ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1273.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1273/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a) J. K.,, a b) V. K., zastoupených advokátem, proti žalované Č. p. a.s., o zaplacení 701.936,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 25 C 268/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2006, č.j. 20 Co 427/2005-175, takto:
Dovolání žalobců se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali žalobou po žalované zaplacení částky 701.936,- Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění. Uvedli, že dne 12.8.2002 v 10.15 hodin uzavřela žalobkyně a) s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění své domácnosti na adrese P. 5 – Z., mimo jiné též pro pojistné nebezpečí povodně a záplavy. Dne 13.8.2002 a v následujících dnech došlo v důsledku povodně ke zničení veškerého zařízení a vybavení pojištěné domácnosti. Žalobci dne 7.9.2002 uvedenou pojistnou událost oznámili žalované. Dopisem ze dne 2.10.2002 však žalovaná odmítla pojistné plnění s odůvodněním, že v daném případě chybí prvek nahodilosti, když v době uzavření pojistné smlouvy bylo již obecně známo, že místo pojištění bylo prokazatelně ohroženo povodní.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. dubna 2004, č.j. 25 C 268/2003-55, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí založil na závěru, že pojistná událost nesplňuje znak nahodilosti, neboť pojistná smlouva byla uzavřena v době, kdy probíhala v P. tzv. druhá povodňová vlna, a účastníci pojistné smlouvy tedy věděli, že pojistná událost již nastala, respektive, že dojde k enormním záplavám rozsáhlého území města, včetně místa pojištění.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 2004, č.j. 20 Co 452/2004-107, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil názor, že v projednávané věci je třeba postavit najisto, že žalobcům v době sjednání pojištění muselo být známo, že k pojistné události, z níž nárokují pojistné plnění, dojde. Soudu prvního stupně vytkl, že se povodňovou situací v P. v rozhodné době zabýval pouze v obecné rovině bez vztahu ke konkrétnímu místu pojištění. V uvedeném směru uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování.
V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 28. července 2005, č.j. 25 C 268/2003-149, rozhodl, že nárok žalobců z pojistné události, ke které došlo v ranních hodinách dne 13.8.2002, je důvodný, s tím, že o výši uplatňovaného nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Soud prvního stupně vycházel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o pojišťění domácnosti na adrese P. 5 – Z., dne 12.8.2002 v 10.15 hodin. Podle zápisu z prohlídky škod ze dne 7.9.2002 došlo k zaplavení bytu žalobců v přízemí a prvním patře obytného domu na uvedené adrese dne 13.8.2002 v 8.00 hodin ráno, dne 12.8.2002 v 19.30 hodin byla oznámena evakuace a věci byly přeneseny do prvního podlaží. Přízemí bylo zaplaveno po strop, první patro do výše 60-70 cm. Dopisem ze dne 2.10.2002 žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění s odůvodněním, že událost zaplavení pojištěné domácnosti postrádá prvek nahodilosti. Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 8.8.2002 v 15.00 hodin byl v P. vyhlášen I. stupeň povodňové aktivity, téhož dne ve 20.00 hodin byl vyhlášen II. stupeň povodňové aktivity (tzv. pohotovost), dne 12.8.2002 v 11.00 hodin byl vyhlášen III. stupeň povodňové aktivity (stav ohrožení) a téhož dne v 18.00 hodin vyhlásil předseda Vlády ČR pro Prahu nouzový stav do 24.00 hodin dne 22.8.2002. Evakuace pro ohrožená území (včetně bydliště žalobců) byla vyhlášena centrálně dne 12.8.2002, počínaje 22.00 hodinou. Podle hromadného zápisu o kalamitních škodách vzniklých na území ČR ze dne 26.8.2002 došlo k prvním majetkovým škodám v lokalitě Z. dne 12.8.2002 v 8.00 hodin, vyvrcholení kalamitních škod došlo dne 14.8. v 11.00 hodin. Původní informace byly na dvaceti až padesátiletou vodu, až 13.8. ve 4.00 hodin ráno přišly informace o stoleté vodě. Dne 12. 8. okolo 12.00 hodiny bylo rozhodnuto o přípravě evakuace týkající se ulice S. s tím, že se jedná o padesátiletou vodu. Varování ohledně evakuace probíhalo po poledni 12.8.2002, v odpoledních hodinách byly téměř všechny objekty v této ulici vyklizeny, okolo 22.00 hodiny zde byl 1 metr vody.
Na základě uvedeného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že v předmětné věci je dán prvek nahodilosti ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Všeobecných podmínek žalované pro pojištění majetku (VPPM), jakož i doplňkových podmínek žalovaného pro pojištění domácnosti (DPPD). Konstatoval, že dle Čl. 2 DPPD bylo pojištění sjednáno mimo jiné též pro pojistné nebezpečí povodně a záplavy, přičemž podle Čl. 13 odst. 6 DPPD se povodní rozumí zaplavení větších či menších územních celků vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo nádrží, nebo tyto břehy a hráze protrhla anebo byla způsobena náhlým a neočekávaným zmenšením průtočného profilu odtoku. Pojistnou událostí z důvodu pojistného nebezpečí povodně je pak takové poškození nebo zničení věci, které bylo způsobeno mimo jiné přímým působením vody z povodně. Soud prvního stupně poukázal na to, že pojistná smlouva byla mezi účastníky uzavřena 12.8.2002 v 10.15 hodin, informaci o evakuaci obdrželi žalobci až tohoto dne v 19.30 hodin a jejich byt byl zaplaven v ranních hodinách dne 13.8.2002. Žalobci po vyhlášení evakuace zabezpečili svůj majetek před případným zničením tím, že cennější věci odnesli do prvního patra, neboť se domnívali dle obdržených informací, že se bude jednat o dvacetiletou, případně padesátiletou vodu. Následně ve 4 hodiny ráno dne 13.8.2002 obdržela Městská část P. 5 informace, že se na P. valí velká voda. Je tedy zřejmé, že prvek nahodilosti byl prokázán a dokonce je pro povodeň v roce 2002 všeobecně znám. Pokud tedy k pojistné události poškození majetku žalobců v jejich bytě v obytném domě došlo až po účinnosti smlouvy, tj. v ranních hodinách dne 13.8.2002, žalobci řádně tuto pojistnou událost nahlásili a po právu se domáhají pojistného plnění podle ustanovení §806 obč. zák.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2006, č.j. 20 Co 427/2005-175, mezitímní rozsudek Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 28. července 2005, č.j. 25 C 268/2003-149, změnil jen tak, že nárok žalobců je důvodný co do základu, jinak jej potvrdil. Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolací námitce žalované zdůraznil, že ze samotné okolnosti, že v P. jako v jednom územním celku byl vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity, pak nelze učinit závěr o probíhající povodni v konkrétním místě pojištění žalobců. Soud prvního stupně se proto správně v intencích uvedeného právního názoru, vysloveného v předchozím zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze, soustředil na zjištění povodňové situace v okolí domu žalobců v městské části Z., což bylo pro posouzení věci rozhodující. Z tohoto hlediska učinil skutkový závěr, ze kterého je zřejmé, že v době uzavření smlouvy dne 12.8.2002 v 10.15 hodin povodeň v místě bydliště žalobců neprobíhala, ani nebylo zřejmé, že k zaplavení jejich bytu s určitostí dojde. Odvolací soud rovněž odmítl odvolací námitku žalované o neplatnosti pojistné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy jako neopodstatněnou. Žalobci neměli v době jejího sjednání konkrétní informace, z nichž by mohli dovodit, že dojde k zaplavení jejich domu, a nemohli tudíž předvídat, že se tak s určitostí stane. Smlouvu tedy uzavřeli v dobré víře a nejde z jejich strany o zneužití práva.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje ve skutečnosti, že napadeným rozhodnutím byla řešena právní otázka výkladu legálního termínu „nahodilá událost“ uvedeného v ustanovení §788 odst. 1 obč. zák. ve znění platném do 31.12.2004. Posouzení této otázky je přitom určující nejen pro konečné rozhodnutí ve věci samé, ale může mít zásadní význam i pro další případná řízení, jejichž předmětem bude výklad zákonného termínu „nahodilost“, ať už dle ustanovení §788 odst. 1 obč. zák. či dle ustanovení §2 zák č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v platném znění. Namítá, že za nahodilost již nelze považovat takový stav, kdy míra jistoty, že dojde k určité události, je vyšší než za normálního klidového stavu (za „klidu živlů“). Za počátek narušení klidového stavu lze nepochybně označit vznik pojistného nebezpečí, tj. nově vzniklou, reálně existující situaci, která může být způsobilá v průběhu svého dalšího vývoje vyvolat pojistnou událost. Nahodilost tedy existuje jako objektivní kategorie nezávislá na vůli účastníků pojistného vztahu. O nahodilosti ve smyslu právním nelze hovořit, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí. V takovém případě nastává kvalitativně zcela jiná situace, než která existovala předtím, než ke vzniku pojistného nebezpečí došlo. Prvek nahodilosti v tomto případě zcela absentuje, ale především je třeba nahodilost ve smyslu právním vykládat zcela jinak. „Nahodilost“ nelze zaměňovat s „pravděpodobností,“ která samozřejmě stejně jako nahodilost neznamená jistotu, ale z hlediska významu znamená něco zcela odlišného. Musí se jednat o objektivně zjistitelnou kategorii, nikoliv o subjektivní pocit vnímání míry ohrožení (rizika). Z uvedených důvodů je žalovaná přesvědčena, že odvolací soud věc po právní stránce neposoudil správně a v důsledku tohoto pochybení rozhodl ve věci nesprávně. Žalovaná navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalobci se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a zavázal žalovanou k náhradě nákladů všech soudních řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je založena ustanovením §237 odst.1 písm.b) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o.s.ř.).
Žalovaná v dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem v závěrech o výkladu pojmu „nahodilé události“ označené v pojistné smlouvě podle ustanovení §788 odst. 1 obč. zák. ve znění platném do 31.12.2004.
Výklad této právní otázky byl v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již řešen. Byl přijat názor, že nahodilou událostí je skutečnost určená pojistnými podmínkami, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, v době vzniku pojištění však nevědí, zda nastane, popřípadě kdy nastane. Nahodilou není událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, ani událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje, popř. ten, komu v případě pojistné události vznikne právo na plnění. Nahodilou událostí může být i skutečnost nastalá v době, kdy hrozí vysoký stupeň vzniku pojistného nebezpečí; není však správný názor, že obecně nelze hovořit o nahodilosti, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí na jiných místech, než na kterých se nachází pojištěný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.2006, sp. zn. 30 Cdo 427/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, číslo sešitu 4, ročník 2007, str. 140 – 142).
Z uvedeného právního názoru - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud v projednávané věci vycházel.
Protože odvolací soud věc rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit, dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Jelikož nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., a protože zjištěna nebyla ani jiná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť dovolání směřovalo proti mezitímnímu rozsudku odvolacího soudu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu