ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2415.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2415/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce I. R., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. p. a. s., o zaplacení 333.088,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 2/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2006, č. j. 20 Co 57/2006 - 98, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 333.088,- Kč s 8,5 % úrokem ode dne 3. 9. 2001 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se žalovanou uzavřel dne 31. 8. 2000 smlouvu o pojištění domácnosti
v bytě v K. č. 18/3121 v P., kde v noci z 1. 9. na 2. 9. 2000 došlo ke vloupání a k odcizení věcí v celkové hodnotě 363.548,- Kč, přičemž pachatel nebyl zjištěn. Dále uvedl, že uplatnil nárok na pojistné plnění u žalované v odpovídající výši, přičemž vlastnictví k odcizeným věcem doložil písemnými doklady, které však ohledně fotoaparátů zn. O. a C. byly zpochybněny v trestním řízení, a žalobce byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin pojistného podvodu podle §250a trestního zákona. Na základě toho mu žalovaná sdělila, že není ve smyslu ust. čl. 12 bodu 8 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku (dále jen „VPPM“) povinna plnění poskytnout a že právo na toto pojistné plnění žalobci nevzniklo, i když svůj požadavek na zaplacení pojistného plnění snížil o částku 30.460,- Kč, odpovídající hodnotě fotoaparátů.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté co usnesením ze dne 16. 3. 2004, č. j. 22 C 2/2003 - 21, řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 158.979,- Kč zastavil, rozsudkem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 22 C 2/2003 - 79, žalobě ve zbývající části, tj. co do částky 174.109,- Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % od 3. 9. 2001 do zaplacení, vyhověl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 31. 8. 2000 v 17.00 hodin smlouvu o pojištění domácnosti
na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 00.00 hodin dne 1. 9. 2000 a že téhož dne zaplatil jednateli žalované pojistné. Dále bylo zjištěno, že mezi 15,00 hodin dne 1. 9. 2000 a 16,15 hodin dne 2. 9. 2005 došlo v bytě žalobce ke vloupání a odcizení věcí, že žalovaná po dodatečném doložení dokladů vyčíslila plnění na 154.194,- Kč a že žalobce dále zaplatil za zámečnické a sklenářské práce v souvislosti s odstraněním škod spojených s vloupáním částku 19.914,50 Kč. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 2. 2002, č. j. 6 T 37/2001 - 121, byl žalobce odsouzen
za trestný čin podvodu, kterého se dopustil tím, „že dne 18. 9. 2000 předal pracovníku žalované pojišťovny zfalšované doklady o nákupu fotoaparátů zn. O. a C.“; plnění za tyto věci však v daném řízení nepožaduje. Soud prvního stupně přisvědčil názoru žalobce, že nepravdivá tvrzení ohledně fotoaparátů nevyvracejí vlastnictví ostatních odcizených věcí, a proto dospěl k závěru, že podle §797 odst. 1 obč. zák.
a VPPM mu vznikl nárok na pojistné plnění ve výši utrpěné škody v částce 154.194,- Kč a nárok na pojistné plnění ve výši náhrady za zničené a poškozené věci v souvislosti s vloupáním ve výši 19.915,- Kč, tj. celkem 174.109,- Kč, neboť výše škody odpovídá maximální výši pojistného plnění podle uzavřené pojistné smlouvy.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2006, č. j.
20 Co 57/2006 - 98, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, částečně důkazy opakoval a dokazování doplnil dalšími listinnými důkazy. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 2. 2002, č. j. 6 T 37/2001 - 121, zjistil, že žalobce byl odsouzen za trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 18. 9. 2000 předal pracovníkovi žalované zfalšované paragony na částku 11.800,- Kč (fotoaparát zn. O.) a částku 18.660,- Kč (fotoaparát zn. C. a.) ve snaze získat pojistné plnění z důvodu jejich odcizení, přestože věděl, že jsou zfalšované, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců podmíněně. Odvolání žalobce bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 61 To 150/2002; v odůvodnění tohoto rozhodnutí městský soud uvedl, že „obžalovaný zcela účelově kategoricky trval na tom, že oba paragony mu vypsala tatáž osoba, což bylo v pozdější fázi trestního řízení znaleckým posudkem vyvráceno, a dokonce bylo prokázáno, že jeden z paragonů si vypsal sám obžalovaný. Za této situace je vina obžalovaného zcela nesporná a o jeho zavinění nemohou vzniknout žádné pochybnosti. Obžalovaný zcela vědomě předložil falešné paragony při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, čímž uvedl nepravdivé údaje, neboť objektivně uvedené typy fotoaparátů v dané době za udanou cenu a od předmětné firmy nezakoupil a ani zakoupit nemohl, jak svědci potvrdili…Na tomto závěru nemůže nic změnit obhajoba obžalovaného, že předmětné fotoaparáty skutečně vlastnil, že mu byly při krádeži odcizeny, že hodnota fotoaparátů mohla být stanovena znaleckým posudkem a že pojistný ústav mu dosud z této pojistné události žádné pojistné plnění neposkytl. Tyto námitky obžalovaného nemají žádný rozhodný význam v předmětné trestní věci, neboť jak bylo shora konstatováno, v trestním řízení byla řešena pouze vina obžalovaného za nepravdivé údaje ohledně dvou dílčích položek. Není však bez významu zdůraznit další podezřelé okolnosti ze spisu vyplývající, kdy obžalovaný prokazatelně nahlásil vloupání do svého bytu dne 2. září 2000 a do protokolu policii udal, že byt není pojištěn. Pojistnou smlouvu pak obžalovaný měl uzavřít 31. srpna 2000, tedy den před vloupáním do svého bytu, přičemž nepopírá, že smlouvu uzavřel se zástupcem Č. p., kterého zná, neboť s ním bydlí ve stejném domě“. Z vyšetřovacího spisu Policie ČR, OÚ vyšetřování, Praha 4, ČVS : OV4-2387/40-KR-2000, a to z úředního záznamu SVS ze dne 2. 9. 2000, dále odvolací soud zjistil, že poškozený (žalobce) do záznamu o operativním šetření téhož dne uvedl k výši škody: „cca 170.000,- Kč, nepojištěno“, a ze sdělení Policie ČR MO S. ze dne 29. 4. 2005, že v době od 25. 8. do 3. 9. 2000 došlo k dalším vloupáním do bytů v K., a dále, že žalobce v této věci při svém výslechu před soudem prvního stupně m.j. vypověděl :„ ...na dotaz policie jsem uvedl, že jsem neměl byt pojištěný, ale už je to v pořádku“. Odvolací soud na základě takto zjištěného skutkového stavu vzal za prokázané, že žalobce uvedl úmyslně žalovanou v omyl při uplatnění nároku na pojistné plnění tím, že jí předložil zfalšované paragony jako doklady o nákupu dvou fotografických aparátů O. a C., čímž se dopustil trestného činu pojistného podvodu, za nějž byl pravomocně v trestním řízení odsouzen. Okolnosti tohoto jednání žalobce jsou podle názoru městského soudu natolik závažné a natolik vybočují z rámce dobrých mravů, že vedou k závěru o úmyslu žalobce zneužít institutu pojištění. Není pravdivé jeho tvrzení, že v trestním řízení prokázal své vlastnictví k fotoaparátům a že šlo pouze o nevěrohodnost dokladu o výši kupní ceny, neboť to nevyplývá z trestních rozhodnutí. Dovodil, že jednání žalobce i jeho následný postoj k záležitosti pojistného podvodu jsou natolik závažnou okolností, že zpochybňují
i ostatní tvrzení žalobce o rozsahu pojistné události, což žalovaná důvodně pociťovala jako uvedení v omyl o podstatných okolnostech vzniku nároku a především jeho výše. Nelze pominout ani to, že žalobce uvedl do úředního záznamu policie dne 2. 9. 2000, že domácnost je nepojištěna, což spolu s jeho výpovědí dne 19. 10. 2004 vyvrací jeho opačné tvrzení, že toto nikdy neuvedl. Byť tedy trvají důvodné pochybnosti
o pravdivosti tvrzení žalobce, že pojistnou smlouvu uzavřel bezprostředně před pojistnou událostí, neprováděl odvolací soud v tomto směru další dokazování, neboť to za daného stavu považoval za nadbytečné. Dospěl k závěru, že žalovaná důvodně odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění v souvislosti s uplatněním nároku z předmětné pojistné smlouvy za odcizení věcí z bytu na označené adrese v souladu s čl. 12 bod 8 VPPM, což se vztahuje i na plnění za tzv. zachraňovací náklady, tj.
o odstranění bezprostředních škod v bytě a jeho zabezpečení. Pokud jde o náklady, jež žalobce vynaložil na zajištění svého osobního automobilu před odcizením (v důsledku odcizení klíčů od vozidla), tyto nelze uplatnit v rámci pojištění domácnosti pro tzv. výluku pojištění podle čl. 6 písm. c) Doplňkových pojistných podmínek pojištění domácnosti, neboť jde o povinnost předcházet pojistné události v rámci pojištění motorového vozidla.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že v trestním řízení byla zpochybněna toliko věrohodnost dokladů, jimiž prokazoval výši kupní ceny za fotoaparáty, nikoliv však skutečnost, že fotoaparáty byly jeho vlastnictvím. Neztotožňuje se s interpretací čl. 12 bodu 8 VPPM, podle které by úmyslné uvedení v omyl o podstatných okolnostech týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění nebo jeho výše vedlo k zániku povinnosti poskytnout byť jen část pojistného plnění, jak dovodil odvolací soud. Podle jeho názoru tento článek dopadá nanejvýše na tu část pojistného plnění, která se týká právě zmíněných dvou fotoaparátů. K argumentaci žalované ve smyslu §24 zákona o pojistné smlouvě dodává, že tento právní předpis nabyl účinnosti až 1. 1. 2005 a že právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se v souladu s ust. §72 zákona řídí dosavadními právními předpisy. Ačkoliv tedy odvolací soud dovodil, že okolnosti jednání žalobce jsou natolik závažné a natolik vybočující z rámce dobrých mravů, že vedou k závěru o úmyslu zneužít institutu pojištění a jsou tak závažnou okolností, že žalovaná důvodně odmítla poskytnout mu pojistné plnění v souladu s čl. 12 bod 8 VPPM, nelze podle dovolatele pominout, že uvedené fotoaparáty tvořily pouze cca desetinu celkového pojistného plnění. Bylo-li jednání žalobce skutečně podstatnou okolností týkající se vzniku nároku na pojistné plnění nebo jeho výše, pak se tato okolnost týkala pouze dvou uvedených fotoaparátů. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomuto oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem a že je přípustné podle
§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ust. §797 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, má právo na plnění, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).
Podle ust. §799 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, pojištěný je povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo které jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách stanoveny. Kdo má právo na plnění, je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli písemně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků a předložit potřebné doklady, které si pojistitel vyžádá. Pojistné podmínky mu mohou uložit i další povinnosti (odst. 2). Mělo-li vědomé porušení povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu následků pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy snížit podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit (odst. 3).
Podle čl. 12 bodu 8 Všeobecných pojistných podmínek (dále VPPM) uvede-li pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba pojišťovnu úmyslně v omyl o podstatných okolnostech týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění nebo jeho výši, není pojišťovna povinna poskytnout pojistné plnění. Podle čl. 6 písm. c) Doplňkových pojistných podmínek pro pojištění domácnosti (dále jen „DPPPD“) není-li v pojistné smlouvě sjednáno jinak, pojištění se nevztahuje na motorová vozidla, přívěsy, návěsy, motocykly, motokola, malotraktory s výkonem motoru nad 4 KW nebo jiná podobná zařízení s vlastním pojezdovým pohonem, to vše včetně veškerých jejich příslušenství, součástí, součástek, náhradních dílů atd.
Podle ust. §135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů
o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
V posuzované věci bylo zjištěno, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 2. 2002, č. j. 6 T 37/2001 - 121, v souvislosti s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 61 To 150/2002, byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle ust. §250a odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne „18. září 2000 předal pracovníkovi pojišťovny paragony ze dne 9. listopadu 1998 na částku 11.800,- Kč za fotoaparát značky O. SZ110 a dále ze dne 12. 2. 1999 na částku 18.660,- Kč za fotoaparát značky C., opatřené razítkem firmy Q. s. r. o. sklad, v úmyslu, aby mu pojišťovna vyplatila náhradu škody jako pojistné plnění z důvodu jejich odcizení při vloupání do bytu v době od 1. září do 2. září 2000, přestože věděl, že tyto fotoaparáty od firmy Q. za částky uvedené na paragonech nezakoupil, paragony jsou zfalšované, přičemž Č. p. pro podezření na nedůvodnost pojistné plnění odmítla poskytnout.“
Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že v daném případě jsou splněny podmínky uvedené v čl. 12 bodu 8 VPPM, podle kterého žalovaná není povinna poskytnout pojistné plnění, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce ji úmyslně uvedl v omyl o výši nároku na pojistné plnění tím, že zfalšoval dva doklady o nákupu uvedených fotoaparátů, jimiž výši pojistného plnění prokazoval, a za toto jednání byl v trestním řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin pojistného podvodu (tímto rozsudkem - výrokem o vině, tedy nejen jeho právní, ale i skutkovou částí, je soud rozhodující v občanskoprávním řízení vázán ve smyslu ust. §135 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že uvedené fotoaparáty „tvořily pouze cca desetinu celkového pojistného plnění“, jak žalobce v dovolání namítá, není významná, neboť vztahoval-li by se čl. 12 bod 8 VPPM jen na odmítnutí pojistného plnění za věci (dva fotoaparáty), ohledně nichž se žalobce při uplatnění nároku na pojistné plnění u žalované dopustil trestného činu pojistného podvodu, bylo by toto ustanovení VPPM zcela nadbytečné, neboť je jednoznačné, že pojistné plnění nemůže (nemohlo) být žalovanou vyplaceno za věci, ohledně nichž žalobce úmyslně uvedl žalovanou v omyl, když jí předložil zfalšované paragony, přestože věděl, že tyto fotoaparáty od firmy Q. za částky uvedené
na paragonech nezakoupil. V případě článku 12 bodu 8 VPPM jde o sankční ustanovení, kterým pojistné podmínky postihují pojistníka, pojištěného a oprávněnou osobu
za úmyslné uvedení žalované v omyl o podstatných okolnostech týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění nebo jeho výši, s nimiž se žalobce seznámil při podpisu pojistné smlouvy.
Je proto správný závěr odvolacího soudu, že žalovaná v daném případě není povinna žalobci pojistné plnění na základě uzavřené smlouvy o pojištění domácnosti
ze dne 31. 8. 2000 poskytnout, což se vztahuje i na tzv. „zachraňovací náklady“ při odstraňování bezprostředních škod v bytě a jeho zabezpečení (poškození zámků a dveří bytu, oprava alarmu).
Protože na náklady, jež žalobce vynaložil na zajištění svého osobního automobilu před odcizením (v důsledku odcizení klíčů od vozidla - nakódování klíčů, výměna zámkové vložky), se vztahuje výluka z pojištění [čl. 6 písm. c) Doplňkových pojistných podmínek pojištění domácnosti], nelze ani v tomto ohledu odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení věci, jestliže i v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn a že rozsudek odvolacího soudu je správný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu