ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1745.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1745/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci umístěné H. T., zastoupené advokátem, o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. L 452/2005, o dovolání P. l. B., státní příspěvkové organizace, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co 437/2006-48, takto:
I. Dovolání P. l. B., se odmítá.
II. Umístěná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 30 Co 437/2006-48, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. června 2005, č.j.
L 452/20-12 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. října 2005, č.j. L 452/2005-23) tak, že se odvolání (umístěné) neodmítá. Současně změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. dubna 2005, č.j. L 452/2005-4, tak, že vyslovil, že převzetí H. T., do ústavu zdravotnické péče není v souladu se zákonnými důvody (§191a násl. občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. ledna 2007 (P. l. v B. bylo doručeno téhož dne).
Proti usnesení Městského soudu v Praze podala P. l. v B. dne 14. února 2007 dovolání, o němž má zato, že je přípustné. Uplatňuje pak dovolací důvody odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Vyslovuje zejména přesvědčení, že k převzetí paní H. T. do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů, přičemž rozhodnutím odvolacího soudu byla zasažena práva dovolatelky. Proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř., přičemž bylo podáno ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno k tomu legitimovaným subjektem, přičemž dospěl k negativnímu závěru.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§240 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o.s.ř.). Podle §94 o.s.ř. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé (odst.1). Účastníky řízení jsou také navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (odst. 2). Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka (odst. 3). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí
(odst. 4).
Podle §191a odst. 1 o.s.ř. ústav vykonávající zdravotnickou péči, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit
do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu.
Z ustanovení §191b o.s.ř. vyplývá, že o každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle §191a o.s.ř.(dále jen \"umístěný\"), zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle §191a odst. 1 o.s.ř. nebo omezení podle §191a odst. 2 o.s.ř. (dále jen \"převzetí\") a dalším držení v ústavu (dále jen „detenční řízení“), ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení (odst. 1). Umístěný je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení zástupcem, jehož si zvolí; o tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech (§5 o.s.ř.) musí být umístěný, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, poučen. Nezvolí-li si umístěný zástupce, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů (odst. 2). Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle §191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (odst. 4).
Podle ustanovení §191c odst. 1 a 2 o.s.ř. se usnesení podle §191b odst. 4 doručí umístěnému, ledaže ten podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci nebo opatrovníkovi pro řízení a ústavu. Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.
Smyslem detenčního řízení je výlučně ochrana jednoho ze základních lidských práv. Tomu odpovídá článek 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, který předpokládá, že zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu, přičemž takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Tuto povinnost následně formuluje již zmíněné ustanovení §191a odst. 1 o.s.ř. a §191b odst. 4 téhož zákona. Současně je upravena i v §24 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Z logiky věci vyplývá, že ten, o jehož umístění v ústavu jde, je účastníkem tohoto řízení, v němž má být vysloveno, zda jeho převzetí do ústavu došlo ze zákonných důvodů či nikoliv. Ostatně o jeho účastenství v tomto řízení se výslovně zmiňuje ustanovení §191b odst. 2 o.s.ř.
Pokud se týče ústavu, který je povinen učinit oznámení podle §191a o.s.ř., nemá v tomto případě ani status žalobce ani navrhovatele, ani toho, o jehož právech nebo povinnostech by mělo být v řízení jednáno (§90 a §94 odst. 1 o.s.ř.). Za účastníka tohoto řízení jej případně neoznačuje ani zákon v ustanoveních týkajících se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, a to přes skutečnost, že jinak tomuto ústavu dává oprávnění se proti rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody (které se ústavu doručuje), odvolat (§191c odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Protože pak podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. je k podání dovolání legitimován pouze účastník řízení, pak dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení §191b odst. 4 o.s.ř., není oprávněn podat příslušný ústav zdravotnické péče.
V posuzovaném případě je proto třeba dovolání podané P. l. v B. kvalifikovat tak, že bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. b/ téhož zákona). Proto Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§10a o.s.ř.) nezbylo, než dovolání odmítnout. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu