ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3383.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3383/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce A., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – M. v. Č. r., o určení povinnosti zveřejnit evidenční záznamy I. správy StB, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 1/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č.j. 11 Co 466/2005-26, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 3. června 2005, č.j. 12 C 1/2005-14, zastavil řízení podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") pro nedostatek podmínky řízení (výrok I.) s odůvodněním, že není dána pravomoc soudu k projednání žaloby, jíž se žalobce domáhá, aby žalovanému bylo uloženo vydat
tiskem a na elektronických médiích evidenční záznamy ze zachovaných nebo zrekonstruovaných protokolů, svazků a dalších evidenčních pomůcek bezpečnostních složek, z jejich informačních systémů dokumentů v rozsahu bývalé Státní bezpečnosti. Žalobce návrh odůvodnil tím, že je občanským sdružením, řádně zaregistrovaným Ministerstvem vnitra, jehož cílem je zpřístupnění a zhodnocení historické paměti společnosti. Soud prvního stupně však odkázal na skutečnost, že mezi účastníky neexistuje žádný občanskoprávní, pracovní, rodinný či obchodní vztah a spor se netýká žádného takového vztahu mezi účastníky.
Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 zákona č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb., postoupena orgánu Poslanecké sněmovny pro sledování procesu zpřístupňování (výrok III.), který sleduje a vyhodnocuje skutečnosti, které se týkají rozsahu a úplnosti zpřístupňování dokumentů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2006, č.j. 11 Co 466/2005-26, usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že se věc po právní moci usnesení nepostupuje orgánu Poslanecké sněmovny pro sledování procesu zpřístupňování. Výrokem II. potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud především připomněl, že soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení §7 o.s.ř. pokud ve smyslu ustanovení §103 téhož zákona zkoumal naplnění procesních podmínek a řízení bylo správně zastaveno podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. Neztotožnil se však s tím, že příslušným k projednání této žaloby je „orgán Poslanecké sněmovny pro sledování procesu zpřístupňování“. Rozhodnutí o tomto návrhu nespadá do pravomoci ani jiného orgánu, tedy ani Poslanecké sněmovny. Ustanovení §2 odst. 6 zákona č. 107/2002 Sb. nestanoví jakoukoliv rozhodovací či případně kontrolní pravomoc Poslanecké sněmovny ve vztahu k předmětné povinnosti Ministerstva vnitra. Uvedený orgán Poslanecké sněmovny (pouze) sleduje a vyhodnocuje příslušné skutečnosti a činí o tom veřejná prohlášení.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalobce dne
6. dubna 2006 a týž den nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 6. června 2006 včasné dovolání, doplněné podáním ze dne 9. listopadu 2006. Přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvod uvádí ve smyslu ustanovení
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci).
Žalobce poukazuje na to, že daný spor je tzv. „jinou věcí“ ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř., o níž přísluší rozhodovat soudu. V opačném případě by byly popřeny zásady právního státu. Není možno upírat občanům, resp. občanským sdružením právo demokratické kontroly, a to i vůči veřejnoprávní korporaci, jakou je žalovaný. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud nevzal v úvahu obsah žaloby ani odvolání.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu (stejně tak jako usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání je v této věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř.
Dovolací soud pak uvedené usnesení Městského soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však
v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným
v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož
i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto vada se z obsahu spisu nepodává.
Podle ustanovení §7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují
o nich jiné orgány (odst. 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté o.s.ř. (odst. 2). Jiné věci projednávají
a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon (odst. 4) -
v daném případě soudní řád správní.
Ustanovení §2 zákona č. 140/1996 Sb., o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, ve znění zákona č. 107/2002 Sb., které podává konkrétní úpravu předmětu zpřístupnění a zveřejnění, stanoví, že předmětem zpřístupnění
a zveřejnění jsou zachované nebo rekonstruované dokumenty vzniklé činností bezpečnostních složek v období od 25. února 1948 do 15. února 1990, evidované
v dobových spisových nebo archivních pomůckách (registrech) těchto složek nebo jim nadřízených ústředních správních orgánů (odst. 1), přičemž předmětem zpřístupnění
a zveřejnění nejsou dokumenty, které jsou vyňaty ze zpřístupnění z důvodu hodného zvláštního zřetele, nestanoví-li tento zákon jinak (odst. 2). Důvodem hodným zvláštního zřetele je předpoklad, že zpřístupnění nebo zveřejnění by mohlo poškodit zájmy České republiky v mezinárodních stycích, její zájmy bezpečnostní anebo vést k vážnému ohrožení života osoby (odst.3). K vynětí dokumentu ze zpřístupnění a zveřejnění je třeba návrhu orgánu příslušného podle tohoto zákona ke zpřístupňování, se kterým vyslovil souhlas orgán Poslanecké sněmovny pro sledování procesu zpřístupňování (odst. 4). K vyžádání souhlasu předloží orgán příslušný k zpřístupňování dokument,
o kterém má být rozhodnuto, a návrh na vynětí s odůvodněním. Orgán Poslanecké sněmovny se k návrhu vysloví do 60 dnů od jeho doručení. Vyslovení se orgánu Poslanecké sněmovny není správním rozhodnutím (odst. 5). Orgán Poslanecké sněmovny dále sleduje a vyhodnocuje skutečnosti, které se týkají rozsahu a úplnosti zpřístupňování dokumentů. O výsledcích tohoto sledování a vyhodnocování činí orgán Poslanecké sněmovny veřejná prohlášení (odst. 6). Orgán Poslanecké sněmovny má 5 členů. Jednání orgánu Poslanecké sněmovny je neveřejné. Jednou ročně předkládá orgán Poslanecké sněmovny na schůzi Poslanecké sněmovny zprávu o činnosti. Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se ustavení a jednání orgánu Poslanecké sněmovny ustanoveními zvláštního zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny pro jeho orgány (odst. 7). Poslanci, kteří jsou členy orgánu Poslanecké sněmovny, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce v tomto orgánu, a to i po jeho zániku (odst. 8).
Dovolací soud se ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, podle nichž
ve věci není ve smyslu ustanovení §7 o.s.ř. dána pravomoc soudů, neboť nejde
o žádnou právní oblast v něm uvedenou, ani o jinou věc, u níž by tak stanovil zákon. Odvolací soud současně správně poukázal i na ustanovení §2 odst. 6 zákona
č. 140/1996 Sb., ve znění zákona č. 107/2002 Sb. a na vymezení úkolů orgánu Poslanecké sněmovny pro sledování procesu zpřístupňování, které nejsou spojeny s rozhodovací činností.
S ohledem na popsané skutečnosti je proto třeba napadené usnesení Městského soudu v Praze pokládat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání v této věci zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, když podané dovolání bylo zamítnuto, odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení
s §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel P a v l í k , v.r.
předseda senátu