shora uvedené důvody pominuly již před 6. 12. 2006, a že by tato skutečnost zároveň byla soudu známa (viz též č. l. 496 až 513 spisu), což konečně nenamítal ani sám obviněný.
Z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že v posuzované věci nebylo dovolání podáno včas, neboť dovolací lhůta uvedená v §265e odst. 1 tr. ř. uplynula dnem 6. 12. 2006. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom není přípustné (§265e odst. 4 tr. ř.). Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. z toho důvodu, že bylo podáno opožděně. V daném případě proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. E. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí dále přezkoumával podle dalších kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř. či věcně podle §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud považuje závěrem za nezbytné upozornit na právo odsouzeného vyplývající z ustanovení §306a odst. 2 tr. ř., podle kterého v případě, že řízení proti uprchlému skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v §306a odst. 1 tr. ř. se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzující rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Podle zjištění Nejvyššího soudu se v posuzovaném případě ve spise nenachází žádný doklad o tom, že by obviněnému (odsouzenému) J. E. byl odsuzující rozsudek doručen, a že by byl zároveň poučen o právu domáhat se za podmínek §306a odst. 2 tr. ř. jeho zrušení a provedení nového hlavního líčení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler