ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2328.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2328/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce A. M. s. r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalované P. Č. s., a. s., o zaplacení 276.894,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 21/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2005, č. j. 9 Cmo 149/2005 - 167, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2005, č. j. 9 Cmo 149/2005 - 167, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 4. 12. 2001, domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 276.894,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 14. 3. 2001 do zaplacení, představující rozdíl mezi přiznaným pojistným plněním z pojistné události a konečnou cenou za opravu vozu tovární značky V. T. TDI, rok výroby 1998, č. motoru 124052.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 12. 2004, č. j. 37 Cm 21/2002 - 135, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl
k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována, neboť v průběhu řízení došlo k přechodu povinnosti, o niž v řízení jde, na K., p., a. s., jako pojišťovnu přebírající, a to na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva financí
ze dne 2. 1. 2004, č. j. 332/255/2004.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání.
Při odvolacím jednání zástupkyně žalobce navrhla, aby na místo žalované vstoupila
do řízení K., p., a. s.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2005, č. j. 9 Cmo 149/2005 - 167, rozhodl, že návrhu žalobce na změnu účastníka na straně žalované se nevyhovuje. S poukazem na to, že rozhodná právní skutečnost nastala za řízení před soudem prvního stupně, který žalobce s ohledem na vyjádření žalované ze dne 12. 1. 2004 vyzval k podání návrhu podle §107a o. s. ř. a současně jej poučil, že v případě nečinnosti bude v řízení pokračovat s dosavadní žalovanou, a dále na to, že zúčastnil-li by se žalobce jednání před soudem prvního stupně dne 13. 12. 2004, byly by mu k dispozici i listiny
o přechodu povinnosti, o niž v řízení jde, dospěl k závěru, že v režimu tzv. neúplné apelace nebyl naplněn odvolací důvod podle §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., když žalobce nebyl přítomen jednání před soudem prvního stupně, na nějž se omluvil, a soud prvního stupně věc v souladu s ust. §101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Procesní nástupnictví na straně žalované, které nebylo tvrzeno před soudem prvního stupně, je tak v odvolacím řízení tvrzením nepřípustným.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soud prvního stupně pochybil, když rozhodl bez toho, že by žalobce měl možnost případně učinit návrh na změnu účastníka na straně žalované, neboť rozhodné listiny, které žalovaný doručil soudu a na základě nichž soud vyzval žalobce k případnému návrhu změny, mu nebyly nikdy doručeny, ačkoliv o to žádal, ani se s nimi nemohl seznámit nahlédnutím do spisu, i když se o to opakovaně snažil. Kopie těchto listin se totiž ve spise nenacházely a k nahlédnutí do spisu nemohlo dojít proto, že se nacházel
u odvolacího soudu. Dále uvedl, že se nemohl zúčastnit jednání u soudu prvního stupně dne 13. 12. 2004, neboť k odročení na tento termín z původně stanoveného jednání
na 3. 12. 2004 došlo v krátkém čase. Z tohoto důvodu „nebyla a nemohla být jednáním žalobce založena nepřípustnost jeho tvrzení o procesním nástupnictví a jeho návrhu
na změnu účastníka na straně žalovaného“, neboť jej učinil bezprostředně poté, kdy se dozvěděl o obsahu rozhodných listin doručených soudu žalovaným; jeho návrhu
na změnu účastníka měl proto odvolací soud vyhovět. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo sice vydáno
po 1. 4. 2005 (dne 10. 10. 2005), avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. Čl. II bod 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o. s. ř., účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem,
a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ust. §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž
v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst. 1 o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2
o. s. ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde
(v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle ustanovení §90 o. s. ř. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti,
o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení
na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí.
Z uvedeného vyplývá, že k návrhu, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, jestliže po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, je legitimován výlučně žalobce. Právní úprava obsažená v ustanovení §107a o. s. ř. navazuje na ustanovení §90 o. s. ř., z něhož vyplývá, že je to žalobce, který určuje okruh účastníků tzv. sporného řízení (tím, že podal u soudu žalobu a vyjádřil v ní vůli vystupovat jako žalující strana ve sporu, a tím, koho v žalobě označil za žalovaného); je to proto toliko žalobce, který může s okruhem účastníků řízení - s výjimkou případu, kdy účastník řízení ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a kdy soud postupuje podle ustanovení §107 o. s. ř. - v průběhu řízení disponovat.
Podle ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení
ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků,
na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) odvolatel nebyl řádně poučen podle §119a odst. 1; e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
Procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení. Přezkoumává-li však odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému
tzv. neúplné apelace (srov. §205a o. s. ř.), jak tomu je v projednávané věci, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice
za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy, nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a žalobce navrhl vstup nového účastníka dříve, než odvolací soud o věci rozhodl (viz v právní teorii Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 383 - 384).
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě namítla, že ve sporu není pasivně věcně legitimována z důvodu, že pravomocným rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 2. 1. 2004, č. j. 322/255/2004, byl schválen P. Č. s., a. s., jako pojišťovně předávající, převod části pojistného kmene v odvětvích 1; 2; 3; 5; 7; 8; 9; 10; 11; 13; 15; 16; 18; neživotních pojištění uvedených v Části B a Části C Přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví
a o změně některých souvisejících zákonů, kde jsou podřazena pod skupiny neživotních pojištění a); b); c); e); na K., p., a. s., jako pojišťovnu přebírající, s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tj. od 2. 1. 2004, které současně předložila k důkazu. Je tedy nepochybné, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod povinnosti účastníka řízení (žalované), o něž v daném řízení jde, nastala již za řízení před soudem prvního stupně. Přestože soud prvního stupně žalobce vyzval k podání návrhu podle §107a o. s. ř. a současně jej poučil, že v případě nečinnosti bude v řízení pokračovat s dosavadní žalovanou, zástupkyně žalobce až při odvolacím jednání navrhla, aby na místo žalované vstoupila do řízení K., p., a. s.
S názorem odvolacího soudu, že v daném případě - v režimu tzv. neúplné apelace - „je procesní nástupnictví na straně žalované, které žalobcem nebylo tvrzeno před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení tvrzením nepřípustným“, se dovolací soud neztotožňuje. I když uvedená rozhodná právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod povinnosti účastníka řízení (žalované), o něž v daném řízení jde, nastala již za řízení před soudem prvního stupně, a žalobce až při odvolacím jednání navrhl, aby na místo žalované vstoupila do řízení K., p., a. s., jednalo se v odvolacím řízení (i v systému tzv. neúplné apelace) právě o případ, kdy k uplatnění procesního nástupnictví nebylo potřebné uvádět nové skutečnosti, popř. důkazy (ust. §205a odst. 1 o. s. ř.), neboť již za řízení před soudem prvního stupně byl na základě námitky žalované o nedostatku její pasivní legitimace ve sporu, uplatněné jako obrana proti žalobě, proveden důkaz citovaným rozhodnutím Ministerstva financí, na základě kterého byl převod povinnosti ze žalované na K., p., a. s., zcela jednoznačně prokázán. Není totiž rozhodující, zda konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, a jež nastala po zahájení řízení před soudem prvního stupně, byla v řízení před soudem prvního stupně prokázána žalobcem v souvislosti s jeho návrhem podaným podle §107a odst. 1 o. s. ř., či na základě důkazu, který v rámci obrany proti žalobě předložil žalovaný. Podstatné tudíž v posuzované věci je to, že žalobce v odvolacím řízení podal návrh, aby do řízení vstoupila na místo dosavadní žalované P. Č. s., a. s., K., p., a. s., a že skutečnost uvedená v ust. §107a odst. 1 o. s. ř. byla v řízení před soudem prvního stupně prokázána. Ostatně právě na tom, že uvedená právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod povinnosti, o niž v daném řízení jde, která nastala po zahájení řízení před soudem prvního stupně, byla v řízení prokázána, založil soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí opírající se o závěr, že žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je zrušil
a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty
za středníkem a §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu