ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.97.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 97/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2007 dovolání obviněného B. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 3 To 233/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 116/2005, a rozhodl takto:
Dovolání B. T. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 12 T 116/2005, byl obviněný B. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona, za který byl podle §247 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zákona, §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 roku. Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu právního stupně podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti k náhradě škody a podle §229 odst. 2 tr. řádu o odkázání poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění B. T., J. L. a M. Š. dne 2. 5. 2005 kolem 15.00 hodin za vzájemné součinnosti, z prostoru firmy A. majitele Z. A. odcizili počítač blíže nezjištěné značky s příslušenstvím, kopírku značky Mita DC-1255, kancelářský stůl, kancelářskou židli, faxový přístroj značky Panasonic, vrtačku značky OK, malý kompresor značky Mecafer, stolní brusku značky Agojama, vrtací kladivo značky Interspar, ruční kruhovou brusku značky Bavaria a tiskárnu značky Hewlett Packard, a když se přítomná M. K. snažila služebním mobilním telefonem zavolat majiteli firmy, který nebyl přítomen, přistoupil k ní obviněný B. T. a nečekaně jí z ruky vytrhl mobilní telefon značky Siemens C 35, čímž poškozené firmě A. – Z. A., způsobili škodu ve výši 4 700,- Kč a majiteli odcizené tiskárny L. s., s. r. o., škodu ve výši 300,- Kč, tedy škodu v celkové výši 5 000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění i poškozený A. svá odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě.
Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 233/2006 jednak podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu zprostil obviněné J. L. a M. Š. obžaloby, jednak podle §256 tr. řádu zamítl odvolání B. T. a poškozeného Z. A.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný B. T. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá výrok soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konkretizuje své výše uvedené tvrzení tím, že dle jeho názoru
- právní kvalifikace skutku je zjevně nesprávná a nemá své opodstatnění dle dikce trestního zákona,
- jednáním obviněného nebyla naplněna materiální podmínka trestného činu podle §3 odst. 2 tr. zákona, to znamená, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, když jinak vykazuje znaky trestného činu,
- nebyla prokazatelně zjištěna výše způsobené škody, tak jak ji stanovil nalézací soud a odvolací soud se s tímto způsobem stanovení škody ztotožnil,
- hodnota odcizených věcí v době spáchání skutku je nižší než 5 000,- Kč, a tudíž jednání, kterého se dopustil, není trestným činem,
- v daném případě stojí proti sobě dvě vzájemně si odporující tvrzení, a to tvrzení obviněného proti tvrzení poškozeného, a dále k popisu skutku pod §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona výpovědi M. K., a proto bylo nutné, aby věrohodnost takových výpovědí, které jsou v protikladu k výpovědi pachatele byla vyhodnocena vyčerpávajícím způsobem, jestliže nelze jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, je třeba při zachování „in dubio pro reo“ zvolit variantu pro obžalovaného příznivější.
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel zejména v nesprávné právní kvalifikaci, pokud soud usoudil, že obviněný spáchal trestný čin krádeže ve smyslu §247 odst. 1 písm. a) a písm. d) tr. zákona a dále ve vadném stanovení výše škody, tedy v objektivizaci hodnoty odcizených věcí, přičemž stanovení výše škody byla pro naplnění materiální podmínky trestného činu ve smyslu §3 odst. 2 tr. zákona zásadní, a přesto se oba soudy s námitkami obviněného, resp. obhajoby vůbec nevypořádaly a v odůvodnění svých rozhodnutí ji zcela obešly opakováním zjištěných skutečností, bez jakékoliv konkrétní argumentace na konkrétní námitky obhajoby právě ve vztahu ke zjištění škody, přičemž skutečná výše způsobené škody nebyla prokazatelně zjištěna.
V další části odůvodnění svého dovolání obviněný namítá, že nemohlo jít o krádež, neboť poškozený A. nebyl činu vůbec přítomen, nemohlo tedy jít o odcizení věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Dále uvádí, že výpověď svědkyně M. K. byla zcela lživá, obviněný její tvrzení popírá a uvádí svou vlastní skutkovou verzi.
Obviněný rovněž namítá neobjektivitu a nedostatečnost odborného vyjádření znalce J. V. pokud jde o hodnotu odcizených věcí, a to zejména proto, že toto vyjádření bylo zpracováno, aniž by byly předmětné movité věci prohlédnuty, aniž by bylo zjištěno, zda jsou funkční či poškozené a v jakém rozsahu, ačkoli obviněný nabízel orgánům činným v trestním řízení zpřístupnění těchto věcí za účelem vypracování řádného znaleckého posudku. Námitky vznáší obviněný i proti hodnocení důkazu provedeného znaleckým posudkem JUDr. J., přičemž způsob, jakým stanovil tento znalec hodnotu odcizených věcí, označuje za pouhou licitaci. Opakuje tedy svůj názor, že stanovení výše škody bylo nesprávné, nemá oporu v provedeném dokazování a z tohoto pohledu tedy považuje rozhodnutí obou soudů za zmatečné a nepřezkoumatelné. Kromě toho obviněný namítá, že soud nesprávně posoudil otázku zástavy předmětných věcí; v této souvislosti poukazuje na rozpor mezi výpovědí obviněného a výpovědí poškozeného a namítá že soud tento rozpor ve výpovědích nevyložil ve prospěch obviněného, nýbrž naopak.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K obsahu podaného dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Pokud jde o námitku dovolatele týkající se vyhodnocení výpovědi svědkyně K., má státní zástupce za to, že tato námitka neodpovídá použitému dovolacímu důvodu. Poukazuje při tom na znění skutkové věty, z něhož je zřejmé, že znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona považuje soud za naplněné právě jednáním obviněného vůči M. K. a nikoli vůči Z. A.
Pokud jde o námitky týkající se hodnoty předmětných věcí (zejména s ohledem na vyhodnocení výpovědi znalce JUDr. J.), pak státní zástupce upozorňuje, že sice tento znalec původně veškeré odcizené věci ohodnotil částkou 4.800,- Kč, nicméně v průběhu dokazování při hlavním líčení nově stanovil hodnotu počítače (s přihlédnutím k tomu, že počítač byl funkční). Státní zástupce tedy neakceptuje názor dovolatele, že postup soudu v této věci byl pouhou licitací, neboť byly logicky a správně zohledněny výsledky provedeného dokazování, byly promítnuty i do znaleckých závěrů ohledně výše způsobené škody, tedy do skutkových zjištění opodstatňujících závěr o naplnění zákonného znaku trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm,. a) tr. zákona.
Státní zástupce dochází k závěru, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání; dovolání považuje za zjevně neopodstatněné a navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu toliko zčásti.
Námitky dovolatele týkající se jednak výše způsobené škody, jednak posouzení otázky zástavy (a nikoli tedy krádeže) předmětných věcí, jakož i v této souvislosti vznesené námitky ohledně důvěryhodnosti výpovědi svědkyně K. a poškozeného A. nelze z hlediska zákonného dovolacího důvodu akceptovat. Svou podstatou se totiž jedná o námitky napadající samotná skutková zjištění soudu a postupu soudu při dokazování a hodnocení důkazů. Na tom nic nemění skutečnost, že od údajného nesprávného skutkového zjištění pak dovolatel následně dovozuje rovněž chybné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však sleduje zcela opačnou situaci, tedy případ, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení, tedy kdy je právní posouzení primární příčinou nesprávnosti rozhodnutí, nikoli kdy je důsledkem údajného nesprávného skutkového zjištění. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek k revizi skutkových zjištění neslouží, dovolací soud je naopak učiněnými skutkovými zjištěními z předchozího řízení vázán. Dovolání nemá povahu dalšího odvolání a Nejvyšší soud není soudem řádné třetí instance.
Námitky proti skutkovým zjištěním soudu se tedy neslučují jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s žádným jiným z dovolacích důvodů uvedených v jejich taxativním výčtu dle §265b odst. 1 tr. řádu. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo pouze na výše uvedené námitky (byť podrobně odůvodněné), muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud však současně dospěl k závěru, že jako námitku slučitelnou se zákonným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze akceptovat z obsahu dovolání pouze tu námitku, v níž obviněný vytýká pochybení při aplikaci ustanovení §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, tedy kde namítá nesprávné právní posouzení naplnění znaku spáchání činu na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Tuto námitku však považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněnou. Ze skutkových zjištění soudu je totiž zjevné, že tento znak byl jednání obviněného naplněn tak, jak je popsáno ve skutkové větě (a blíže rozvedeno v odůvodnění soudů obou stupňů), přičemž znění skutkové věty není se zmíněnou právní kvalifikací nikterak v rozporu. Skutečnost, že obviněný sám popírá pravdivost tvrzení popsaného v popisu skutku, není možno v řízení o dovolání považovat za nikterak relevantní, neboť – jak výše uvedeno – skutková zjištění učiněná v řízení předcházejícím dovolání jsou pro dovolací soud závazná, dovolání neslouží k jejich revizi a jestliže nesprávné právní posouzení dovolatel odvozuje od údajného nesprávného skutkového zjištění, pak k námitce tohoto druhu nelze přihlédnout, resp. nelze ji mít za opodstatněnou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno – Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného B. T. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. března 2007
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h