ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.4074.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4074/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované: Česká republika – M. v. ČR, o přezkoumání a zrušení rozhodnutí Policie ČR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 136/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2007, č. j. 11 Co 478/2006 - 39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 18. 9. 2002 domáhal zrušení rozhodnutí ředitele P. správy J. k. ve věcech služebního poměru ze dne 6. 6. 2002, č. j. 1303, kterým bylo žalobci uloženo vydat žalované bezdůvodné obohacení ve výši 28.278,- Kč, a dále rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebních, č. j. 663 ze dne 3. 9. 2002, jímž rozhodnutí ze dne 6. 6. 2002 bylo potvrzeno.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 11. 9. 2006, č. j. 52 C 136/2006 - 28, řízení pro nedostatek věcné příslušnosti podle §104b odst. 1 o. s. ř. zastavil
a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2007,
č. j. 11 Co 478/2006-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že „výzva k vrácení částky 28.278,- Kč“, učiněná formou rozhodnutí, není rozhodnutím v oblasti veřejné správy, a to i z důvodu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí již nebyl policistou. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka
(§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a
a §75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících
se práv z duševního vlastnictví (§78d).
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení
pro nedostatek věcné příslušnosti podle ust. §104b odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek věcné příslušnosti však není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde ani o jeden z případů v těchto ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je v dané věci přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 6. 2002, sp. zn. 20 Odo 425/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu