ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2837.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2837/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci B. B., zastoupeného advokátkou, za účasti navrhovatelů W., a J., B., o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 43 Nc 1104/2004, o dovolání B. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2006, č. j. 14 Co 76/2006-117, takto:
I. Dovolání B. B. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10. ledna 2006, č.j. 43 Nc 1104/2004-102, a 43 P a Nc 396/2005, zbavil B. B. způsobilosti k právním úkonům (výrok I.), upustil od doručení rozhodnutí jmenovanému (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), zástupkyni B. B. přiznal vůči České republice právo na odměnu a náhradu hotových výdajů v částce 774,-Kč (výrok IV.) a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě k odvolání B. B. rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), zástupkyni B. B. přiznal za jeho zastupování před soudem druhého stupně částku 1.364,- Kč (výrok III.) a státu nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem druhého stupně (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal B. B. (dále dovolatel) dovolání, jehož důvodnost (zjevně i přípustnost) dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že u lékařky, z jejíž lékařské zprávy, vypracované již v květnu 2004, vycházel znalec při podání znaleckého posudku, se nikdy pravidelně neléčil. Byl u ní pouze jedenkrát na krátkodobém pohovoru za účelem předepsání léků, které potřebuje
k léčbě svého duševního onemocnění. Podklady této lékařky o tom, že rozhovor proběhl v několika fázích v průběhu roku 2004, se nezakládají na pravdě. Zpochybňuje rovněž tvrzení o tom, že jeho léčba ve formě konzultací s psychiatrem a užívání léků je sporadická až nulová. Tvrzení lékařů o tom, že je nutno jej zbavit způsobilosti
k právním úkonům, aby byla dodržena kontrola jeho podrobování se lékařskému režimu, považuje za nepravdivé a účelové a závěr soudu o tom, že je nutno jej zcela zbavit způsobilosti k právním úkonům, za nesprávný. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl ve výroku o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému řízení, v němž bude nově vyžádána zpráva o jeho aktuálním zdravotním stavu od jeho ošetřujícího psychiatra.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené
v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a
po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a
odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil
s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především
na skutkovém a právním závěru, že dovolatel trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, v jejímž důsledku není vůbec schopen činit právní úkony, takže jsou splněny podmínky jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům podle §10 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformě s ustálenou judikaturou soudů (srv. např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud neshledává důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit; dovolatel ostatně v podaném dovolání žádnou právní otázku ve shora vyloženém smyslu ani neformuluje.
Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že
z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též
s hodnocením provedených důkazů soudem.
Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce
za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání dovolatele tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatel
s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu