ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3386.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3386/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce P. P., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované M. B., zastoupené advokátem, o zaplacení 330.959,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 30/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2006, č. j. 35 Co 260/2006 - 263, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2006, č. j.
35 Co 260/2006 - 263, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 345.580,50 Kč s 3 % úrokem
od 24. 3. 1992 do zaplacení, která představuje cenu zásob zboží tvořících součást provozní jednotky č. 502-01 v P., kterou žalovaná dne 23. 2. 1992 vydražila podle zák. č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Žalovaná zásoby umístěné v provozovně převzala, avšak jejich cenu neuhradila.
Ve věci opakovaně rozhodoval jak Obvodní soud pro Prahu 2 tak Městský soud v Praze, přičemž rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, č. j. 25 Cdo 426/2000 - 176, byly rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 1999, č. j. 22 Co 311/99 - 167, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 1999, č.j. 12 C 99/93 - 143 (vyjma výroku, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 14.621,- Kč s příslušenstvím), zrušeny a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2006, č.j. 20 C 30/2002 - 242, bylo rozhodnuto, že společnost P. P. s.r.o., vstupuje do řízení na místo žalobce - společnosti P. P., s.r.o., neboť došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, a společnost P. P. s.r.o. vyslovila se vstupem do řízení souhlas.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2006, č. j. 35 Co 260/2006 - 263, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vstup společnosti P. P. s.r.o., do řízení na místo žalobce zamítl. Odvolací soud poté, co jako svědka vyslechl B. Č., jednatele společnosti P. P. s.r.o., dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky §107a o. s. ř. pro vyhovění návrhu, neboť k procesnímu nástupnictví nedošlo. Podle návrhu žalobce právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, je smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 1. 2006, kterou za společnost P. P. s.r.o. podepsal její jednatel B. Č. Odvolací soud konstatoval, že výpovědí svědka B. Č. bylo prokázáno, že neměl v úmyslu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřít a způsobit právní účinky, které s takovým projevem vůle spojují občanskoprávní předpisy, že za postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto sporu, nic nezaplatil (ačkoliv ve smlouvě je uvedeno, že cena za postoupení pohledávky ve výši 35.000,- Kč byla uhrazena v hotovosti před podpisem smlouvy), že advokáta Mgr. I. C., jemuž za společnost P. P. s.r.o. udělil plnou moc k vyslovení souhlasu se vstupem do řízení, nezná, a že tedy za této situace nelze na úkony učiněné B. Č. jménem společnosti P. P. s.r.o. hledět jinak než jako na právní úkony neplatné ve smyslu ust. §37 odst. 1 obč. zák. pro nedostatek vážnosti projevu vůle.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud pochybil podle názoru dovolatele mj. v tom, že a) ačkoli byly splněny všechny podmínky pro vydání usnesení o připuštění záměny účastníků podle §107a o. s. ř., pouze žalovaná se záměnou nesouhlasila, soud návrh zamítl, přičemž se neopíral o zákonná ustanovení (podle zákona se souhlas žalovaného se záměnou na straně žalobce nevyžaduje), b) za účelem rozhodnutí ve věci předvolal k výslechu nástupce žalobce, nepřizval však k tomuto výslechu účastníka řízení, firmu P. P., s.r.o., c) došlo ke změně v obsazení senátu, avšak o tomto nebyl žalobce informován, a nebylo žádáno jeho vyjádření, d) činil závěry z jedné účastnické výpovědi (na kterou nepředvolal účastníka řízení), a přitom vycházel jen z účelového vyjádření nástupce žalobce, e) nezaslal žalobci odvolání žalované proti připuštění záměny účastníků podle ust. §107a o. s. ř. Dovolatel dále poukázal na skutečnost, že sám jednatel společnosti P. P. s.r.o. nepodal proti svému vstupu do řízení odvolání, z čehož plyne, že se vstupem na místo žalobce souhlasí. Rovněž podotýká, že v průběhu odvolacího řízení byl dokonce celkem 3x změněn senát a 2x předseda senátu, který měl rozhodovat, přesto na tuto skutečnost nebyl účastník řízení upozorněn. Podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod však nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Dovolatel závěrem uvádí, že všechny podmínky pro vydání usnesení o vstupu do řízení byly splněny, přesto však soud na základě pouhého tvrzení, že své úkony nemyslel nabyvatel předmětné pohledávky vážně, resp. nevěděl co činí, dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je neplatná a že neplatné je též zmocnění pro advokáta k vyslovení souhlasu se vstupem do řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle ust. §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
i když nebyly v dovolání uplatněny.
V posuzované věci se z obsahu spisu podává, že řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že žalobci byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem, a dále vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, přičemž šlo o postup nesprávný, který se projevil v průběhu řízení. O zmatečnost podle §229 odst. 3 se jedná např. tehdy, jestliže soud věc projednal v rozporu s §101 odst. 3
o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka. Podle §101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka.
Z obsahu spisu je patrno, že proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2006, č. j. 20 C 30/2002 - 242, podala žalovaná odvolání. Následně bylo Městským soudem v Praze na den 29. 9. 2006 nařízeno jednání, na které byli obesláni zástupce žalobce, zástupce žalované a svědek B. Č., jednatel společnosti P. P. s.r.o. Zástupci žalobce bylo předvolání doručeno dne 16. 8. 2006, načež tento přípisem ze dne 23. 8. 2006 odvolacímu soudu sdělil, že mu vrací předvolání v dané věci, neboť „společností P. P. s.r.o. byl zmocněn pouze k podání souhlasu se vstupem do řízení na místo žalobce a nikoli k dalšímu zastupování v řízení“. Dne 27. 9. 2006 zaslal I. C. Městskému soudu v Praze faxem sdělení (čl. 258 spisu), které mu bylo doručeno dne 29. 9. 2006 (a následně doplněno v písemné podobě dne 2. 10. 2006), v němž sdělil, že již v předmětné věci nezastupuje ani žalobce - společnost P. P., s.r.o., když spolupráce byla ukončena po postoupení pohledávky. Z protokolu na čl. 255 spisu, datovaného dnem 24. 11. 2006 (správně měl být zřejmě datován dnem 29. 9. 2006) vyplývá, že k odvolacímu jednání se nedostavil zástupce žalobce ani svědek B. Č. a že jednání bylo odročeno na den 24. 11. 2006 za účelem předvolání zástupce žalobce a předvedení svědka B. Č. K odvolacímu jednání nařízenému na den 24. 11. 2006 pak byli předvoláni pouze společnost P. P. s.r.o. - chybně označená jako žalobce - a svědek B. Č. Žalobce - společnost P. P., s.r.o. předvolána nebyla. Z protokolu ze dne 24. 11. 2006 je zřejmé, že k jednání se nedostavil žalobce.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zákonem, konkrétně s §101 odst. 3 o. s. ř., jestliže žalobce k jednání nařízenému na den
24. 11. 2006 vůbec nepředvolal, a řízení je tak postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř.
Podle ust. §213 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně a může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li jej provést bez průtahů. Pro řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno něco jiného (§211 o. s. ř.). Z toho plyne, že dokazování před odvolacím soudem má být provedeno při jednání (§122 odst. 1 o. s. ř.) a že účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (§123 o. s. ř.). Jestliže odvolací soud nepostupuje uvedeným způsobem, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak je tomu i v dané věci, neboť tím, že žalobce nebyl předvolán k jednání, při němž soud prováděl důkaz výslechem svědka, mu bylo znemožněno se k provedenému důkazu vyjádřit. Je nepřípustné, aby v občanském soudním řízení bylo prováděno dokazování, ke kterému by účastníci anebo jejich právní zástupci nebyli předvoláni, neboť tito mají mj. právo být při výslechu svědků, příp. účastníků, či při provádění důkazu listinou, přítomni
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 811/2003, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 22 Cdo 624/2002,
a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002, str. 764).
K námitce dovolatele, že v průběhu odvolacího řízení došlo celkem třikrát
ke změně obsazení senátu, jenž měl ve věci jednat a rozhodnout, avšak účastníkům řízení se nedostalo předepsaného poučení podle §15a o. s. ř., Nejvyšší soud poznamenává, že neposkytne-li soud za řízení v rozporu s ustanovením §15a odst. 1
o. s. ř. účastníkům poučení o tom, že mají právo vyjádřit se k osobám soudců
a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, má to
za následek pouze to, že účastník může během řízení uplatnit námitku podjatosti
i po prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde, popřípadě po uplynutí lhůty 15 dnů počítané ode dne, kdy se o důvodu vyloučení dozvěděl nebo kdy tento důvod vznikl. Nedostatek poučení podle ustanovení §15a odst. 1 o. s. ř. nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 8/2005, str. 601).
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o vstupu společnosti P. P. s.r.o. do řízení
na místo žalobce, není správné. Nejvyšší soud ČR proto usnesení Městského soudu v Praze zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami dovolatele.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení
(§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu