ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1950.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1950/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. T., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. r., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 100/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2006, č.j. 1 Co 198/2005-89, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), aby mu žalovaný zaplatil částku 2,000.000,- Kč a dále mu platil měsíčně 250.000,- Kč od 28. července 2004
do doby, než bude vlastnit jakýkoliv doklad o své totožnosti. Návrh odůvodňoval tím, že pod záminkou špatně vedeného nebo změněného rodného čísla, mu byl vystaven nový občanský průkaz s pozměněným rodným číslem, který však za žádných okolností nepřevezme do řádného rozhodnutí nezávislého soudu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. května 2005, č.j. 23 C 100/2004-59, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z provedených důkazů vzal
za prokázáno, že dne 19. listopadu 1953 se narodily v nynější České republice dvě děti. Šlo o žalobce J. T., který se narodil tohoto dne ve Z. H., okres B., přičemž stejného dne se narodil v H. K. P. Z. Žalobci bylo přiděleno dne 27. října 1967 rodné číslo 53-11-19/225 a P. Z. rodné číslo 53-11-19/229. Soud dovodil, že při práci s původní evidencí (konkrétně se soupisovým lístkem) došlo k lidské chybě, a to při přepisu rodného čísla na zadní stranu rodného listu dne 2. prosince 1967, kdy bylo v rodném čísle žalobce mylně uvedeno za lomítkem číslo 229, místo čísla 225. Neobstojí, že žalovaná žalobci úmyslně změnila rodné číslo, protože k žádné změně tohoto rodného čísla nedošlo. Žalobce má přiděleno stále stejné rodné číslo s číslem za lomítkem 225. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani skutečnost, že mu byl v roce 1993 vystaven občanský průkaz s chybným číslem za lomítkem 229.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. března 2006, č.j. 1 Co 198/2005-89, k odvolání žalobce podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud především poukázal na skutečnost, že žalobce vymezil tvrzený zásah do svých osobnostních práv tím, že mu byl vystaven nový občanský průkaz s rodným číslem, za jehož lomítkem je uvedeno číslo 225, přičemž tak mělo jít o změnu jeho původního rodného čísla. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci bylo přiděleno rodné číslo 531119/225. Žalobci byl vydán doklad o přidělení rodného čísla. Z něho vyplývá, že k tvrzenému zásahu do osobnostních práv žalobce, který měl být představován svévolnou změnou rodného čísla, nedošlo.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 12. dubna 2006, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci žalobce napadl dne 18. května 2006 včasným dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z naplnění předpokladů ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. když má zato, že otázkou zásadního právního významu je, jak odvolací soud vymezil skutek, jenž je předmětem žaloby. Podává je výslovně z důvodu vymezeného ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obsah dovolání však svědčí též o faktickém uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř.) Dovolatel připomíná z hlediska skutkových zjištění, že se závěrem, že má mít rodné číslo s koncovým číslem 225, nesouhlasí, přičemž v řízení před soudy obou stupňů předložil listiny, ze kterých je podle jeho názoru zřejmé, že má mít rodné číslo s koncovkou 229. Proto jakékoliv manipulace s rodným číslem s koncovkou 225 jsou nezákonné. Není proto správný názor soudů, že k zásahu do jeho osobnostních práv nedošlo.
Nadto se soudy nezabývaly celým obsahem žaloby, neboť ta nevztahuje okamžik počátku zásahu k vystavení občanského průkazu (žalobci) v roce 2003, ale popisuje události minimálně v průběhu let 1993 až 2004. Po právní stránce měl být hodnocen celý skutek spočívající v postupu orgánů státní správy při manipulaci s rodným číslem (žalobce) popsaný v žalobě. Dovolatel proto navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se stručně vyjádřila žalovaná podáním ze dne 2. června 2006, jímž se ztotožnila s napadeným rozsudkem. Protože má současně za to, že dovolání v této věci není přípustné, navrhla, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle
§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Tak tomu však v souzené věci není.
Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen
z hlediska námitek obsažených v dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se
od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení
a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a)
a b) o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena jedině v případě, že
v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004).
Jak již bylo uvedeno, dovolání v souzené věci výslovně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Současně však fakticky namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), stejně jako nedostatky ve skutkových zjištěních (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.). Tyto důvody se však při úvaze o tom, zda je napadené rozhodnutí rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, v souzené věci (s ohledem na již podaný výklad) neuplatní.
Pokud dovolání vychází z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání v označené věci však neobsahuje argumentaci, která by fakticky byla způsobilá zpochybnit správnost úvah odvolacího soudu při aplikaci ustanovení §11 násl. o.z.
Jestliže s přihlédnutím k popsanému konkrétně zjištěnému skutkovému stavu (když předpoklady pro přezkum správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu nebyly, jak již bylo vyloženo, v tomto dovolacím řízení dány) soudy obou stupňů dospěly k závěru, že ve smyslu ustanovení §11 násl. o.z. nedošlo popsaným způsobem k zásahu do osobnostních práv žalobce, pak jde o závěr přiléhavý. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto nelze považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Jestliže tak není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) toto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu