ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2028.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2028/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně A. R., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. R., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 16 C 32/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2006, č.j. 1 Co 227/2005-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. září 2004, č.j. 16 C 32/2004-42, rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti způsobem ve výroku podrobně uvedeným (výroky I. až V.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17.800,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé jen tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 25.000,- Kč, a jinak jej potvrdil. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.954,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu – a to jen ohledně výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a jímž sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení – včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.”), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však výrok o nákladech řízení není. Ke shodný závěrům dospěl Nejvyšší soud již v rozhodnutí publikovaném pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, str. 48-49.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný, jako osoba, jejíž podání (dovolání) bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu