ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2638.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2638/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce D. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. D. M., a 2) L. D., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 70/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2006, č.j. 1 Co 16/2006-311, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2006, č.j. 1 Co 16/2006-311, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu v k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou doručenou soudu 22.7.2003 po každém z žalovaných uložení povinnosti veřejné omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaní uveřejnili dne 16. 2. 2000 prostřednictvím internetových novin „i.“ článek pod názvem „Z. v B. hraje zpravodajské hry,“ obsahující difamující a nepravdivé údaje o žalobci, ve kterých spatřuje zásah do svých osobnostních práv.
Podáním ze dne 14. 7. 2005, které došlo Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 7. 2005, doplněném podáním ze dne 9. 9. 2005, doručeném soudu dne 13. 9. 2005, žalobce navrhl, aby do řízení přistoupili jako další žalovaní O. N., (dále jen „O. N.“) a L. Z., (dále jen „L. Z.“). Uvedl, že O. N. se dopustil zásahu do osobnostních práv žalobce, když 17. 2. 2000 zveřejnil prostřednictvím svých internetových novin „N.“ článek nazvaný „Z.“ s tím, že obsah tohoto článku se shoduje s obsahem předmětného článku v internetových novinách „i..“ L. Z. měl poškodit osobnost žalobce na cti a důstojnosti uveřejněním článků v týdeníku „N. B.“ v souvislosti s průběhem soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod č.j. 2 T 100/2000. Žalobce se současně domáhal po O. N. a L. Z. zadostiučinění formou omluvy a zaplacením částky po každém 250.000,- Kč.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. listopadu 2005, č.j. 23 C 70/2003-292, rozhodl, že přibírá do řízení na straně žalované jako dalšího účastníka O. N., (výrok I.). Návrhu na přistoupení L. Z., jako dalšího účastníka na straně žalované však nevyhověl (výrok II.). Pokud jde o O. N., vycházel ze závěru, že jeho přibrání nebrání ani nedostatek podmínek řízení a že je v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, když ve věci soud ještě nezahájil jednání a neprováděl žádné dokazování. Nevyhovující výrok týkající se L. Z. zdůvodnil tím, že jeho přistoupení do řízení naopak brání zásada hospodárnosti řízení, když předmětem dosavadního řízení jsou zcela odlišné články vydávané odlišnými vydavateli. V článcích jsou zveřejněna zcela odlišná tvrzení a soud by musel zjišťovat zcela jiný okruh rozhodujících skutečností.
K odvolání O. N., Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. dubna 2006, č.j. 1 Co 16/2006-311, usnesení soudu prvního stupně v odstavci I. výroku změnil tak, že se nepřipouští, aby do řízení na straně žalované přistoupil jako 3) žalovaný O. N., (výrok I.). Současně zavázal žalobce nahradit O. N. v zákonné lhůtě náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 900,- Kč (výrok II.). Vycházel ze závěru, že žalobce navrhl přistoupení O. N. jako dalšího žalovaného až podáním ze dne 14. 7. 2005, tedy po vzniku koncentrace řízení ve věci ochrany osobnosti ze zákona, k níž došlo po poučení účastníků o povinnostech podle ustanovení §118b odst. 1 o.s.ř a o následcích jejich nesplnění v předvolání k prvnímu jednání ve věci a po opětovném poučení soudu při jednání dne 14. 10. 2004. Navíc žalobce odůvodnil návrh na jeho přistoupení tím, že mu byl způsoben další zásah do jeho osobnostních práv jiným článkem, v jiných internetových novinách, než je dosavadní předmět řízení. Odvolací soud dovodil, že podstatou koncentrace řízení je, že k později uvedeným skutečnostem ani k důkazům již nelze přihlížet. Proto nebyly splněny procesní podmínky podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. pro připuštění vstupu O. N. jako dalšího žalovaného, neboť rozšíření žaloby o nově tvrzený zásah jiným článkem, v jiných internetových novinách, představuje novou skutečnost, ke které již nelze po vzniku koncentrace řízení ze zákona podle ustanovení §118b odst. 1 o.s.ř. přihlížet. Navíc připuštění rozšíření žaloby o další zásah by bylo rovněž v rozporu s ustanovením §95 odst. 1 o.s.ř., neboť dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro řízení o rozšířeném návrhu, což je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že závěr odvolacího soudu, že žalobce byl řádně poučen podle ustanovení §118b, odst. 1 o.s.ř. před prvním jednáním soudu a v průběhu tohoto jednání není pravdivé. V projednávané věci žádné jednání ve smyslu ustanovení §115 o.s.ř. ke dni podání návrhu žalobce na přistoupení dalších osob do řízení, ani ke dni tohoto podání ještě nebylo nařízeno. Je pravdou, že dne 14.10.2004 proběhla příprava k jednání dle ustanovení §114c o.s.ř. a v rámci této přípravy jednání byli účastníci poučeni dle ustanovení §118b odst. 1 o.s.ř. o koncentraci řízení. Toto poučení však žalobce chápal oprávněně jako povinnost uvést rozhodné skutečnosti o věci a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které bude ve věci nařízeno dle ustanovení §115 o.s.ř. Pokud v napadeném rozhodnutí odvolací soud dovozuje, že rozšíření žaloby o další zásah by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti, pak žalobce namítá, že článek zveřejněný O.N., který je podstatou a důvodem žalobce pro rozšíření žaloby o jmenovaného dalšího účastníka, obsahově přímo navazuje na věc, která je předmětem žalobního návrhu, totiž na článek uveřejněný v novinách „i.“ pod názvem „Z. v B. hraje zpravodajské hry,“ který výrazně zasahuje do osobnostních práv žalobce. Žalobce navrhl, zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.
O. N., ve svém vyjádření k dovolání především namítá otázku přípustnosti dovolání a dále, že se z něj nepodávají dovolací důvody. Popírá, že by v internetových novinách „N.“ vyšel předmětný článek. Navíc zmíněného „N.“ vydává obchodní firma O. N., s.r.o. Rovněž poukazuje na skutečnost, že podle jeho bydliště není Krajský soud v Ostravě jeho obecným soudem dle ustanovení §84 o.s.ř. Jinak se ztotožňuje s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výše citované zákonné ustanovení upravuje tzv. přistoupení účastníka do řízení. Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i
v posuzovaném případě), pak vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Výklad podávaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka
do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně nařídil první jednání k projednání věci samé (§115 o.s.ř) na den 14.10.2004 s tím, že součástí předvolání účastníků k jednání bylo i poučení ve smyslu ustanovení §118b o.s.ř. (č.l. 89 spisu). Z protokolu o jednání dne 14. 10. 2004 (č.l. 92 až 93, č.l. 94 až 96 spisu) je však zřejmé, že první jednání ve věci se skutečně nekonalo a bylo odročeno bez projednání věci samé z důvodu nepřítomnosti žalovaného 2), jemuž nebylo řádně doručeno předvolání k jednání. Soud prvního stupně proto jednal v rámci přípravy jednání (§114c o.s.ř.), při kterém se zejména pokusil o smírné vyřízení věci a přítomné účastníky vyzval k doplnění svých skutkových tvrzení a návrhů na provedení důkazů a současně je opětovně poučil podle ustanovení §118b o.s.ř. Žalobce navrhl, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný O. N. podáním ze dne 14. 7. 2005, které došlo Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 7. 2005, doplněném podáním ze dne 9. 9. 2005 doručeném soudu dne 13. 9. 2005. Ani do tohoto data se v řízení před soudem prvního stupně nekonalo žádné následující první jednání, při němž by věc byla poprvé skutečně projednána. Za tohoto stavu ovšem nemohlo dojít - jak nesprávně dovodil odvolací soud - ke koncentraci řízení podle ustanovení §118b o.s.ř., která se uplatní k okamžiku skončení prvního jednání, které se ve věci konalo, a jež se projevuje v tom, že ke skutečnostem a důkazům, které účastník uplatní později, nelze přihlížet. Nelze proto souhlasit s odvolacím soudem, když napadené rozhodnutí, kterým nepřipustil přistoupení O. N. do řízení jako dalšího žalovaného, odůvodnil především koncentrací řízení podle ustanovení §118b o.s.ř., nehledě k tomu, že ji nelze ani řadit mezi procesní podmínky (podmínky řízení) ve smyslu občanského soudního řádu, jakož i z pohledu teorie a ve shodě s ní soudní praxe. Dovolací soud nesdílí ani závěr odvolacího soudu, že přistoupení O. N. do řízení jako dalšího žalovaného by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně před předmětným rozhodnutím o přistoupení O. N. jako dalšího žalovaného jednal v rámci přípravy jednání ve smyslu ustanovení §114 a násl. o.s.ř. V přípravném stadiu mimo jiné provedl k objasnění věci výslech O. N. prostřednictvím dožádaného soudu. Dále shromáždil i listiny týkající se tvrzení žalobce, že O. N. se dopustil zásahu do jeho osobnostních práv, když 17.2.2000 zveřejnil prostřednictvím svých internetových novin „N.“ článek nazvaný „Z.,“ a které by měly potvrzovat žalobcovo tvrzení, že obsah tohoto článku se shoduje s obsahem předmětného článku v internetových novinách „i..“ Z uvedeného vyplývá, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem také pro řízení po přistoupení O. N., které tak nemůže být v rozporu se zásadou hospodárnosti.
Vzhledem k tomu, že přistoupením O.N., do řízení nemohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, že bylo nepochybné, čeho se žalobce vůči němu domáhá a že mu nebrání zásada hospodárnosti řízení, nepostupoval odvolací soud v souladu se zákonem, když přistoupení O. N. do řízení nepřipustil. Otázkou, zda je či není ve věci legitimován, nebylo potřebné se zabývat, neboť není významná pro rozhodnutí o připuštění jeho přistoupení do řízení, ale až pro rozhodnutí ve věci samé; má-li za to O. N., že není pasivně věcně legitimován, může tuto námitku použít jako obranu proti žalobě, tato námitka však není způsobilá být důvodem k tomu, aby jeho přistoupení do řízení nebylo připuštěno.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil
a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty
za středníkem a §243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu