ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.255.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 255/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně České republiky – Ú. p. v H., proti žalované K. M., o 2.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 59/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2006, č. j. 19 Co 330/2006 -19, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 24. 10. 2005, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2.000,- Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uvedená částka představuje jednorázový příspěvek dítěti žalované (podle ustanovení části dvacáté osmé zákona č. 237/2004 Sb.), který byl žalované vyplacen v červnu 2004 bez právního důvodu, protože jí nevznikl nárok
na vyplácení rodinného přídavku na dítě a tudíž ani na jednorázový příspěvek. Ve výši uvedené částky proto žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 31. 5. 2006, č. j. 15 C 59/2006 - 10, řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Ú. p. v H., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že podle ust. §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), přičemž nedostatek pravomoci je vždy neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.). Poukázal na ust. §7 o. s. ř. a vyslovil, že ve věcech, které se týkají jiných než soukromoprávních vztahů, rozhodují soudy jen na základě výslovného ustanovení zákona. V daném případě však žádné ustanovení zákona, které by svěřovalo soudům rozhodování o dávkách státní sociální podpory, a to včetně vracení přeplatků na podporách, neexistuje. Naopak zákon č. 117/95 Sb., o státní sociální podpoře, v ust. §66 odst. 1 výslovně stanoví, že o dávkách rozhodují úřady státní sociální podpory a podle §73 téhož zákona přitom postupují podle předpisů o správním řízení. Jelikož jednorázový příspěvek dítěti ve výši 2.000,- Kč vyplacený podle zák. č. 237/2004 Sb. má povahu jednorázové dávky státní sociální podpory, je k rozhodování kompetentní příslušný úřad státní sociální podpory, tj. Ú. p. v H.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2006, č. j.
19 Co 330/2006 - 19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že rozhodování o dávkách státní sociální podpory, včetně vracení případných přeplatků, nespadá do pravomoci soudů. Pravomoc soudů je zásadně dána pouze v případech, kde tak výslovně stanoví zákon. Žalobou požadovaný jednorázový příspěvek dítěti je vázán na jinou dávku - přídavek na dítě. Tato vázanost je v zákoně č. 237/2004 Sb. výslovně vyjádřena, neboť z ustanovení bodu 2. a 4. části XXVIII. citovaného zákona vyplývá, že nárok na dávku 2.000,- Kč má automaticky dítě, které má nárok na výplatu přídavku
na dítě za květen 2004 a že příspěvek se vyplácí i bez žádosti v termínu výplaty přídavku na dítě v červnu 2004. Také režim vyplácení obou dávek je stejný, tj. prostřednictvím úřadů státní sociální podpory. Odvolací soud uzavřel, že jednorázový příspěvek dítěti podle části XXVIII. zák. č. 237/2004 Sb. je jednoznačně dávkou státní sociální podpory, tj. dávkou veřejnoprávní, o které by soudy mohly rozhodovat jen v případě, pokud by k tomu byly povolány zákonem. Tak tomu však v daném případě není.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu podle
§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že odvolací soud rozhodl nesprávně, neboť podle zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, mezi dávkami státní sociální podpory není jednorázový příspěvek vyjmenován, proto
na něj nelze pohlížet jako na dávku státní sociální podpory. Dále poukázal na oznámení č. 24/2005 Ministerstva práce a sociálních věcí nazvaném „Přeplatky a mylné platby dávek státní sociální podpory a výživného na děti svěřené do pěstounské péče“, v jehož čl. II. se uvádí, že na jednorázový příspěvek se nenahlíží jako na dávku státní sociální podpory, proto na něj nelze užít ust. §62 zák. č. 117/1995 Sb., a jeho vrácení nelze požadovat správní cestou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř.
k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle ust. §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají
a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3 tohoto ustanovení).
Podle ust. §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Režim poskytnutí jednorázového příspěvku dítěti je upraven v části dvacáté osmé zák. č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření a mění zákon
č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon
č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. XXVIII bod 1. příspěvek dítěti poskytne stát nezaopatřenému dítěti jako jednorázovou výpomoc v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty. Podle bodu 2. tohoto článku nárok na příspěvek dítěti má dítě, kterému vznikne nárok na výplatu přídavku na dítě podle zákona o státní sociální podpoře za květen 2004, přičemž výše příspěvku dítěti činí 2.000,- Kč (bod 3. tohoto článku). Podle bodu 4. tohoto článku příspěvek dítěti se vyplatí i bez žádosti v termínu výplaty přídavku na dítě v červnu 2004, případně v tom termínu, ve kterém se vyplatí přídavek na dítě za květen 2004, pokud přídavek na dítě nebude v červnu 2004 vyplacen. Příspěvek dítěti vyplatí úřad státní sociální podpory, který je příslušný k výplatě přídavku na dítě za květen 2004 (bod 5. tohoto článku). Podle bodu 7. tohoto článku o nároku na příspěvek dítěti se nevydává písemné rozhodnutí; o poskytnutí příspěvku dítěti zasílá úřad státní sociální podpory písemné oznámení. Proti postupu uvedenému ve větě první lze uplatnit do 30 dnů ode dne, kdy byl vyplacen přídavek na dítě za květen 2004, písemné námitky u příslušného úřadu státní sociální podpory; v řízení o těchto námitkách se postupuje obdobně jako v řízení
o námitkách ve věcech dávek státní sociální podpory.
Pokud dovolatelka namítá, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, správa služeb zaměstnanosti, v oznámení č. 24/2005, nazvaném „Přeplatky a mylné platby dávek státní sociální podpory a výživného na děti svěřené do pěstounské péče“, které metodicky upravuje postup úřadů práce při přijímání vratek přeplatků, při výplatě přeplatků a mylných plateb dávek státní sociální podpory a jednorázového příspěvku dítěti a postup při výplatě přeplatků a mylných plateb výživného na děti svěřené
do pěstounské péče se souhrnnou tabulkou zacházení s přeplatky, v jehož bodě II. se uvádí, že „na jednorázový příspěvek dítěti podle části dvacáté osmé zák. č. 237/2004 Sb. se nenahlíží jako na dávku státní sociální podpory, proto na něj nelze užít ust. §62 zák. č. 117/1995 Sb., a jeho vrácení nelze požadovat správní cestou s tím, že podle výkladu odboru sociální politiky MPSV je možné příspěvek vymáhat podle §451 obč. zák., přičemž se přeplatek kvalifikuje jako bezdůvodné obohacení na základě majetkového prospěchu získaného plněním bez právního důvodu“, pak s tím názorem se dovolací soud neztotožňuje. Podstatné pro posouzení charakteru této zcela mimořádné dávky - jednorázového příspěvku pro dítě - je totiž její účelové určení, jímž bylo v souvislosti s první etapou reformy veřejných financí započaté 1. května 2004, kdy nabyl účinnosti nový zákon o DPH, který přeřadil mnoho položek ze snížené
do základní sazby DPH, částečné vyrovnání zvýšených nákladů občanů v podobě vyplacení mimořádného dětského přídavku, nazvaného v zákoně jako jednorázový příspěvek dítěti (a dále též zvýšení rodičovského příspěvku od 1. května 2004
a poskytnutí mimořádného důchodu k 1. červnu 2004). Tato skutečnost zcela jednoznačně vyplývá právě z bodu 1. čl. XXVIII zák. č. 237/2004 Sb., podle kterého příspěvek dítěti poskytne stát nezaopatřenému dítěti jako jednorázovou výpomoc v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty.
Z uvedeného je zřejmé, že jednorázový příspěvek dítěti, byť není uveden
ve výčtu druhů sociálních dávek obsaženém v ust. §2 zák. č. 117/1995 Sb., je dávkou státní sociální podpory (jehož výplata byla vázána na výplatu přídavku na dítě podle zákona o státní sociální podpoře za květen 2004), tj. dávkou veřejnoprávní, o níž by soudy mohly rozhodovat pouze v případě, pokud by k tomu byly povolány zákonem. Zákon však rozhodování o dávkách státní sociální podpory svěřuje do pravomoci úřadů státní sociální podpory (§66 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb.), jimiž podle ust. §2a odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb. jsou úřady práce. Pravomoc úřadů státní sociální podpory je přitom v ust. §66 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb. vymezena obecně, a to slovy „o dávkách rozhodují úřady státní sociální podpory“. Úřady státní sociální podpory tedy rozhodují
o všech dávkách státní sociální podpory, nejen o těch, které jsou výslovně vyjmenovány v ust. §2 zák. č. 117/95 Sb. Rovněž z konstantní judikatury vyplývá, že o dávkách státní sociální podpory nepřísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení (srov.
R 30/73, R 43/87).
Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle 104 odst. 1 o. s. ř. a o postoupení věci Ú. p. v H., je správné, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu