ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3518.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3518/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně obchodní společnosti Česká pojišťovna, a.s., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o návrh žalovaného na povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 263/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2005, č.j. 21 Co 228/2005-31, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný se žalobou v označené věci domáhal povolení obnovy řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 17 C 99/2002. Návrh zdůvodňoval tím, že při jednání u prodejce automobilů a dále v České pojišťovně, a.s., zjistil nové skutečnosti zpochybňující tvrzení této pojišťovny o platnosti pojistné smlouvy, přičemž může předložit nové důkazy, které nemohl uplatnit před soudem prvního stupně, konkrétně, že návrh pojistné smlouvy neodpovídal (předpokládanému způsobu) užívání vozidla, že firmě E. bylo sděleno, že navržená smlouva není ze strany klienta akceptována, že přes příslib zástupce firmy nebyla smlouva přepracována a že od smlouvy bylo odstoupeno faxovou zprávou.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 20. ledna 2005, č.j. 17 C 263/2004-17, návrh na povolení obnovy řízení zamítl s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění poukázal na ustanovení §228 odst. 1 písm. a)
a b) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") se závěrem, že žádné z uvedených tvrzení žalovaného nesplňuje předpoklady zmíněného ustanovení, t.j. nejedná se o důkazy či skutečnosti, které žalovaný nemohl bez své viny použít, či které nemohly být provedeny.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. května 2005, č.j. 21 Co 228/2005-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Připomněl především, že žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Přitom skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy jsou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nové tehdy, jestliže je účastník řízení, přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly, nemohl bez své viny použít (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení a důkazní povinnost).
V souzené věci však žalovaný o nyní navrhovaných skutečnostech a důkazech věděl již v původním řízení, přičemž ve vztahu k nim nesplnil povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Proto se nejedná o nové skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl
v tehdejším řízení uplatnit. Odvolací soud dále poukázal na to, že ustanovení §228
odst. 1 písm. b) o.s.ř. dopadá na situaci, kdy účastník řízení řádně splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak jím navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden, protože tomu bránila překážka objektivnější povahy
a teprve nyní lze takový důkaz provést. To však v dané věci splněno není, stejně jako podmínka, že se jeví pravděpodobným, že důkazy mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí. V souzeném případě totiž otázka platnosti uzavřené pojistné smlouvy byla z podnětu odvolání žalovaného řešena již i v odvolacím řízení ve věci
17 C 99/2002 Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolací soud uzavřel, že za daného stavu proto důvody obnovy řízení naplněny nejsou.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalovaného dne 16. června 2005 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 10. srpna 2005 včasné dovolání, s nímž se následně ztotožnil jeho zástupce z řad advokátů. Přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvod uvádí ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci).
Žalovaný poukazuje na okolnosti uzavření předmětné pojistné smlouvy
a na posouzení této věci soudy (ve věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn.
17 C 99/2002), které nepovažuje za správné. Dovolání však neobsahuje případné konkrétní výtky, které by se týkaly řízení ve věci žaloby na obnovu řízení ve věci sp.zn. 17 C 263/2004 Sb., resp. vlastního rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v této věci. Dovolatel pak navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání je v této věci přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud pak uvedené usnesení Městského soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu dovolacím návrhem. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným
v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto vada se z obsahu spisu nepodává.
Podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít
v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též
před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Dovolání závěry odvolacího soudu, které jej vedly k zamítnutí předmětné žaloby na obnovu řízení, fakticky nenapadá. Dovolací soud se proto pro stručnost plně ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu na výklad výše citovaného ustanovení
§228 odst. 1 o.s.ř., na nějž jako na zcela správný a plně přiléhavý odkazuje.
S ohledem na popsané skutečnosti je proto třeba napadené usnesení Městského soudu v Praze pokládat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání v této věci zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, když podané dovolání bylo zamítnuto, odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení
s §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyni žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu