ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1245.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1245/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci navrhovatelky J. K., zastoupené advokátkou, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 47/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č.j. 30 Co 311/2006-24, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se zamítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2006, č.j. 30 Co 311/2006-24, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. dubna 2006, č.j. 13 C 47/2006-4, kterým bylo podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastaveno řízení o povolení obnovy detenčního řízení, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, které bylo vedeno
u tohoto soudu pod sp.zn. L 92/98. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení ve věci návrhu na povolení obnovy detenčního řízení zastavil, protože pokračování v řízení brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§104 odst. 1 o.s.ř. a §159a
odst. 5 za použití §167 odst. 2 téhož zákona). Návrh na obnovu řízení ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. L 92/98 byl totiž zamítnut již usnesením téhož soudu ze dne 2. dubna 1999, sp zn. Nc 925/99, s poukazem na to, že usnesení
ve věci sp.zn. L 92/98 nebylo rozhodnutí ve věci samé.
Usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno navrhovatelce dne
29. prosince 2006, přičemž právní moci nabylo téhož dne.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu navrhovatelka podala dne 22. února 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Podává je z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka především nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, a má zato, že rozhodnutí podle §191b odst. 4 o.s.ř. je rozhodnutím ve věci samé v prvním stádiu detenčního řízení. Proto rozhodnutí soudu, ve kterých byl konstatován opak, nemohou tvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se tak ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř. Přihlédl k tomu, že je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání je založena ustanovením §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Poté toto rozhodnutí přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že je třeba je považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Ten je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale
i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny
v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu zjištěny nebyly.
Podle §159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Podle §191a o.s.ř. ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit
do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (odst. 1). Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo (odst. 2).
Podle ustanovení §191b odst. 4 o.s.ř. do sedmi dnů ode dne, kdy došlo
k omezení podle §191a o.s.ř., soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo
ze zákonných důvodů (§191a odst. 1 o.s.ř.).
Sama dovolatelka nepopírá, že již v minulosti byl její návrh na povolení obnovy řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn. L 92/98 zamítnut. Zásadním argumentem tohoto dovolání je, že nebylo správné posuzovat rozhodnutí podle §191b odst. 4 o.s.ř. jako rozhodnutí vydané nikoliv ve věci samé. Zde však odvolací soud vyšel z ustáleného názoru na charakter tohoto rozhodnutí, jemuž se nepřisuzuje statut rozhodnutí ve věci samé, což argumentace dovolání není způsobilá zvrátit. Proto je nutno uzavřít, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto bylo dovolání zamítnuto (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o.s.ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Pavel Pavlík,v.r.
předseda senátu