ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2534.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2534/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) R. H., a 2) J. H., oběma zastoupených advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, eventuálně zaplacení 367.557,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 C 239/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2006, č. j. 10 Co 593/2005-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově po připuštění změny žaloby rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č. j. 10 C 239/98 - 90, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal „určení, že je vlastníkem nemovitosti - rodinného domu č.p. 341 se zast. plochou p.č. 588 o výměře 324 m2 a zahrady p.č. 589 o výměře 423 m2 v k. ú. M. u K. n. O., zapsaných u Katastrálního úřadu v Ch., a pro případ, že nebude možno primárnímu petitu vyhovět, in eventum, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu částku 367.557,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení z dlužné částky od 19. 9. 1997 do zaplacení, to vše to tří dnů od právní moci rozsudku“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 19. 5. 1997 kupní smlouvu, kterou žalobce prodal žalovaným předmětné nemovitosti za kupní cenu 828.680,- Kč, která měla být žalovanými zaplacena nejpozději do 19. 9. 1997, podle dodatku ke kupní smlouvě ze dne 19. 9. 1997 pak nejpozději do 27. 10. 1997, s tím, že nezaplacení kupní ceny má za následek oprávnění prodávajícího v plném rozsahu od této kupní smlouvy odstoupit a tím i uvést věci do právního stavu před uzavřením této smlouvy, a dále byl mezi účastníky sjednán úrok z prodlení ve výši 9,5 % za dobu prodlení od 19. 9. 1997 do zaplacení celé kupní ceny. Dopisem ze dne 17. 11. 1997 adresovaným Katastrálnímu úřadu v Ch. ohlásil žalobce, že využil svého práva a z důvodu nezaplacení celé kupní ceny odstupuje od kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanými ze dne 19. 5. 1997, a žádá, aby byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Dále bylo zjištěno, že dopisem ze dne 10. 2. 1998 žalovaní požádali žalobce o převzetí předmětných nemovitostí z důvodu, že v termínu do 27. 10. 1997 nedošlo z jejich strany k úhradě celé kupní ceny a zároveň požádali o vrácení již uhrazené zálohy na kupní cenu. Dopisem ze dne 24. 9. 1998 oznámila zástupkyně žalobce žalovaným, že žalobce dne 17. 11. 1997 odstoupil od kupní smlouvy ze dne 19. 5. 1997 a dále že dne 4. 8. 1998 byla podána žaloba o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon, tj. projev vůle, jehož účinnost se váže k okamžiku jeho předání nebo doručení adresátovi. V předmětné věci však dopis žalobce ze dne 17. 11. 1997 adresovaný Katastrálnímu úřadu v Ch. za takovýto projev vůle považovat nelze, neboť žalovaným nebyl ani adresován ani doručen. Tento projev vůle nebyl nahrazen ani dopisem zástupkyně žalobce ze dne 24. 9. 1998, v němž je žalovaným pouze oznamováno, že dne 17. 11. 1997 došlo k odstoupení od smlouvy. S ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení pak okresní soud zamítl žalobu i v části požadující zaplacení doplatku kupní ceny ve výši 367.557,- Kč, neboť splatnost zbytku kupní ceny nastala dne 27. 10. 1997, tříletá promlčecí doba uplynula dne 28. 10. 2000 a došlo tedy k promlčení tohoto žalobcova nároku, který uplatnil podáním u soudu až dne 9. 12. 2004, jímž rozšířil žalobu o požadavek na doplacení kupní ceny.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 3. 2006, č. j. 10 Co 593/2005 - 102, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel
ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Poukázal na to, že v žalobě podané u soudu prvního stupně v srpnu 1998 žalobce neuvádí, že by od smlouvy s žalovanými odstoupil, nýbrž že jim „navrhoval uzavření dohody o odstoupení od kupní smlouvy, ale žalovaní ji odmítli podepsat, že žalovaní neprojevují žádnou snahu o splácení kupní ceny a proto žalobci nezbývá, než využít čl. III. kupní smlouvy, tedy od smlouvy odstoupit a uvést věci do právního stavu před uzavřením této smlouvy“. Pokud žalobce tvrdil, že od kupní smlouvy odstoupil již dopisem ze dne 17. 11. 1997, „když tento svůj úkon oznámil jak žalovaným, kterým zaslal kopii návrhu na zápis změny do katastru nemovitostí, tak Katastrálnímu úřadu v Ch.“, nelze tuto listinu za řádné odstoupení od kupní smlouvy považovat, neboť nebyla adresována žalovaným, ale tehdejšímu Katastrálnímu úřadu v Ch., žalobce ji také nazval „ohlášení změny vlastnického práva“ a v podání sděluje, že „využil“ svého práva a „odstupuje“ od kupní smlouvy. Jednostranným odstoupením od smlouvy není ani dopis zástupkyně žalobce ze dne 24. 9. 1998, v němž žalovaným sdělila, že žalobce dne 17. 11. 1997 od kupní smlouvy odstoupil. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobce od kupní smlouvy uzavřené se žalovanými neodstoupil (§48 obč. zák.) a právní poměry kupní smlouvou založené (včetně vlastnictví žalovaných k předmětným nemovitostem) tak zůstávají nezměněny. Za správný považoval odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o promlčení uplatněného nároku na zaplacení doplatku kupní ceny. Jestliže totiž bylo mezi účastníky dohodnuto, že zbytek kupní ceny byl splatný nejpozději do 27. 10. 1997, počala tříletá promlčecí doba běžet od 28. 10. 1997 (§101 obč. zák.), a uplatnil-li žalobce tento nárok u soudu až dne 9. 12. 2004, stalo se tak po uplynutí tříleté promlčecí doby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně“. Žalobce je přesvědčen o tom, že od předmětné kupní smlouvy řádně odstoupil dopisem ze dne 17. 11. 1997, neboť - i když to nemůže doložit - tento svůj úkon oznámil žalovaným, kterým zaslal kopii návrhu na zápis změny do katastru nemovitostí adresovaného Katastrálnímu úřadu v Ch. Žalovaní na tento dopis reagovali dopisem ze dne 10. 2. 1998, v němž jej vyzvali k převzetí nemovitostí, neboť neuhradili kupní cenu; právě tento dopis považoval za přistoupení k jeho odstoupení od smlouvy, tedy za projev určitého souhlasu s jeho postupem (tj. odstoupením od smlouvy). Kromě toho žalované informoval dopisem ze dne 24. 9. 1998, že podal žalobu na určení vlastnického práva z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, a nabízel jim i možnost mimosoudního vyřešení věci, přičemž žalovaní na něj reagovali dopisem, v němž mu navrhli, že budou kupní cenu splácet v měsíčních splátkách ve výši 4.000,- Kč, což však pro něj bylo nepřijatelné. Dále žalobce nesouhlasí s právním názorem obou soudů, že došlo k promlčení nároku na zaplacení doplatku kupní ceny, a naopak zastává názor, že promlčecí lhůta k uplatnění tohoto nároku nezačala běžet ode dne splatnosti kupní ceny, neboť od kupní smlouvy odstoupil a tudíž se nemohl domáhat doplatku kupní ceny. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen,
a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ust. §48 odst. 1 obč. zák. od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu; byla-li však smlouva uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné (§40 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává perfektním již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta (§45 obč. zák.). K účinnosti (perfektnosti) odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu. Odstoupení od smlouvy musí být ve sporu zjištěno, proto jen sama skutečnost, že druhý účastník smlouvy mohl z okolností dovodit, že byla projevena vůle od smlouvy odstoupit, nemá účinky dojití projevu vůle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1374/98). Námitka dovolatele, že dopis žalovaných ze dne 20. 2. 1998, v němž jej vyzvali k převzetí nemovitostí, neboť neuhradili kupní cenu, považoval za projev určitého souhlasu s jeho postupem
(tj. odstoupením od smlouvy), je tedy bezvýznamná.
V předmětné kupní smlouvě, ve znění jejího dodatku, bylo mezi účastníky sjednáno, že nezaplacení sjednané kupní ceny nejpozději do 27. 10. 1997 má
za následek oprávnění prodávajícího (žalobce) „v plném rozsahu od této kupní smlouvy odstoupit a tím i uvést věci do právního stavu před uzavřením této smlouvy“. Dovolatel namítá, že této možnosti využil a od kupní smlouvy dne 17. 11. 1998 odstoupil, přičemž tento svůj projev vůle adresoval Katastrálnímu úřadu v Ch. a kupujícím jej zaslal na vědomí, což však nemůže doložit. Dovolatel se tedy domnívá, že tím, že katastrálnímu úřadu zaslal „ohlášení změny vlastnického práva“, jehož kopii zaslal kupujícím, od smlouvy řádně odstoupil. Ani tato námitka není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť v případě dopisu ze dne 17. 11. 1998 se nejednalo o jednostranný právní úkon žalobce adresovaný žalovaným, nýbrž katastrálnímu úřadu. Stejně tak je bezvýznamné, zda byl žalovaným doručen dopis zástupkyně žalobce, v němž jim sděluje, že žalobce dne 17. 11. 1997 od kupní smlouvy odstoupil, neboť se opět nejednalo o písemné odstoupení od kupní smlouvy (o jednostranný adresovaný právní úkon), ale jen o pouhé sdělení, že „došlo k odstoupení“.
Podle ust. §100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Odstavec 2 tohoto ustanovení dále stanoví, že se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Podle ust. §101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Žádné ustanovení, které by délku, resp. počátek běhu promlčecí doby ve vztahu k nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny upravovalo odchylně, občanský zákoník neobsahuje.
Podle ust. §112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba
od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.
Dovolatel nesouhlasí s právním názorem soudů obou stupňů, že došlo k promlčení nároku na zaplacení doplatku kupní ceny, neboť má za to, že promlčecí doba k uplatnění jeho nároku nezačala běžet ode dne splatnosti kupní ceny, když
od smlouvy odstoupil. Tato námitka dovolatele je zjevně nesprávná, neboť počátek běhu promlčecí doby není závislý na vůli účastníka smlouvy, nýbrž je dán objektivní skutečností - a to dnem splatnosti kupní ceny, tak jak byl dohodnut v kupní smlouvě. Není rozhodné, z jakého důvodu věřitel (dovolatel) své právo na zaplacení kupní ceny
u soudu neuplatnil. V daném případě byla kupní cena splatná nejpozději do 27. 10. 1997, tříletá promlčecí lhůta tedy nepochybně počala běžet od 28. 10. 1997 (§101 obč. zák.). Podání žaloby o určení vlastnictví taktéž nemělo a ani objektivně nemohlo mít vliv na běh promlčecí doby práva na zaplacení doplatku kupní ceny. Uplatnil-li tedy žalobce nárok na zaplacení doplatku kupní ceny u soudu až dne 9. 12. 2004, stalo se tak zjevně po uplynutí tříleté promlčecí doby a vznesli-li žalovaní námitku promlčení tohoto nároku, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávný právní názor na otázku promlčení práva na zaplacení doplatku kupní ceny.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání žalobce podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení
a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu