ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.951.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 951/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2007 o dovolání J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 To 198/2006 ze dne 29. 8. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 165/2005, takto:
Z podnětu dovolání obviněného J. M., podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení §261 trestního řádu též ohledně E. K., trvale bytem M., D., se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 198/2006, ze dne 29. 8. 2006, jakož i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 165/2005 ze dne 11. 4. 2006, zrušují, přičemž se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Náchodě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 165/2005 ze dne 11. 4. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. spáchaným formou pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku, a to i ve vztahu k spoluobviněnému E. K., jenž byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy byl oběma uložen stejný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon jim byl dle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku.
O odvoláních, které proti předmětnému rozsudku J. M. a E. K. podali, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 198/2006 ze dne 29. 8. 2006, a to tak, že je dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal J. M. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v řízení před soudy obou stupňů nebyl dostatečně prokázán skutkový stav, neboť ty rozhodovaly pouze na základě znaleckého posudku vypracovaného Ing. J., který on však ve světle druhého znaleckého posudku vypracovaného Ing. S., považuje za neúplný, nepřezkoumatelný a v jednotlivostech i v souhrnu za zcela chybný. V důsledku nerespektování závěru znaleckého posudku vypracovaného Ing. S. tak došlo dle jeho mínění k chybnému hodnocení skutku. Dále vytkl to, že soudy ve svých rozhodnutích nerespektovaly zásadu zákazu změny k horšímu. V daném případě bylo soudy rozhodováno opakovaně, a to tak, že v původním řízení byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 11. 2005 uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let a současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 s tím, že nebyly splněny podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti. V novém rozhodnutí ze dne 11. 4. 2006 tak Okresní soud v Náchodě tento druh trestu neukládal, avšak za jednání, které dal dovolateli za vinu, mu uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců za faktického prodloužení zkušební doby o půl roku. Nové rozhodnutí soudu prvního stupně pak bylo k odvolání obviněných potvrzeno soudem odvolacím dne 29. 8. 2006. Dovolatel tak má za to, že došlo k porušení zákona a k nesprávnému právnímu posouzení. Je přesvědčen, že právní posouzení skutku ani jiné právní posouzení není správné a krajský soud měl v souladu s odvolacím návrhem rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení, případně rozhodnout o zproštění obžaloby. Na závěr svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že trest zákazu činnosti tak, jak byl uložen prvním (původním) rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2005 byl nezákonným druhem trestu, protože jeho uložení bylo v konkrétním případě vyloučeno na základě ustanovení §49 odst 1 tr. zák., jímž zákon vymezuje podmínky, za kterých soud daný druh trestu smí uložit. Rozsudek, jehož součástí byl i výrok o trestu uloženém v rozporu s ust. §28 odst. 1 tr. zák., byl zrušen výlučně k odvolání obviněného. Jestliže poté byl novým rozhodnutím soudu prvního stupně obviněnému uložen trest odnětí svobody za podmínek §31 odst. 1 a §23 odst. 1 tr. zák., když uložení dalšího trestu bylo nepřípustné s ohledem na charakter trestné činnosti, pak nemá namítané zpřísnění uloženého podmíněného trestu odnětí svobody oporu v trestním zákoně, ani pokud by nebyla odvoláním obviněného založena překážka zákazu změny k horšímu. Úvaha soudu, že bylo třeba kompenzovat skutečnost, že obviněnému jeden trest ubyl, je pak zcela irelevantní. V rámci rozhodování soudu prvního stupně v novém hlavním líčení totiž vyplývala ze zákazu reformace in peius pouze možnost uložení nejvýše jen podmíněného trestu odnětí svobody ve stejném rozsahu, jako ve zrušeném rozhodnutí. Pokud pak soud odvolací zamítl odvolání obviněného, kterým bylo ve výroku o trestu vytýkáno porušení zásady zákazu změny k horšímu a aproboval jako správný nový výrok o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uložen druh trestu nepřípustný, založil svým rozhodnutím dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť ze zákazu reformace in peius vyplývala možnost uložit nejvýš jen stejně přísný podmíněný trest odnětí svobody. Obviněný sice výslovně tento dovolací důvod nedeklaroval, ale z odůvodnění jeho dovolání je zřejmé, že se tak stalo nedopatřením a že tento dovolací důvod námitkami vytýkajícími chybné uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští (k jehož nápravě ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. slouží), sleduje. Vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2, věta druhá, tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 198/2006 ze dne 29. 8. 2006, jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 165/2005 ze dne 11. 4. 2006, současně i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně upozornila, že dle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. může toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas nejvyššího státního zástupce. S rozhodnutím v neveřejném zasedání pak souhlasila i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. a/ či b/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z hlediska tohoto dovolacího důvodu tak v řešeném případě nemohou obstát námitky dovolatele, v nichž tvrdí, že jeho vina byla soudy nesprávně zjištěna na základě prakticky pouze jednoho z vypracovaných znaleckých posudků (soudního znalce Ing. J.) a že druhý znalecký posudek (Ing. S.) soudy v potaz nebraly. Jedná se totiž o námitku směřující výhradně proti způsobu obstarávání, provádění a hodnocení důkazů soudy, a v důsledku tak vytýkající nesprávnou aplikaci ust. §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Provedení a hodnocení důkazů soudy obou stupňů lze však hodnotit jako provedené v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Je třeba konstatovat, že soudy zejména v odůvodnění přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, proč druhý z posudků považovaly za správný a proč uvěřily spíše závěrům z posudku znalce Ing. J., jehož závěry jsou ostatně doplněny a korespondují i s ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména záznamy o uskutečněném telefonním provozu mobilních telefonů obou odsouzených. Na tomto místě je proto nutné dodat, že uvedené výhrady vznesené dovolatelem jsou pouze takové, které směřují proti skutkovým zjištěním, která soudům co do jejich rozsahu i obsahu umožnila přijmout rozhodnutí, která jsou právě oněm skutkovým zjištěním i co do právní kvalifikace jednání dovolatele přiléhavá. Vznesenou námitku nelze proto pod zvolený dovolací důvod podřadit.
Nejvyšší soud tedy shledal, že dovolací námitky uplatněné z hlediska dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňují právní posouzení skutku toliko v té části, v níž je namítáno porušení zákazu reformace in peius (zákaz změny k horšímu) v opakovaném rozhodnutí nalézacího soudu poté, co jeho dřívější rozhodnutí bylo k odvolání obou obviněných zrušeno a věc vrácena k novému rozhodnutí. Dovolací soud zde poznamenává, že uvedenou námitku by bylo příhodnější uplatnit spíše v rámci dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se jedná o výtku, že soudem byl dovolateli uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a to právě s ohledem na citovanou zásadu. Ovšem jelikož se v tomto případě jedná o aplikaci trestního práva hmotného (ukládání trestů), má dovolací soud za to, že takovouto námitku je možné uplatnit rovněž v rámci dovolatelem zvoleného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o jiné nesprávné hmotně právní posouzení, přičemž shledal, že tato námitka je i důvodná.
V projednávaném případě je totiž nutno s dovolatelem souhlasit, že trest, který mu (a spoluobviněnému E. K.) byl v novém rozhodnutí soudu prvního stupně po zrušení jeho původního rozsudku uložen, nutno jednoznačně považovat za trest přísnější než ten, který mu byl uložen původně. V původním řízení před Okresním soudem v Náchodě byl dovolateli uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let společně s trestem zákazu činnosti řízení motorových vozidel v trvání dvou let, tedy tresty dvojího druhu. Následně soud odvolací rozhodl tak, že napadený rozsudek prvoinstančního soudu zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby rozhodl ve věci znovu. Důvodem tohoto kasačního rozhodnutí bylo, že odvolací soud dovodil, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, jelikož spáchaný trestný čin neměl souvislost s takovouto činností. Poté mu byl v novém řízení soudem prvního stupně uložen již toliko trest odnětí svobody, ovšem o jeden měsíc delší se zkušební dobou delší o měsíců šest, a to jako trest samostatný, tedy již bez trestu zákazu činnosti.
Dovolací soud má tak za to, že celkově je nutné takto nově uložený trest považovat za trest přísnější, v jehož důsledku je život dovolatele omezen více oproti trestu uloženému mu rozhodnutím původním. Je sice pravda, že mu byl v novém řízení uložen již jen trest odnětí svobody jako trest samostatný, k tomu ovšem došlo poté, co soud odvolací dospěl k názoru, že podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti nebyly vůbec splněny. Kritéria pro posouzení přísnosti uloženého trestu a v této souvislosti i pro posouzení toho, zda v novém rozhodování soudu prvního stupně došlo ke změně rozhodnutí ve prospěch či v neprospěch obviněného (§259 odst. 4 tr. ř. a §264 odst. 2 tr. ř.), je tak dle přesvědčení dovolacího soudu nutno posuzovat toliko pokud jde o samotný trest odnětí svobody. Jestliže tedy byl nově ukládaný trest odnětí svobody dovolateli prodloužen o jeden měsíc a zkušební doba o půl roku, je třeba jej považovat za trest zjevně přísnější. Nutno tedy přisvědčit námitce dovolatele, že byla soudy v rámci jejich rozhodování porušena zásada zákazu reformationis in peius, neboť novým rozsudkem soudu prvního stupně došlo ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch a tím k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Protože Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání J. M. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 165/2005 ze dne 11. 4. 2006 ve výroku o trestu, přičemž za použití ustanovení §261 a §265k odst. 2 poslední věta tr. ř. (princip beneficium cohaesionis) shodně rozhodl i ohledně spoluobviněného E. K. V rámci tohoto výroku zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání.
V novém řízení se Okresní soud v Náchodě bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.) z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností rozhodnout znovu o trestu, který bude nutno oběma obviněným uložit, přičemž v úvahu bude třeba vzít i ust. §265s odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka